Piatok trinásteho

Verím, že začiatkom 80. rokov mohlo ísť o napínavú hororovú jazdu, no pri toľkom nezmyselnom správaní hrdinov som polovicu filmu krútil hlavou. Ako štart kultovej série okej, ako samostatný slasher dosť slabé. Všimol som si, že ľudia film často porovnávajú s o dva roky starším Halloweenom, ktorý bol aj podľa mna neporovnateľne lepší. Prvý Piatok trinásteho je úplne klasickou vyvražďovačkou s príšerne hlúpymi postavami, ktoré sa takmer nikdy nezachovajú racionálne. (09.02.2021)

Horor naivní a debilní. Bez omezení. Do televizního vysílání zařazen stylově den po pátku třináctého (mimochodem, v ten den mi nic nevycházelo, aniž bych si byl vědom, co je to za den). Několik lidí je zde srandovním způsobem zabito psychopatem, jehož tvář ani jednou neuvidíme (pokud tedy závěrečná pointa nebyla opravdu zamýšlena tak, jak se zdálo, ale něco tak debilního už přesahuje i ty nejkrajnější meze). Ona je skutečně legrace sledovat partu nedomýšlivých jedinců, kteří nejspíš pravidelně absentovali na matiku (To už jsme jenom tři? Čert to vem), a kteří se postupně vytrácejí na zaručeně opuštěná místa, aby měli jistotu, že jejich smrt nebude zaznamenána jiným retardem. Ale bavil jsem se upřímně, stejně tak upřímně jsem nechápal, že ve stejném roce vzniklo třeba Osvícení, horor o sto procent děsivější a ani dnes nebudící smích. Pátek třináctého je počátkem jedné poměrně dost známé série, na které si vystavěl portfolio jeden poměrně dost známý vrahoun (zde paradoxně nevystupující), také je to poměrně dost špatné hororové béčko, které zvlášť v nekonečně natahovaném finále poměrně dost prudí. V osmdesátém roce to možná byla velmi spolehlivá antikoncepce (jestli vám nedocházejí souvislosti, asi dost nekoukáte na horory), dnes však zůstal jenom neplánovaně směšný teen horor s lacinými triky a zcela bez atmosféry. 60% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, ScreamJay, Dan9K, JohnnyD, liuk, Hopper, miron (16.10.2006)

Počin, který se ukázal být pro následný vývoj filmového horroru velice důležitým. Tento levně natočený snímek je po dvou významných peckách 70.let - konkrétně Texas Chain Saw Massacre (1974, režie Tobe Hooper) a Halloween (1978, r: John Carpenter) – rozhodujícím momentem, spouštějícím lavinu tzv. teenagerovských vyvražďovaček, tedy subžánru zvaného slasher. Je docela možné, že kdyby to nebyl zrovna tenhle Pátek 13., byl by tuto vlnu odstartoval nějaký podobný snímek. Ale historie hovoří jasně. Film vydělal velké peníze a mnoho kritiků jeho obliba dodnes udivuje. Cunningham byl ale se svým nápadem evidentně v pravý čas na správném místě (tedy samozřejmě: ve zrušeném mládežnickém táboře u jezera Crystal Lake). A přiznejme si, že na tom filmu opravdu něco je. Své udělala kromě vhodně zvoleného času a místa (prázdniny, nádherné jezero a lesy kolem) hlavně nevšední, zdánlivě amatérská kamera. Ta totiž často snímá děj a (hlavně!) průběh vražd jakoby z pohledu zabijáka. Divák je tak nechtíc vtažen do poněkud zvrhlé, ale zajímavé role, se kterou se (pokud je zcela v pořádku) sice neidentifikuje, ale stává se další obětí tvůrců: Lapeným divákem. Vyvražďování mládeže v podobných filmech zajímalo ze všeho nejvíce právě mládež. To byla oproti minulým desetiletím nejvýraznější změna ve vývoji a chápání žánru. Horror přestal být záležitostí dospělých, a tento zásadní zlom mu přinesl na jedné straně ještě větší popularitu, stejně jako značnou kvalitativní devalvaci na straně druhé. Největší přínos ovšem znamenal pro peněženky producentů, a tak není divu, že se slasherům v 80.letech tak dařilo. Poptávka byla velká, a nabídka nemohla pokulhávat. Pátek třináctého (mimochodem, znáte příhodnější název pro horror?) se dočkal až neskutečného množství pokračování, a není jisté, zda bude tato série kdy ukončena. V dalších dílech byl totiž uveden do života populární maniak Jason, o němž se v původním filmu pouze hovoří. Tato postava v hokejové masce se ukáže být až neskutečně životaschopnou... Ale to už je trochu jiný příběh. [Napsáno v srpnu 2006 pro blog Horror, Chlast & Rock'n'Roll.] (13.07.2007)

