Zásah šťastím

Zásah štěstím (mimochodem nebývale zdařilý český název) přináší látku vpravdě allenovskou, ale možná právě tím jasněji ukazuje, že jsou tvůrčí síly Woodyho Allena pomalu u konce. V Zásahu štěstím nalezneme mnoho z Woodyho trademarků, romanci propojenou se zločinem, roli náhody, podzim, bohému, ale tím jasněji vyvstává, že sledujeme tvůrce daleko za zenitem. Je to vše nějakým způsobem prodřené, jako los, který někdo stírá příliš dlouho. I tak se jedná o jeden z jeho lepších snímků posledních let. Více v recenzi na MZ. (26.01.2024)

Jean je slizký, žárlivý narcis a snob, až se nechce věřit, že na světě existuje žena, která by s ním chtěla být, ale budiž. Pozitivně hodnotím, že ve filmu z francouzského prostředí se mluví francouzsky, že tam prostě nenacpali angličtinu, jak se stalo zvykem. Bohužel z Paříže, kde se film hlavně odehrává, toho divák moc neuvidí, scény jsou většinou interiérové. I tak pro mě byl filmový výlet do romantické podzimní Paříže příjemný. (31.12.2023)

Krásné zakončení kariéry, po kterém si může Allen užívat zaslouženého důchodu. Hodně mě překvapilo, že je to natočené ve francouzštině, to bych nečekal, a zajímalo by mě, co k tomu Allena vedlo a jak to fungovalo na place, protože Allen podle mě francouzsky neumí (nebo o tom aspoň nevím). Z herců mi tam moc nesedl Niels Schneider, přišel mi pro tu roli příliš starý (ačkoli ve skutečnosti ho od Lou de Laâge - která mi btw. strašně připomínala Emmu Smetanu - dělí jen 2 roky, jak jsem teď zjistil), naopak filmoví manželé Lou de Laâge & Melvil Poupaud mi to bohatě vynahradili a koukalo se na ně skvěle, a zbytek castu je tam prakticky jen do počtu. Ještě bych dodal, že k tomu hraje fajn soundtrack, a celou dobu jsem se nemohl ubránit dojmu, že sleduji film Clauda Chabrola, byť samozřejmě podobnost s Allenovými staršími filmy a opakování jeho oblíbených motivů jsou zde nepřehlédnutelné - na rozdíl od některých jeho filmů z posledních let to zde ale nepůsobí dojmem vyčpělosti a vykrádání sebe samého, ale jako příjemná a důstojná tečka, které člověk leccos odpustí, protože je trochu naměkko z toho, že se uzavřela jedna éra. Mistře, klaním se a budete mi chybět - díky za všechny ty skvělé filmy. (05.05.2024)

"Paní Fourier je teď bohužel na obědě. Prý bude pryč celé odpoledne." Ok, je to francouzský film. Pokud se mi ho budete snažit obhájit, tak to prosím dělejte jazykem, kterým obhajujete filmy Erica Rohmera, u kterého také nechápu jak se něco po všech stránkách tak nekompetentního může těšit oblibě. Na tom jak vypadají poslední filmy Woodyho Allena, Romana Polanskiho, Pedro Almódovara či třeba Andrzeje Wajdy bychom mohli konečně vybudovat nějaký argument pro stavbu nějakého režisérského starobince, kde by si tihle zasloužilí umělci mohli realizovat sami před sebou, protože sami sobě stejně asi nejlépe rozumí, jinak jsou úplně už odpojení ze světa. Roli Pihrta by tam asi plnil ten Polanski. (02.04.2024)

Woody Allen tentokrát z pádných důvodů ve francouzštině. Kontroverze a osobnost stranou, práci tohohle děduly mám fakt rád a i v poslední době, kdy nám naděloval spíš průměrnější kousky v porovnání s jeho nejlepší tvorbou, se jeho filmy vždy umístily, jako to první po čem sáhnout v deštivém dni. Coup de chance nebude další Půlnoc v Paříži, ale rozhodně bude jeden z  jeho nej filmů poslední éry cca předchozích 10 let. Francouzština neubírá Woodymu na dialogu a už vůbec na zábavnosti. Ba naopak přidává “Le style typical de la France” a “Bonne humeur”. Au revoir Woody et bonne chance à la retraite. (25.11.2023)