Fargo

"Zavři už tu hubu! Nebo tě přestěhuju do kufru." V únosech mám jistý rezervy, takže pokud bych chtěl někoho unýst, tak bych se s důvěrou obrátil na odborníky. Třeba na takovýho legračního Carla a mlčenlivýho Gaeara. To by určitě dopadlo skvěle. Ti dva byli fantastičtí už při  "dokonale promyšleným" únosu, ale i potom ukázali svý přednosti - vraždy, sex a zahradní drtič. Já se s nimi skvěle bavil, styděl jsem se za naivního koumáka Jerryho a fandil Marge, aby při zatýkání nezačala rodit. A taky jsem se rozhodl, že nikoho unášet nebudu, protože mamonem opovrhuju a vězeňská móda mi nesluší. Stejně by to dopadlo nějak takhle. (14.12.2021)

// Oh yah. Po úvodním díle druhé řady Farga jsem už neodolal a musel se konečně podívat, kde to všechno začlo. Vítejte v Minesotě, zemi věčné zimy, srandovního akcentu a fakt moc milých lidí (kteří ale pouze vypadají mile, do cesty za štěstím bych se jim být vámi nepletl). Coeni to trefili už tehdy, stejně jako mi sedli pokaždé i ve zbytku jejich filmů, takže už je asi konečně na čase jednoho z nich šoupnout k těm mým oblíbeným pisálkům, u kterých se dá vždycky skvěle inspirovat. Co se Farga - seriálu týče, jsem moc rád, že tenhle krvavý, černohumorný svět žije dál a stále někdo přichází s novými a novými historkami, ze kterých člověku běhá mráz po zádech. Beru to jako takový moderní, sněžný pulp. A hrozně to žeru! (14.10.2015)

Přesně tak, zputniku: "Události nabírají směr, který si vlastně nikdo nepřeje.“ Právě proto mi to připomnělo Zbytečnou krutost. Čekal jsem něco v tom stylu, taky jsem se částečně dočkal, ale nebylo toho moc. Málo krvavé? Málo kruté? Ovšem smysl filmu vystupoval na povrch čím víc se blížil konec. Závěrečný monolog šerifky. Carter Burwell. Dva největší klady. (17.08.2005)

Podmanivá atmosféra zasněženého maloměsta, úžasná kamera, dokonalá hudba, mistrně napsaný realistický příběh, černohumorná nadsázka, dokonalé postavy (těhotná šerifka, vyčůraný koumák, vypatlaný psychopat, drsný indián), perfektní herci (obzvláště duo Buscemi - Stormare). Nejdrsnější, nejvtipnější a nejlepší film bratří Coenů. 100%. (25.02.2012)

Z Farga si filmoví fanoušci nejčastěji vybaví lidské tělo mizící v drtičce a výrazné tváře ukázkových psychopatů a kriminálníků v podání Steva Buscemiho a Petera Stormareho. Počet mrtvol, které lemují příběh, stejně jako pro Fargo typický černý humor lákají k přirovnání k tarantinovkám. Filmový rukopis mají ale Coenovci odlišný. Jejich humor není prvoplánový, zato chytřejší, posunutý směrem k zžíravé ironii. Coeni si pohrávají s kriminálním žánrem, ale narozdíl od Tarantina to nevyznívá samoúčelně. Porušují konvence nikoliv pro laciný divácký efekt, ale aby zkoumali možnosti rozvoje žánru a dotvářeli atmosféru. Scény šokující brutality kombinují s komikou vyplývající z toho, že hlavní postavy nejsou charismatičtí geniální zločinci, nýbrž nýmandi. Když si nezkušený ambiciózní slaboch s průměrnou inteligencí najme k provedení únosu dva surovce s inteligencí vrat od stodoly, nemůže se divit, že se události rychle vymknou kontrole a řítí samospádem k děsivému průšvihu. Původně to v představách svého pošetilého strůjce měla být precizní chytře vymyšlená akce. Vlivem náhod, ale především neschopností jejich protagonistů se z toho stala krvavá fraška. Coeni budují atmosféru za pomoci kontrastů. Za fasádou měšťácké idyly středostavovské rodinky se skrývá závist, chamtivost a chronická nespokojenost, zasněžená bílá krajina Minnesoty se barví rudou krví. Mimochodem, občanům Minnesoty se vykreslení jejich domoviny Coeny pranic nelíbilo a svým krajanům to taky dali patřičně najevo. Netvrdím, že Fargo je nejlepší coenovský kousek, třeba Muže, který nebyl stavím jednoznačně výš, ale i tak mě svrbí dlaň, abych nenadělil pátou hvězdičku. Fargo má zkrátka hodně co do sebe. Celkový dojem: 85 %. (07.06.2017)