Smrť panien

Hodně zajímavý a zvláštní film, který vyzařuje takovou neobvyklou, ale velmi působivou atmosféru. Jsou v něm skvělé režisérské nápady, na některé scény je radost pohledět. Na druhou stranu v příběhu trochu chybí nějaké větší osvětlení motivace jednání postav, které vede až k onu tragickému vyústění. Smrt panen je ale každopádně velkým zážitkem. (11.09.2006)

Dlouho jsem váhal mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonil ke čtyřem, ale hlavní, dalo by se říci klíčovou zásluhu na tom má Kirsten Dunst. Ta opět dokazuje, že je nejen moc hezká, ale i moc dobrá herečka. I když její role zřejmě není rozsahem největší, Kirsten zastiňuje ostatní aktéry natolik, že si vpodstatě z celého filmu vybavuju hlavně její tvář a ostatní již jen mlhavě. Námět filmu působil zajímavě, dalo by se říci skoro mysteriózně, myslím ale, že Sofia Coppola jej mohla rozpracovat lépe, neboť v ději nejsou až tak zřetelně načrtnuty pohnutky, které vedly k oné tragédii. Sice se dá říci, že vyústění je pochopitelné, ale nemusí být tak zřejmé úplně každému. Nicméně jde o velmi pozoruhodný tvůrčí počin a solidní režijní debut a lze jen doufat, že si dcera slavného otce své renomé bude v budoucnu ještě vylepšovat. (01.02.2005)

Mým hodnocením nechci říct, že by mě Sofia nějak zklamala, naopak si myslím, že se jedná o dobrý a místy i dost okouzlující film (dost dlouho jsem přemýšlel o čtyřech hvězdách) ale, bohužel, nikdy jsem nebyl (třináctiletou) dívkou, takže asi nikdy nedocením krásu tohoto filmu. Co můžu docenit je krása Kirsten Dunst a její výborný výkon. 60 %. (25.07.2011)

Tehdy to byla docela událost. Znepokojivá prvotina, kterak pětice dospívajících sester vyrůstá v konzervativním domácím prostředí, a kterak jedna z nich spáchá na první pohled nesmyslnou sebevraždu. Bezpochyby nejpůsobivější postavou je tu vyzývavá Lux Kirsten Dunst, která funguje jako spouštěč řady událostí. Talentovaná debutantka Sofia Coppola se k osamění a prázdnotě života vyjadřovala i mnohokrát poté (tokijská tíha na duši ve Ztraceno v překladu, prázdnota bytí u dvora v Marii Antoinettě či vyprázdněný život v luxusních hotelech a s obdivovaným hercem v Odnikud někam…). Tady skvěle uchopila jednotlivé postavy, užívala výraznou symboliku a prokázala slušný cit pro vykreslení dané doby. (19.12.2021)

We will never find the pieces to put them back together... Jsou chvíle, kdy se i to nejzářivější slunce pokryje tmavými slunečními skvrnami, kdy se na tváři největšího smíška objeví bolest a něco v nás volá po vnějším zranění duše melancholickými tóny, posmutnělými řádky, bolestnými filmovými políčky, zkrátka blues jakékoholi tvaru. Ale i čirou esencí dramatizujího mládí, které vnímá citlivěji, bez odstupu a s intenzitou, která z malicherností vyrábí životní tragédie, probleskuje paprsek naděje. V porcelánově křehkém, herecky i režijně svěžím (a zároveň zralém) debutu sledujeme s dospíváním pěti sester v tuhém puritánském domácím režimu. Kaskádovitý příběh skrz střídání zcizujícího dalekohledu klukovské zvědavosti a zvětšovací lupy, atmosférické hudby a rozverných melodií, bláznivé revolty a vynucené poddajnosti, pozvolna roztáčí kola blížící se tragédie. Nenápadně. Ale rychleji a rychleji, jak sestupujeme do spodních pater. Sofia Coppola se úzkostlivě vyhýbá doslovnosti, kličkuje mezi daností připomínající nevyhnutelný osud hrdinů antické tragédie, mezi kostlivci ve skříni (i jinde) jedné americké rodiny z předměstí , a přesto z celého snímku dýchá určitá morbidní poetičnost, rozechvělá bezstarostnost člověka, který jde po úbočí skály a ví, že každou chvíli může spadnout. Dospívání je takových propastí plné a Smrt panen je živoucí pamětí mládí jako navždy ztracené, ale nezapomenuté a nezapomunutelné gesto. Dívčí mávnutí na rozloučenou, perlivý smích a pak...věčný spánek Šípkové růženky...Opravdu věčný? Vy jste zjevně nikdy nebyl třináctiletou dívkou, říká jedna z postav psychiatrovi, když se podivuje nad tím, jaké by mohla ona mít starosti. Ale tahle smutná dívenka v nás spí. Tak pozor, ať ji neprobudíme. (29.07.2007)