Padlé ženy

Zjevně propagandistický film o irských řeholnicích, představených jako monstra bez jediné stopy soucitu, ohleduplnosti, lásky. Mnohé nám napoví, kdo je tvůrce filmu, režisér Peter Mullan. Byl členem pouličních gangu, ve 14 letech se pokusil otrávit svého tyranského a alhokolického otce. Sám sebe prohlašuje za marxistu, žije s družkou, má několik dětí z předchozích vztahů, víru v nebe a peklo považuje za nesmysl atd. To je samozřejmě jeho věc, ale nám to pomůže pochopit, proč natočil příběh o padlých dívkách v Irsku zrovna takto. Po formální stránce nelze upřít filmu kvality, ale to zde není důležité. Vždyť známe propagandistické proticírkevní filmy české (Číhošť, 30 případů majora Zemana, Jan Hus atd.), i ony mají jistou kvality, ale ve skutečnosti dobré nejsou, protože neslouží dobru a pravdě. Nezapomínejme, že zvláště posledních 20 let v Irsku sílí protikatolický boj, neboť ostrov sv. Patrika, kde se 94 % obyvatelstva hlásí ke katolické církvi, je trnem v oku bezbožecké Evropské unii. Tím samozřejmě nechci říci, že se zlí a úchylní jednotlivci nemohou vyskytnout v jakémkoliv lidském kolektivu (řeholníci, policisté, učitelé atd.), to ale neznamená, že kvůli tomu vylíčím instituce klášterů, policie nebo školství jako démonické a nelidské... (03.09.2008)

"Za žádný ze smrtelných hříchů si nezasloužíme být tady," říká jedna z trojice hlavních hrdinek, které v polovině 60.let uvíznou v irském katolickém převýchovném ústavu. Ve dvacáté minutě projekce jí dojde, že jsou v maléru, o deset minut později je jasné, že (řečeno s A.Lustigem) útěk bude jediným možným řešením. Kombinace Přeletu nad kukaččím hnízdem, Spáčů a vůbec všech filmů, v nichž je individualita drcena všemocnou (navíc zvrhlou) institucí, je působivým snímkem...až tak působivým, že jen málokdo se zřejmě odhodlá k opakovanému zhlédnutí. (09.09.2008)

Peter Mullan sa nás pre dramaturgické potreby svojho filmu snaží presvedčiť, že Írsko 60tych rokov bolo plné šovinistických tupcov, berúcich ženy ako podradný dobytok a rodičov, ktorí sa dobrovoľne vzdávali svojich detí, ak tie spáchali nejaký spoločnosťou neakceptovateľný hriech. Ženy, ktoré boli obeťami, alebo spáchali takýto hriech, boli umiestnené do zariadení, ktorým vládli mníšky, zobrazené ako hororové monštrá bez štipky charakteru. Mullan takto nastavil svojmu filmu úzke mantinely, v ktorých ale dokonale operuje a strhne aj diváka, ktorý sa diví jednorozmernosti postáv a očividným logickým nedostatkom. Môžu zato herecké výkony a atmosféra miesta a času, v ktorom sa príbeh odohráva. Najväčším problémom filmu nie je jednorozmernosť záporných postáv, ale ich motivácia. Dozvedel som sa síce niečo o histórii Írska, ale informácie, podané v tomto filme, musím brať s určitou rezervou. (08.12.2012)

Dosti šokující a sirový snímek, který sice opakuje už dosti ohrané téma, ale velmi kvalitní zpracování, výborné herecké výkony a atmosféra naprosté beznaděje film dělají vysoce nadprůměrným. Akorát trochu skřípala psychická stránka hlavních představitelek, nepochopil jsem náhlé skoky ve vývoji jejich osobnosti. Postupem děje se mi hodně odcizily. Jinak nemám co jiného k namítnutí i když tento snímek nesrazí z trůnu pro mě vděčnější Requiem pro panenku. (26.05.2006)

Tak tenhle irsko-britský film mě dostal tak, že mi ještě dlouho potom naskakovala husí kůže, když se mi znovu a znovu vybavovaly některé momenty a jeho atmosféra… Možná o to víc, že film byl natočen podle skutečných událostí. Katolické Irsko šedesátých let a klášterní polepšovna, či spíš něco jako pracovní koncentrák pro ženy, které (třeba ne vlastní vinou) nevyhověly dobové představě o čistotě a počestnosti. Zvrácený Islám – „hadra“. Tady ovšem v „príma křesťanském balení“ – speciální evropská verze úchylného pojetí morálky… Přiznám se, že jsem u něj místy i brečela a místy přepínala televizní kanály, když už to šlapání po lidské důstojnosti přesahovalo pro mne snesitelnou mez. Na druhou stranu jsem byla zase hrozně zvědavá, jak to všechno dopadne… Je to jeden z filmů, kde děj rozhodně není předvídatelný. Navíc se některé pasáže snažily krutou skutečnost natolik zjemnit a snad jenom naznačovat, že mi pár věcí docházelo vlastně až zpětně. Pointa celého filmu se podle mě docela shoduje s výsledky jednoho psychologického experimentu (kde skupina univerzitních studentů měla na pár dní "hrát" na odsouzené a bachaře - lidé s absolutní mocí po čase natolik zbrutálněli, že byl pokus předčasně ukončen)… (25.03.2009)