Otvorené more

Hergot, to je nějaký amatérský film, ne? Tohle homevideo se fakt dostalo do kin a na DVD? Být to české, tak to pochopím, ale jinak... ne, děkuji. Kvůli tomu je pak celé Otevřené moře zabito - nepovedlo se mu vytvořit jakoukoli atmosféru nebo alespoň poutavost, tudíž jsem se většinu filmu dost nudil. O hlavní dvojici se toho taky zrovna moc nedovíme. Námět je sám o sobě zajímavý, ale podaný naprosto chladně, bez nějaké dramatizace. Sice to v sobě má jakási pocit realističnosti, ale jinak to prostě nefunguje. Co tak ale koukám na hodnocení, je poměrně rozporuplné (i co se týče mých oblíbených uživatelů), takže mi to nejspíš jenom nesedlo. 2* (16.09.2020)

Na základě skutečné události? A on tam s nima na tom moři někdo byl, aby mohl podat svědectví o průběhu? Shrňme si fakta: dva se šli potápět a zůstali na moři (jak ožralá musela být posádka lodi, aby nechala zákazníky plavat domů "po svých"?), zbytek jsou jen scénáristovy divoké domněnky. Ale natočit hodinu a čtvrt o tom, jak se dva hádají, až umřou vysílením, by asi nebylo tolik dramatické jako medúzy, žraloci a... počkat... kde sakra zůstala obří chobotnice? Vlažný snímek - bez postav, které by přirostly k srdci, napětí minimální, hezké záběry na nebe, rybičky celkem normální. Ošklivá situace, jakou by nikdo nechtěl zažít na vlastní kůži... a dívat se na to taky nedá - nikoliv z důvodu praskajících nervů, ale pro nezáživnost zpracování. 41% (18.08.2010)

Autenticky pojatá dokumentaristická forma tomuto snímku svědčí. Dvojice Blanchard Ryan a Daniel Travis jsou adekvátní volbou, která do zvoleného konceptu zapadá, ale přesto se film stává rozvláčným, až svým drsným závěrem to kompenzuje. Lepší to být asi nemohlo. Režisér Chris Kentis není tak zdatně režijně vybaven, aby z filmu vytáhl něco extra silného, co se nepodařilo ve scénáři. 60% (31.01.2009)

V důsledku dosti bizarní pokus o dokumentaristicky pojaté drama. Chris Kentis se snaží evokovat situaci dvou lidí lapených v osidlech širého moře minimalistickými prostředky ruční kamery, ale troufám si říct, že naprostá většina dramatičnosti příběhu prýští ze samotné situace, ne z jejího ztvárnění. Ono v samotném zpracování není moc kde brát, ti dva se zjevně nemají o čem bavit, chvilkové hádky prostřídané zajíkavými vyznáními lásky těžko zvednou diváky ze sedadel, navíc když herecké provedení je vskutku prostřední. Absolutním hřebíčkem do rakve atmosféry jsou vyšinuté prostřihy a detaily na nejrůznější zástupce tropické fauny a flóry, nočního života v letovisku a fušérské doplňující scény z pevniny, které působí dojmem, že si je natočil zvídavý německý turista do rodinného archívu (hned vedle obnažených zadnic plážových krásek). Není se proto co divit, že z potenciálně hodně nadějného dramatu vzniká beztvará patlanina s několika žraloky, prázdným žvatláním dvou herců a podprůměrným provedením. (14.12.2006)

„Uprostred mora v pohodičke nájdeš koralový útes, ale v meste k mojej mame netrafíš.“ – „Musím mať motiváciu.“ Zastávam teóriu, že kvalitný žraločí krvák vznikne každé desaťročie. V 70. rokoch ČEĽUSTE, v 80. rokoch... no, vtedy vzniklo veľa žraločích hororov, ale nenapadá mi žiadny vyložene kvalitný (každá teória má diery)... v 90. rokoch Harlinova ZRADNÁ HLBOČINA. A v prvom desaťročí 21. storočia? OTVORENÉ MORE - dokumentárnym štýlom nakrútená voľná adaptácia udalosti, ktorá sa priamo takto asi/možno/zrejme/ktovie nestala, ale režisér (a scenárista a strihač a kameraman v jednej osobe) Chris Kentis naznačuje, že zabudnutie klientov uprostred mora nie je až taká nečastá vec, ako by sme si mysleli/priali. Nemám k dispozícii žiadne záznamy, takže mi nezostáva nič iné, ako mu veriť. No ako fanúšik hororov a niekto, kto sa žralokov veľmi bojí, mu to zhltnem aj s navijakom. Snímka je kratučká. To je vzhľadom na námet (dvaja turisti si objednajú potápanie uprostred mora, sú tam „zabudnutí“ a s prichádzajúcim večerom sa horizont kalí nacecanými ťažkými mračnami... začína sa blýskať... fúkať vietor... a neďaleko zašpliecha prvá plutva žraloka) logické. No už 79 minút „iba o tomto“ by bolo veľa, takže tvorcovia naťahujú čas dovolenkovými zábermi. Snímka si drží pôsobivú, realistickú atmosféru, na čom majú podiel nielen sympatickí ústrední hrdinovia (čo je dôležité, pretože v monotónnom prostredí s nimi strávime celý film), vynikajúca práca (so ŽIVÝMI) žralokmi a pochmúrna výprava (more a nízko visiaca daždivá obloha vyzerá podobne antiromanticky, ako v STROSKOTANCOVI). Miestami VEĽMI nepríjemný film, ktorý sa síce nejaký čas rozbieha, ale ku koncu mi fakt bolo až nepríjemné sa pozerať na to, čo sa okolo hrdinov vo vode a kúsok nad hladinou robí. Fuj. Fuj, fuj a ešte raz fuj. Nie dokonalé, ale mrazivé áno. (01.05.2005)