Soľ nad zlato

Zatímco Byl jednou jeden král... zpracovává pohádkové téma s notnou dávkou humoru a nadsázky, Sůl nad zlato se drží výhradně pohádkové atmosféry a nezapře v sobě onen ponurý až chladný osmdesátkový look (viz O statečném kováři nebo O princezně Jasněnce a létajícím ševci). Líbily se mi scény ze Solného království a chválím, že jako v Tři oříšky pro Popelku není postava ztvárněná Libuší Šafránkovou odkázaná na prince (který je v podstatě jen do počtu) a jedná hodně na vlastní pěst. Z vedlejších postav mě nejvíce zaujal šašek se střízlivým pohledem na věc. I přes onu chladnou odtažitost stojí Sůl nad zlatou za zhlédnutí. (26.12.2022)

Pěkný námět. Děsná hudba - Maruška jde temným nepřátelským lesem,nebezpečnými horami a muzika jak kdyby se procházela v neděli odpoledne po kolonádě v lázních. Příšerná výprava - královská rodina bydlí v snad vybydleném hradě, kostýmy jsou hodně praštěné a papundekl, či spíše plexisklo:-))) z nich čiší na dálku.  Opravdu strašlivě zdlouhavé. Český dabing se také dvakrát nepovedl. Pravdy plynoucí z příběhu, servírovány strašlivě  polopaticky. Jedna hvězda za Marušku paní Šafránkové, druhá za krásnou slovenskou přírodu a ta třetí? Snad z nostalgie... (28.06.2021)

Tak nějak nevím. Pohádková klasika trošku okořeněná, pardon, vlastně osolená špetkou podzemní jeskynní nadpřirozené temné atmosféry. Abych to shrnula, čekala jsem větší paskvil. Takže mě tahle pohádka vlastně příjemně překvapila. No a kdo vlastně za co mohl a jestli si kdo zasloužil či nezasloužil... to pořádně nevyřešil ani scénář, já to taky řešit nebudu. Přiznám však, že jsem byla zvědavá, což byl asi hlavní motiv, proč jsem tu pohádku vůbec dokoukala. (02.01.2013)

Tak tahleta Maruška si musela svého prince tvrdě odpracovat, kdepak nějaké polehávání v rybářské síti. České reálie (Pernštejn, Křivoklát), slovenská příroda, česko-slovensko-němečtí herci. Inspirace středověkem byla přínosná, hůře už ty lehce futuristické kostýmy pro podzemní svět a nejhůře hudba Karla Svobody. (29.09.2011)

Klasická československá pohádka v západoněmecké koprodukci, na rozdíl od "werichovské " verze oblečena do temnějšího, ponurejšího kabátu, je pohádkovější - pro malé diváky asi stravitelnější, více se odehrává v exteriérech. Obě verze jsou stejně vrchovatě naplněny laskavými a moudrými slovy o dobru a lásce, které jsou největším bohatstvým v životě člověka - v dnešní době bohužel už jen v pohádkách. Velmi se mi líbila role prostořekého šaška v podání Jozefa Kronera, naopak Libuše Šafránková na mne nepůsobila tak přirozeně jako ve většině z jejích mnoha princeznovských rolí. Film jsem viděl po mnoha letech a byl pro mne velmi příjemným zážitkem. 70%. (07.01.2013)