Naboso

Milá, pozitívne naladená komornejšia drámička so skvelou J. Wokalek. Prvý krát som ju zaregistroval v Pápežke Jane (2009) kde na mňa urobila veľký dojem, takže som sa tešil hlavne na ňu. A musím konštatovať, že bola skvelá. Postava Leily, duševne utrápenej a krehkej pacientky psychiatrickej liečebne, v jej podaní dostala úplne iný a hlavne prirodzene pocitový rozmer. A aj keď film nemá vyrovnané tempo, je tu možné nájsť pár veľmi pekných emotívnych scénok, ktoré chytia za srdce. 80/100 (23.02.2015)

Miestami bol príbeh 2 hlavných postáv pritiahnutý za uši (niektorým scénam doslova chýbala logika, ako napríklad získanie auta pri štetkách, alebo putovanie cez pole), ale na druhej strane to vyvážil skvelý herecký výkon Johanny Wokalek a krásna hudobno-vizuálna stránka filmu. Celkový pocit z filmu je aj napriek jednoduchému scenáru veľmi dobrý a Til Schweiger ma príjemne prekvapil aj ako režisér. Milo romantické a aj zábavné. (17.10.2007)

Pohodová německá komedie, která mi lehce připomněla mé oblíbené Klepání na nebeskou bránu. Hlavní hrdina (opět Til Schweiger) hodí celý svůj dosavadní a ne moc povedený život za hlavu a naopak se po hlavě vrhne do zachraňování jedné sympatické zbloudilé duše. Bohužel kvalit uvedeného filmu nedosahuje a nemá jeho lehkost. Hlavní představitelé byli sice sympaťáci, ale celkový děj byl hodně naivní. Některé situace byly až příliš neuvěřitelné a něco nebylo moc dobře vypointované. Jako oddechový film Naboso doporučit můžu, ale pro intenzivnější zážitek a pro bezstarostnou filmovou pohodu si raději Zaklepejte na nebeskou bránu. (07.07.2022)

Němci mají feel good komedie o hrdinech na útěku před ústavy, nemocemi a vlastními osudy rádi, a umí je. Příjemná pohádkově naivní romance, která úmyslně neřeší dějovou uvěřitelnost, ale s německy typickou lehkostí pluje na vlnách příjemné nenáročné zábavy (byť se občas Naboso neváhá pozastavit a zvážnět) s výborným Tilem Schweigerem a překrásně roztomilou Johannou Wokalek. Hluchým místům se však film nevyhýbá a chtělo by to střízlivější stopáž, je to trochu táhlé. Americký remake Barefoot, který jsem viděl jako první, se s tímto originálem těžce srovnává, jádrem se očekávaně podobný, ale formou je přecejen trochu jiný, možná mírně těžkopádnější. Oba jsou kvalitativně na podobné úrovni, tedy na 70% (17.11.2015)

Tak neviem, či tento film Til Schweiger točil ako nezávislý festivalový film, alebo ako komerciu pre nemecké multiplexy, je to niečo medzi, ale to je nakoniec jedno, podstatný je divácky zážitok. Naboso je film o relatívnosti bláznovstva, o relatívnosti vnímaní normálnosti prostredí, ktoré rozdeľujeme na ústav pre choromyseľných a "tam vonku", kde je to plné ešte väčších bláznov, častokrát priamo v rodine. No a samozrejme o láske a jej hľadaní. Film je plný nereálnych scén, dialógov a reakcií postáv, ktoré so skutočnosťou toho príliš spoločného nemajú, ale mierne gýčovitý a komediálny Schweigerov prístup k látke toto všetko do istej miery ospravedlňujú. Asi si na ňom zgustli tí najsnobskejší filmoví kritici a najväčší Hanekeho priaznivci, najlepšie ale bude sa nechať filmom proste unášať a na jeho chyby nemyslieť, načo si kaziť príjemný filmový zážitok. 70%. No a pre večných pochybovačov ohľadom vzhľadu nemeckých žien je tu ústredná krehká deva Johanna Wokalek a dve sexy prihrávačky v podobe nevesty a "rodinnej" priateľky. (20.03.2013)