Pí a jeho život

Ang Lee vzal svou poetickou duši, obalil ji do diamantového závoje značky CGI a strčil nám ji deset centimetrů před nos, aby nám náhodou něco neuniklo. Někdo by mu měl připomenout, že Oscara vyhrál s typicky asijskou a hollywoodem nezkrášlenou něhou, bolestí a citem v podobě Tygra a Draka, není tedy třeba zjednodušovat a odebírat vrstvy... Pí a jeho život sice nepředstavuje filozofickou pouť ala "Mladík a moře", nicméně stále dokáže člověka pohladit, potěšit a nefalšovaně zaujmout nevšedním příběhem trosečníka s velkým srdcem. Vizuální efekty na tom mají tygří podíl, ať už jde o zmiňované CGI, doslova nebeské moře, pohádkový ostrov, tak o práci s kamerou a střihem obecně. Některé záběry, prolínačky a obrazové kompozice bych si nejradši zarámoval na stěnu... 7/10 (29.01.2013)

Zhlédnuto v kině ve 3D. Life of Pi byl posledním snímkem, který mi chyběl, abych měl zhlédnuty všechny filmy, které byly nominovány na letošní (2013) Oscary. Musím uznat, že jsem byl rád, že jsem tuto silnou devítku završil právě tímto filmem, který je opravdu vizuálně úchvatný a který není hloupý, jak nám ukáže konec filmu. Trochu jsem se bál, když jsem se dozvěděl, že to je film především o náboženství, ale nebylo proč, Ang Lee to vzal za správný konec. Vše je jen a jen na nás. Pochopíte, až uvidíte film. Momentálně nemám, co jiného bych napsal, snad až po druhém zhlédnutí. 100 %. (23.02.2013)

// Pan Tarantino omluví, ale při absenci TDKR je už můj letošní Oscarový kandidát jasný. Krása, jedním slovem krása. Ta kamera během potopy mi v kině přivozovala závratě. Takhle tvrdě mě do sedačky ještě nic nepřivrtalo. Ale co víc, ten film mě dostal i tou svou duševní aurou, či poselstvím...a to jsem pyšný ateista. S mojí vírou to zamávalo jako ještě nic, vůbec nevím, co si teď myslet ale knížka je must-read. Za mě subjektivně 10/10. (23.01.2013)

Okouzlující a zdlouhavé (možná jen působí útržkovitě, čímž mi kazí plynulost vyprávění a subjektivně tak roste délka sledování). Přesto ten pohled na svět, náboženství a dobrodružství má v sobě něco pohádkového, co zakrývá tu syrovou realitu. Souboj úhlu pohledu a životních/lidských preferencí v praxi s mnou dlouho hledaným nadhledem nad "pravdu" jakéhokoliv náboženství. Jednou se doufám podívám na dokumenty o vzniku filmu a efektech, protože tady je tak cítit (velmi kvalitní) digitální vizuál a přitom se mu dá tak příjemně podlehnout... 2D titulky nebo radši nic. PS: to žádného "posluchače" tohoto vyprávění nenapadlo, proč ten tygr nedokáže protrhnout plachtu na člunu?:) PPS: někteří, co se odkazují na knihu, by si ji měli znovu přečíst, protože si ji pamatují zkresleně:) (02.01.2013)

Po dlouhé době jsem v nějakém filmu horko těžko hledal záblesk přidané hodnoty, vysvobození z ubíjející myšlenkové fádnosti. Neboť ono vážně nestačí, že je to barevné a 3D. Ani kniha nepředstavuje intelektuální veledílo, ale alespoň ponechává mnohem větší prostor naší představivosti a nabídku alternativního výkladu okamžitě nezazdívá debilním shrnutím, které zvířátko zastupovalo koho. Oproti filmu s jediným vypravěčem je také výrazněji strukturována jako zamyšlení nad spolehlivostí vypravěčství, nad nekonečnou modifikovatelností „našich“ příběhů (3,14…). Jsme v ní vedeni k větší obezřetnosti při posuzování, nedozvídáme-li se od daného člověka pouze informace, které zapadají do jeho verze příběhu. Úvodní část, kdy si Pí připravuje půdu pro to, o čem bude vyprávět posléze, tak dává mnohem větší smysl než ve filmu, kde je využita v zásadě jenom k prezentaci mnohosti cest k vyššímu poznání (včetně obyčejné pozemské lásky, která v knize chybí a která filmu dodává nadbytečný melodramatický aspekt). Zatímco v knize je vypravěčů několik a každý z nich může sledovat svůj cíl, např. „uvěříte v Boha“, film nás tím, že ponechává hlavní slovo Piscinovi, vede k „pobožnému“ čtení, které je ještě podpořeno jednoznačným, magicko-realistickým vizuálem. Během čtení knihy, která nešetří popisy bestialit, jež člověk v zájmu přežití páchá na zvířatech, se mi hlavou tolik barviček rozhodně nepřelévalo. Zdaleka nejvíce sugestivním okamžikem filmu je příznačně ten vizuálně nejčistší, kdy Pí pouze slovy převypravuje druhou verzi a je na nás, jak barvitě si ji představíme. Jiné scény jsou sice svým provedením – dlouhé záběry, rozhoupaná kamera, která se drží v těsné blízkosti protagonisty – dechberoucí (potopení lodi, první konfrontace s Richardem), ale působí nárazově, nedoznívají. Film tak nakonec nabízí hlavně viscerální, nikoli intelektuální nebo emocionální obohacení, což je dost málo a nijak tomu nepomáhá český dabing, bolestně vysoká cena za třetí rozměr. 65% (05.12.2012)