Pí a jeho život

Nadmíru opojný vizuál, neexistující hranice mezi vírou a sladkým sebeklamem a jeden neobvyklý spirituál kvintet na záchranném člunu. A nebo to byl kvartet? Co vím jistě je to, že Lee rozředil Martelovu předlohu ve vodách mainstreamového bijáku, Richard Parker má moc tupé drápky na roztrhnutí plachty a hlavně - člověk odjakživa nejsnáze věří v to, v co věřit chce.. A nyní promptně odjíždím směr ZOO Lešná vrhnout se do výběhu ussurijských tygrů. Schválně, kdo mě z tama dostane? Višnu, Kristus, Alláh nebo koroner? Já myslím, že všichni čtyři.. (24.05.2013)

Life of Pi mě zasáhl do místa, kde jsem to vůbec nečekala, odkryl něco tam hluboko uvnitř mě. Už dlouho na mě film takovým způsobem nezapůsobil a ať si každý říká, co chce, ale pro mě je toto dokonalost. Spousta zajímavých myšlenek a úvah, navíc už jsem to psala u pár filmů, miluji velké věci a myšlenky ukryté navenek v těch samozřejmých a pro někoho bezvýznamných. Poselství filmu není jedno univerzální, ale každý si ho může přebrat a vyložit po svém. Rozumím, že někoho může naštvat to, že celý film směřuje k jakémusi cíli a závěrečná pointa to celé jakoby smaže (nebo ne?). A nepochopím, jak někdo u tohoto filmu může napsat, že je to kýč, technicky a vizuálně je to vybroušený diamant, kdybych si nepřečetla, že ten tygr je počítačový, nikdy by mě to nenapadlo, film může vypadat navenek pohádkově, ale zároveň se neztratila jistá syrovost a krutá realita přírody. Možná mě teď spousta lidí bude považovat za silně sentimentálního člověka, ale mé oči od potopení lodi do skončení titulků nezůstaly suché. Hodně silný a emocionální zážitek, že si budu muset překopat mou topku filmů roku 2012. (19.01.2013)

Od chvíle, kdy k lodi přišla zničující bouře, mě Ang Lee přikoval k obrazu a donutil mě věřit v sílu dobrého vyprávění a odvahu lidského ducha. Pomáhá mu v tom upřímný výkon Suraje Sharmy, zvědavost, který tvor či objekt se objeví jako další a především dokonalá audiovizuálná stránka, která mi nedává spát. Všechny ryby, ostrovy, vlny a v první řadě Richard Parker mě v kombinaci s dokonale fungujícím soundtrackem přesvědčily o tom, že zvěsti o ohromující formě nelhaly. Takže proč v hodnocení nejdu do plných? Protože moc nedokážu přijmout konec. Ta volba, která se pojednou přede mnou objevila, je vlastně divácky vděčná. Dovoluje cyničtějším jedincům poodstoupit od neuvěřitelných obrazů a snad i dát celému životu milého Pi vyšší duševní rozměr. Já ale právě takové pochyby mít nechtěl. Vybrat si sám, jak vlastně film skončil, je mnohdy dokonale fungující scénáristická berlička, ale tady film trochu shazuje. Opravdu bych raději ustoupil k omračující cestě přes půl světa a upřímné poučení o volbě víry oželel. Nesmrtelnou se proto tahle plavba nestala, ale klobouk dolů za to, jak dokáže snímek, kde většinu času na plátně vidíme člověka, tygra a moře, být strhující podívanou, která z hlavy odeznívá jen velmi zvolna. (22.02.2013)

Dávám pět hvězd z jednoho prostého důvodu. Film se mi líbil hlavně proto, že je naprosto nádherně nad věcí nad všemi velkými náboženstvími na světě. Je to takové velké filozofické okno o lidech a zvířatech a světě kolem nich. Hrozně hezky se na to koukalo a ještě líp se to s Pím prožívalo. Zahrál ho totiž skvělý herec a Ang Lee jakožto neuvěřitelně sympatický režisér přidal krásnou, pozitivní a jedinečnou atmosféru plnou originálních nápadů, která se prostě musí ocenit. (13.05.2013)

Syrově nekompromisní neobajkové usvědčení víry jakožto obezličky. Taková je předloha. Nikoli však i tato ilustrační adaptace, které celou látku utlumuje do rodinně snesitelné formy a je spíše čarokrásnou pohádkou o víře. Je to prostě koťátko perské košišty a nikoli dospělý tygr bengálský. Veškerá syrovost (a tím i mrazivá působivost na které to celé stojí) je tedy ty tam; od krmení až po vynechání pasáže setkání se slepým námořníkem. Což má za následek, že zdejší (mimochodem debilně podaná) "disneyovsky" upravená verze pointy nedává skoro smysl a vzbuzuje spíše ty nesprávné otázky. Až na tento "detail" Lee nelehkou látku zvládl se ctí. Speciálně jakmile se dostane na širé moře, tak exceluje a to zdaleka nejen vizuálně. Filmařsky mnohdy bezkonkurenční; v čele s dosud nejlepším vizuálním efektem v dějinách - Richardem Parkerem. Škoda tedy nijakého prologu a otřesného závěru. PS: Dabing je učiněné peklo na Zemi. Špatný jako dlouho žádný jiný a lidé za něj zodpovědní by zasloužili vehnat do Bumbálkova výběhu během krmení. Co naopak mile překvapí je 3D, které je využito nad očekávání nápaditě i smysluplně a nikoli pouze pro efekt. (06.12.2012)