Sněžné bratrstvo

Silný, naturalistický a precizně podaný příběh. Z faktického hlediska zajímavá story a kupodivu stejně tak z toho filmařského, jelikož se zde tvůrci neštítí vyzobrazit mnoho drsnějších scén a k nim i skvělé záběry na prostředí zasněžených And, nechybí jim ani dávka napětí při putováních skrze hory a stejně tak emotivní stránka, která zejména v závěru donutí diváky k zamyšlení nad celou událostí. Skvěle natočená katastrofa, která je kvalitní po mnoha stránkách a která divákům přiblíží událost, o které nejspíš neměli ani ponětí. (07.02.2024)

„Ragby mě vůbec nezajímá.“ - „O ragby přece vůbec nejde. Santiago de Chile za 45 dolarů! Viděl jsi někdy levnější letenky?“ - „Nikdy.“ Způsob, jakým režisér Bayona před časem pojal katastrofický žánr ve filmu Nic nás nerozdělí, zde dokázal vypilovat téměř k dokonalosti. Ne úplně, výtky v podobě přestřelené stopáže (natahovaný konec) a faktu, že ani po víc než 2 hodinách jsem si nebyl schopný zapamatovat víc než pár jmen přeživších, mi brání v hodnocení nejvyšším, přesto silné 4* si film jistě zaslouží. I navzdory délce umí diváka výborně vtáhnout do děje a přímo na místo dopadu, jako by tam byl spolu s nimi. Už pasáž pádu je skvěle řemeslně natočená, podobně jako bouře či laviny. A z hlediska psychologie zas zaujme to kolektivní napjaté čekání (mix váhání, strachu, hanby, znechucení), kdo najde tu vůli udělat první „krok“. Stejně jako otázka víry. A nejen v Boha, ale vůbec v to, že mohou přežít. „Marcelo uvízl pod sněhem. Konečně necítil ten chlad, necítil nic. A necítit nic je úleva. Na takovou chvíli čekáme už 17 dní. Na chvilku klidu, oddechu.“ (26.01.2024)

Jaký to má smysl? Smysl tomu musíte dát sami. Jen vy znáte odpověď. Pečujte o sebe. A řekněte všem, co se v těch horách stalo. S príbehom tímu Old Christians Club som sa zoznámila pred rokmi v Alive. Vtedy, ako aj dnes ma to zasiahlo rovnako. Bayona nám toho porozprával viac a trochu drsnejšie, v španielskom jazyku a s miestnymi hercami. Už  pri The Impossible dokázal, že vie .. a dosť dobre. (21.01.2024)

// Už jsem chtěl jít napsat, že tady někdo poctivě vykradl soundtrack ke Ztraceným, ale když se mistr opakuje sám, tak mu to vlastně ani nemůžu mít moc za zlé. Letadlo jako letadlo, žejo. Jinak 140 minut je přepal, v klidu by se to vešlo pod dvě hodiny a stejně tak musím říct, že Nic nás nerozdělí (který jsem okamžitě dostal chuť si pustit) byl daleko intenzivnější a sžíravější zážitek, nicméně Bayonovi ty survivaly jdou, a po velmi explicitní scéně samotné havárie servíruje další silnou podívanou, která testuje divákovy nervy, žaludek a bohužel místy i trpělivost. Mocné finále i parádní kamera to každopádně zpečetily na 7/10 a Netflix si tak zkraje roku připisuje vzácně povedený filmový zářez. (06.01.2024)

Řemeslně mistrná filmařina, který věříte každou sněhovou vločku, každej výdech páry i veškerý útrapy plný nekompromisní přírody, kterými si přeživší prochází. Proto si nejednou vzpomenete třeba na Revenanta, jehož živelnost a autenticita Bayonu zaručeně inspirovala, stejně jako třeba záběrování (široký objektivy snímající utrpení osob z bezprostřední blízkosti). Giacchino navíc složil dost možná svůj nejlepší soundtrack! Zhruba v sedmdesátý minutě si ale uvědomíte, že koukáte už pět minut do telefonu, protože film nepřichází s ničím novým, že nic a nikam nerozvíjí. Takže v klidu mohlo zmizet patnáct minut, což by podpořilo divákovu pozornost a ve finále by to strhlo tím víc. Kdo ale nemá nakoukáno, příběh nezná a neviděl Alive, bude pro něho Sněžné bratrstvo survival událost roku, především proto, že to je true story. (06.01.2024)