Když jsem se podíval do kalendáře a zjistil jsem, že je pátek třináctého, tak mi okamžitě bylo jasné, na co se večer podívám. A mé očekávání byla možná až moc vysoká… takhle Friday the 13th není špatný horor, jen má hodně mizernou režii (jakoby místy režisér zapomněl, že točí horor) a navíc jsem věděl pointu (díky sérii Scream, například) takže jsem si ani ten závěrečný twist (jestli se tomu tak dá říkat) nedokázal vychutnat. Ale co jsem si naopak vychutnal, byla ta atmosféra - kamera i když by se mohla zdát špatná, jenom umocňuje napětí a různé lekačky fungují i dneska. Navíc právě tady vznikají všechna klišé, z kterých si již mnou zmíněná série Scream utahuje (postavy, které řeknou "I'll be right back", fakt nepřijdou zpět, je tam tma, tak se tam musím jít podívat jen s baterkou nebo i bez ní atd.) Zkrátka a dobře, tento film možná nedosahuje kvalit jiné strašidelné lokace (ano, mám na mysli Elm Street) ale něco mi říká, že u Crystal Lake se mi bude líbit. 70 %. (17.01.2012)

Tento prvý Piatok 13 je jasné nízkorozpočtové B-éčko. Ale za ten rozpočet čo mali tvorcovia to dopadlo slušne. Režisér Sean S. Cunningham(ktorý okrem tohto nemá na konte nič významné) a scenárista Victor Miller(pôsobil len na scenároch a len na Piatkoch 13 a to:1,6,8,10 a FvJ) mali k dispozícií len $700,000(ale taký TCM ´74 mal len 140 000) a tak vyskakovať s trikmi nemohli, klasické zabodnutie sekery do hlavy či podrezanie krku bohate stačilo. Hlavne to nebol len ďalší tuctový horor kde sa vraždí sem a tam. Tu ide hlavne o atmosféru, Vrah ktorého identitu sa dozvieme až na samom konci filmu sa len objaví zriedka a aj to keď ide na vec. Veľkým plusom pre tento film bola hudba, na to či či či ha ha ha sa nedá zapomenút doteraz. Mám rád tieto Main Theme jednotlivých hororou tak ako u Haloween, či Nightmere aj tu je to proste 50% filmu resp. atmosféry. Režisér Sean S. Cunningham spravil to čo vystihuje veta Za málo peňazí veľa muziky. Inšpirujúce pre ďalšie a ďalšie horory bola predovšetkým kombinácia dvoch hlavných aspektov ktoré som už tuším v nejakej svojej recke spomínal: mladosť a prostredie. Mladí ľudia umierajú lepšie než starci, mladí ešte vedia utekať a majú silné hlasivky a čo sa prostredia týka. Nejaký zámok či hrad z filmu Dracula či Frankensteina je síce pútavý, ale chatkový tábor pozná každý z vlastnej skúsenosti tiež aj ako cestu na WC počas noci. Takže čím viacej sa divák stotožní s prostredím tým je väčšia šanca že sa bude báť. Možno toto všetko vtedy nevedel ani samotný režisér, no mi to už vieme :) Celá recenzia: TU (03.05.2006)