Dracula

What a hell???! No sice je to moje první setkání s filmovou verzí Draculy (jo jen tak mimochodem, koukám, že je tady špatně napsanej americkej název), ale mám takovej pocit, že taky poslední. Nebál jsem se ani trošku (což bych u filmu, který se chvástá žánrem horor, asi měl, že?), děj byl neslaný, nemastný, dost jsem se nudil, co se týče hereckých výkonů, tak jsem také nebyl nějak ohromen (ani Hopkins to nezachránil). Snažil jsem se tedy brát to jako jakousi parodii po rozhovoru: "Vy ji chcete pitvat??? Kdepak, jenom ji usekneme hlavu, a zabodneme klín do srdce.", jenže to byl jediný pokus, o něco vtipného, a tak jsem dospěl k názoru, že to jako horor prezentovali naprosto vážně. 1* za herce, 1* za kostýmy a triky a hlavně už nikdy více. (18.05.2008)

Coppolův Drákula je po vizuální stránce uměleckým dílem - nápaditý, originální a místy krutě krásný s úžasnou atmosférou. Dějově mě ale nijak zvlášť nezaujal - celá ta romance Míny a Drákuly (aneb asi polovina filmu) mi přišla přehnaná, nemístná, nezáživná. Film stojí a padá s hereckými výkony. Nechápu jak někdo může tvrdit, že nejlepším Drákulou byl, je a bude Bela Lugosi - Oldmanovi nesahá ani po kotníky! Jeho strhující proměny - ať už fyzické nebo psychické - jsou herecky geniální a, troufám si říct, neopakovatelné. Hopkins a Winona Ryder jsou pro své role naprosto perfektní. To se ale bohužel nedá tvrdit o nemastném neslaném Reevesovi, který, kromě scény s upírkami, nepředvádí nic zapamatováníhodného. 3/5 za Oldmana a taky za vynikající hudbu (v čele s nádhernou Love song for a Vampire od Annie Lennox) (07.08.2009)

Dokonalé. Jsem rád, že stále existuje někdo, kdo dokáže (či dokázal) říct ne CGI efektům a pěkně postaru ale efektivně, dokáže "vykouzlit" efekty, které nejsou k smíchu. Myslím, že Coppola cítil, že k jednomu z nejznámějších příběhů všech dob, se spíše hodí starší efekty než počítače a já mu za to děkuju, protože právě díky tomu film získal jedinečnou atmosféru. Při sledování tohoto snímku mě kolikrát napadlo, proč se dneska takovéhle filmy netočí, načež můj spolubydlící řekl něco vcelku zajímavého: "To víš, dneska lidi zajímá spíše budoucnost a zapomínají na minulost." Na tom něco bude, kolik se dnes natáčí sci-fi filmů z post-apokalyptického světa? No nic, o tomhle zde nechci psát, chci psát o tomto dokonalém filmu, ale vše už bylo napsáno. Geniální Oldman, dokonalý Hopkins, "nevinná" a překrásná Winona, ještě krásnější (škoda, že po tomto filmu nějak zapadla) Frost a mladý a ještě neotesaný Reeves. Tihle všichni přispívají k tomu, že Dracula je opravdu poctivým filmem, který ukazuje, jak velký a geniální režisér je Coppola. Jeho další nesmazatelná stopa do dějin kinematografie. Už asi pátá. 100 %. (13.07.2012)

Coppolova adaptace klasického Stokerova románu vyniká především ve dvou rovinách - na tomhle snímku upoutá to, že jeho vizuální stránka je skutečně skvostná (Coppolovo estetické vnímání je vybroušené a dává svému filmu podobu temného, gotického obrazu) a navíc je natočen postaru, kulisově, tak jak se horrory točily kdysi. Na jednu stranu je Dracula poctou všem klasickým expresionistickým hororům, na druhou se však posunuje ve fúzi moderních filmařských technik a progresivních filmových přístupů (především scény z Londýna, zrychlený příchod bestie k vile viděný subjektivní kamerou...) s klasickým expresivním komponováním scén k postmodernímu tvaru. Výrazný je i významový posun díla, především pak interpretace hlavní postavy, hraběte Draculy. Pakliže je fixován na svou původní lokaci, do Transylvánie, je Dracula stále především zplozencem pekla, bytostí temnou a ryze negativní a nebezpečnou (byť se zajímavou sexuální motivací), vydá-li se ale na cestu, pryč ze své domoviny, přichází šokující schizofrenie - v noci stále fixován na hlínu své země, jež si veze sebou dobře ukrytou v truhlách, zůstává onou bytostí temna a zla, ve dne však v ulicích Londýna prochází metamorfovaný Dracula coby charismatický až uhrančivý mladý muž přitažlivý pro druhé pohlaví!!! Dokonce se v jakési romantizující poloze příběhu začne dvořit živé ženě a hledá v této osobě paralelu se svojí dávno mrtvou láskou. Tahle romantická reflexe Draculy zapadá ale přesně do Coppolova gotického vidění původního literárního textu. Dracula je jakýsi romantický rozervanec a svoje prokletí prezentuje jako psychická muka. Jeho objekt lásky (skvělá a typově přesná Winona Ryder) mu slouží jako možnost vymanit se z prokletí svého osudu - přestat být nemrtvým. Je paradoxní, že v souboji Draculy s profesorem Van Helsingem fandím jako divák Draculovi, tedy v původním významu straně temna... Coppolův Dracula je zajímavý postmoderní filmový tvar, ale hlavně úžasný a krásný film. Komplexně velký film! (22.06.2007)

Dracula mě uchvátil a "zakousl" se do mě především výrazným, fantastickým výtvarným a vizuálním zpracováním, prvotřídními kostýmy a patřičnou "Drákulovskou" atmosférou. Samotný děj mě však neupoutal natolik, abych na něm byla schopna udržet oči po celou stopáž. Pár míst mi přišlo lehce nezáživných a nastalo i pár okamžiků, kdy jsem jakoby netušila "která bije." I přes tento můj rozporuplný dojem z dějové linie, je Coppolův Dracula rozhodně kvalitně vybroušeným temným klenotem, kterému však k dokonalosti něco chybělo. Přesně to něco, pod čím se pro mě skrývá všechno to, co třeba jiní nalezli ihned. Příjemná je mini rolička Monicy Bellucci v roli svůdné "vysávačky" krve. (24.07.2010)