Stiahni ma do pekla

Áááách... pochoutka. Jedna z nejplodnějších návštěv sálu kina za hodně dlouho dobu. Kde začít? Asi u toho nejhlavnějšího. Pro všechny případné diváky (a doufám, že vás bude co nejvíc) - tohohle je Raimiho horor. Vlastně skoro specifický žánrový koktejl - namíchaný samozřejmě především z kvalitního (atmosféra, empatie s hrdinkou) a levného (lekačky, násilí a krev) hororu, s citelnou příchutí černé komedie, výrazným podtónem sebeparodie a lehounkým závanem grotesky. Tyhle polohy se pak ve filmu buďto střídají (v různých frekvencích a intenzitách), nebo fungují najednou a dosahují tak velice specifického účinku, kdy se smějete a zároveň se děsíte toho, co přijde za chvíli. Nepochopení tohoto režijního záměru může snadno vést k velice tragickým koncům, jak se tomu stalo třeba v případě mé kamarádky, která se na film na mé doporučení vydala a po půl hodině z kina odešla, mumlající něco o zubní protéze a kravině. Úžasně hladkému a účinému dojmu, kterým snímek působí napomáhá velkou měrou výkon skvělé (a krásné) Alison Lohman, jakožto i moc šikovný casting zbytku ansámblu, v čele s ohromně působivou babicí, Lornou Raver. Třešničkou na dortu pro některé pak může být rozprava o snímku jako o moralitě, do které s přáteli či partnerem zabřednete na cestě z kina do hospody... Jeden z těch filmů, na které vzpomínáte. 90% (23.06.2009)

Sice s týdenním zpožděním, ale nakonec přece. V 17h bych měl chodit do kina asi častěji, divácké osazenstvo čítající celkem 5 členů, z toho se ještě jedna brunetka stihla během krátkých 99 min celkem 3x přebalit mimo sál kina, už jsem jí chtěl dát knoflík a říct jí, že se nemusí vracet. Po přetrpění česky předabovaného traileru k novému Harrymu a několika dalších archivních kousků, které už jsem viděl někdy před víc jak měsícem, mě pěkné úvodní titulky rychle proškolily v nadcházející kletbě jménem Lamia, která je jen tak mimochodem dle řeckých tradic vyobrazena zcela jinak a autoři si ji tu pěkně přizpůsobili k obrazu svému. Již na začátku mého komentáře si nenechám ujít otřepanou frázi a s klidným svědomím tento film můžu prohlásit za první letní (ne)očekávanou hitovku, která nezklamala. Drag Me to Hell můžu přirovnat k prvnímu dílu Transformers. A co mají tyto dva naprosto rozdílná díla společného? V podstatě nic, ale jeden shodný prvek tu přeci jen je a tím je jejich dopad na diváky. Stejně jako u Transformers i zde si mnozí říkáme, že je to trapná blbůstka, která se nám však líbí a proto i já klidně vlepím tu jednu hvězdu navíc a pasuji Drag Me to Hell na můj první pětihvězdný celovečerňák roku 2009. Už jen když srovnám, kolik špatných, průměrných a nadprůměrných ''hororů'' jsem za poslední, dejme tomu, dva roky viděl, DMTH i se svými neduhy a kozlem z toho pořád vychází jako vítěz. Film samozřejmě stojí především na atmosféře, kterou Raimi staví prostřednictvím lekaček, které sice více či méně čekáte, ale díky audiovizuálnímu zpracování vždy potěší a létající kapesník byl opravdu dotěrná potvora, stejně jako bitkařka Mrs. Ganush, která by zatopila i takovému Bronsonovi . K lepšímu hodnocení jistě přispěla i ta již zmiňovaná samota v sále, kterou zas ne každý měl možnost při tomto filmu zažít (spíše naopak, kor při ČSFD předpremiéře) a že právě kvůli takovým snímkům je lepší porušit společenské konvence a je lepší je sledovat v temném koutku bez dalších přísedících, aby mohla emoční fontána pěkně tryskat. Pár vtípků a narážek by se tu také našlo, zuby, sliz, kopání hrobu nebo třeba záběr na pokoj, kde je vidět plakát s nápisem ''Baby, Hang On'' jsem se Christine potměšile zasmál pod vousy, které ani nemám. Když mé milé hrdince spadla na zem v autě obálka, už jsem bohužel tušil, jak to asi celé dopadne. No, a když tu není Bruce, který by stejně akorát tak rozřezal knoflík motorovkou, musí se uznat, že tohle se Raimimu povedlo. DMTH vám sice koule neutrhne, ale i tak je to více než povedená lekačka, navíc spojená se zábavou. Tedy pohádky je konec, šel jsem na tramvaj, nastoupím dovnitř a hádejte. No samozřejmě, nikdo nikde, jenom naproti mně sedí cikánka a divně na mě čumí… (9/10) (24.06.2009)

Atmosfericky excelentní, herecky zdatně zahrané a technicky minimálně nadprůměrné. Raimi si nebere servítky a jde vcelku o zábavnou, leč jednoduchou věc. Jemnost Alison Lohman se krásně tříští s nelíbivými kulisami, zakaboněným nebem a brutální Lornou Raver. Akorát toho zeleného slizu tam ne mne byl otrochu moc. (14.11.2009)

Raimimu bude asi chvíľku trvať, kým sa otrasie z celej pavúčej série a znova sa dostane do koľají poriadnych thrillerových filmov, ale na začiatok tejto reinkarnácie to vôbec nebolo zlé. Filmu dominuje hudobná zložka, ktorá by aj bez obrazu dokázala nahnať divákovi viac strachu, než všetky ľakacie scény v dnešných treťotriednych horroroch, ktoré robia zbytočný prievan v našich kinách. Príbeh je pomerne stávka na istotu a tak už potom nezostáva spoliehať sa na nič iné, než na herecké výkony, ktoré boli veľmi dobré, a na Raimiho čuch správne načasovaných zimomriavkových okamihov, ktorý vďaka-bohu nestratil, a ktorých bolo viac, než požehnane. 80%. (21.01.2010)

Ad fontes... Naprosto dokonalá práce se zvukem, přehršel vizuálních i dialogových vtípků (nejen sebereferenčních), Raimiho osvěžující stylistické propriety (např. vychýlené rakursy, speciální objektivy, několikanásobný střih po ose, interpunkce a mnohé další), výtečná hudba Christophera Younga, opravdu fungující lekačky, nápadité "humusárny", hyperbolické prolínání humorného a děsivého, neuctivě uctivé ctění žánrových pravidel, pohrávání si s divákovým očekáváním... Chuťovka par excellence, kterou jsem mezi těmi rádoby spooky horůrky posledních let postrádal značně citelně. Takhle si představuji ideální comeback. (18.06.2009)