Sépia a veľryba

Veľmi zaujímavé, hodné ďalšieho "skúmavejšieho" zhliadnutia... Čistokrvný psychologický, ale nie ťažký film, pojednávajúci nielen snáď o žiaľ prirodzenej rozorvanosti a blúdení detí (a aj rodičov) po rozchode-rozvode, ale aj o tajomných jemných nitkách spomienok, zážitkov, dedičných vlastností a podobností, osobných tráum, skrytých trápení v rodine, ktorými sú jednotlivý členovia vedome a podvedome poprepájaní, a ktoré v takejto hraničnej situácii rozpadu jednoty rodiny zapríčiňujú veľmi neočakávateľné až deštruktívne správanie, konanie a devalváciu vzťahov medzi jednotlivými členmi.... Napriek tomu je zo všetkých cítiť obrovskú túžbu až existenciálnu potrebu po znovuzjednotení... akoby nejaká neznáma sila pôsobila aj proti logike rozumu, hovoriaceho, že ďalší spoločný život je nemožný, aj proti urazeným citom, hrdosti a pocitu nespravodlivosti a ublíženia.... akoby rodina bola niečo posvätné, čo sa nikomu nepodarí vo svojom srdci potlačiť, rozumom rozdeliť, argumentami vyvrátiť alebo nebodaj vymazať, vygumovať... akoby rodina bola nerozdeliteľná, večná!! (24.02.2008)

Cez všetku originalitu, ktorú v sebe má názov, film tú svoju akosi nenachádza. Akoby sa vo všetkým obsahovým viac podobal na tú sépiu. Malý, tvarom nevýrazný, obsahovo jednotvárny. Patrí do kategórie nezávislých, kde si herci viac všímajú a využívajú svoje herecké vlohy, tak aspoň tým to celé zachraňujú a na celkový pomalý, pomerne nudný príbeh (teraz naozaj nechápem nomináciu na scenár) sa dá aspoň pozerať. 60%. (05.12.2007)

Vzorový příklad "smart cinema". Podobné indie komedie na začátku 21. století (možná v reakci na destabilizaci tradičních hodnot po 11. září) začali ve velkém točit američtí nezávislí tvůrci. Jako jeden z prvních díky nim zásluhou ocenění v Sundance a pozitivní kritické odezvy prorazil právě Baumbach (který už nicméně natočil tři filmy v 90. letech). Víceméně epizodické vyprávění, jehož tempo odpovídá emociálním pohnutkám hrdinů, ironický odstup od divných, záměrně nesympatických a sexuálně ne(u)spokojených postav, dysfunkční rodinné vztahy, intelektuální hrdinové, kteří vedou rozhovory o Kafkovi a obdivují francouzskou novou vlnu. Humor je zde o něco sušší a provokativnější než ve filmech Woodyho Allena, oproti němuž si Baumbach také více hraje s různými vizuálními paralelami a symboly, takže film, byť natočený ruční 16mm kamerou, vyniká vrstevnatými kompozicemi s vtipnými detaily v zadním plánu. Oceňuji zejména brutální upřímnost scénáře, který režisér údajně napsal podle vzpomínek na vlastní mládí, ale rozhodně nejde o film, který bych si oblíbil a chtěl se k němu vracet. 70% Zajímavé komentáře: Nick Tow, d-fens (21.04.2008)

Dost mě překvapuje nízké hodnocení. Já o filmu nikdy neslyšela, a po dokoukání se rozhodně řadí mezi oblíbená dramata. Úplně obyčejná situace popsaná tak výstižně, reálně a zároveň záživně a vtipně? Naprosto geniální. Postavám jsem věřila každé slovo a každý pohyb a scénář opravdu vypiplán. Tento film si rozhodně zaslouží červené hodnocení. 5* (10.07.2017)

Psychologicka rodinna drama ukazajuca zivot a reakcie dvoch synov po rozchode rodicov, ale aj samotnych rodicov v podani Jeffa Danielsa (Nebezpecna rychlost) alebo Laury Linney (V moci diabla, Prvotny strach). Film ma celkom zaujal, ale chybali mi tam este o nieco dramatickejsie sceny, aby ma film este lepsie vtiahol do deja. Ani kratka minutaz mi nevadila, len na konci som mal pocit, akoby film skoncil v polovici filmu. Kto by to povedal, ze vazny otec rodiny Daniels je ten blaznivy kamarat Jima Carreyho z komedie Blby a blbsi... 04.05.2008 _______ Jeff Daniels - (Bernard Berkman) +++ Laura Linney - (Joan Berkman) +++ Owen Kline - (Frank Berkman) +++ Jesse Eisenberg - (Walt Berkman) +++ William Baldwin - (Ivan) +++ Anna Paquin - (Lili) +++ David Benger - (Carl) +++ Produkcia: Wes Anderson +++ Hudba: Britta Phillips, Dean Wareham +++ (30.04.2008)