Čierna Dahlia

Soundtrack Mark Isham: 1. The Zoot Suit Riots ,2. At Norton and Coliseum ,3. The Dahlia ,4. The Two of Us ,5. Mr. Fire versus Mr. Ice ,6. Madeline ,7. Dwight and Kay ,8. Hollywoodland ,9. Red Arrow Inn ,10. Men Who Feed on Others ,11. Super Cops ,12. Death at the Olympic ,13. No Other Way ,14. Betty Short ,15. Nothing Stays Buried Forever , (09.06.2011)

Za dobovou atmosféru to máte za jedna, pane De Palma, pánům halí ramena baloňáky a tváře stíní krempy, dámy třímají cigarety v proklatě dlouhé špičce mezi křehkými prstíky, černé káry si to šinou po bulvárech a kouř se elegantně vine přítmím za marlowovského monologu hlavního hrdiny. Herecky rovněž víc než slušné, tak kde máme tu černou fenu zakopanou? Nejspíš v zamotaném, kostrbatém a zdlouhavém scénáři, který i ze slibného námětu nikdy nevyřešené vraždy mladé krásky udělal místo drsné noir krimi o odvrácené straně města snů nudnou a zapomenutelnou záležitost, v níž hledat souvislost a smysluplnost má asi stejnou šanci na úspěch jako pátrání po dámských záchodech v gay klubu. Navíc se i castingová agentura krapet sekla, protože Hartnett se svůj image kalifornského sunny boye snaží odvrhnout tím, že se celou dobu tváří tak zdeptaně, až to u chlapa, o kterého střídavě usilují Scarlett a Hilary, působí dost nepatřičně. Tak celkově za tři, pane De Palma, a můžete si sednout. Osobní poznámka do žákovské: fakt miluju, když je ve filmu ukázáno rozřezané a vykuchané tělo v celé své kráse, ale chlapi vyskakují z postele po sexu v nátělníkách a trenkách. A za toho trestuhodně nevyužitého Eckharta bych to viděla na dvě hodiny poškole. (03.07.2011)

Omlouvám se pánům De Palmovi a Hartnettovi za to, že jsem jim na poprvé ukřivdil. Po druhém zhlédnutí se mi to fakt líbilo, atmosféra klapla, precizní hračičkózní režie jako bonus, no prostě paráda. Díky lepším titulkům mi docvakly i dějové detaily (ano sypu si popel na hlavu, že moje angličitna zatím není taková jaká by mohla být). Black Dahlia je prostě ponurá novodobá noir kriminálka, jak se sluší a patří. Akorát ta šílená důchodkyně mi tam pořád vadila. (17.12.2006)

Hezky natočená připomínka na dnes již skoro zapomenuté noir filmy. Škoda, že snímku podráží nohy špatný scénář plný prapodivných odboček a překvapivě špatní herci, kteří si se svými postavami nevědí moc rady. Co mě ale nejvíc mrzelo je, že Palma se až po hříchu málo věnuje tomu nejdůležitějšímu, tedy brutální a nikdy nevyřešené vraždě mladé herečky. Závěrečná pointa je příliš nepřehledná a konec je celkově málo vygradovaný. Škoda, protože z takovým námětem a tak zvučnými jmény před i za kamerou, mohl vzniknout skutečný skvost. Takhle zůstala Černá Dahlia kdesi v půli cesty. (10.07.2008)

Zpočátku je divák přikován k sedadlu propracovanou retro-stylizací celého filmu a se zájmem sleduje prezentaci hlavních hrdinů i úvodní minuty příběhu. Vypadá to na precizní poctu noirovým filmům staré éry se všemi požadovanými atributy: dvojice detektivů, vražda krásné dívky, blízkost hollywoodské továrny na sny, černá a bílá dáma na šachovnici příběhu, traumata z minulosti, stovky spotřebovaných cigaret atd… Úvod filmu (stejně jako trailer) slibuje stylovou svižnou místy brutální detektivní podívanou – v závěru filmu si divák není jist, zda nesleduje parodii ve stylu Mazaného Filipa. De Palma totiž absolutně nezvládnul dvě věci – ukočírovat příběh (tedy zvládnout adaptaci macatého románu Jamese McElroye) a neztratit pod tím vším retro-glancem tvář celého filmu. Ad příběh: Black Dahlia zpočátku nabírá lokace, subpříběhy a vedlejší postavy stejně vehementně jako je na konci naprosto zběsile odhazuje, čímž naprosto dekonstruuje svou příběhově – nosnou strukturu. Ad stylizace: Ve své snaze o poctu starým noirům zachází potom pan režisér tak daleko, že přebírá i všechny nešvary tehdejších děl a v roce 2006 natáčí film, ve kterém postavy nemají žádný vývoj, ve kterém donutil dobré herce přehrávat či „držet“ konstantní herecký projev, ve kterém se objeví všechna myslitelná klišé, ve kterém… který je prostě špatný a v poslední třetině dokonce neskonale protivný. (06.11.2006)