Falcon Lake

Pečlivě vrstvená Coming-of-age story v minimalismu Quebeckého jezera, kde Charlotte Le Bon v malých dávkách šikovně přidává napětí a dokáže tak na diváka přenést atmosféru "hrůzy" nesmělé mladé lásky. Vyzdvihnul bych i její práci s "dětmi" v hlavních rolích, kterým se bez přemýšlení dá věřit každé slovo, pohyb a výraz. Falkon lake je tedy pomalý snímek o dospívání, jež po svém závěru zanechá velké množství otázek, na které si už každý musí odpovědět po svém. (11.03.2024)

Co je realita a co je jen v představách dospívajícího chlapce, který se jedno léto na jednom místě u jezera stává oddaným průvodcem starší dívky? Probouzející se sexualita, náznaky, nevyřčenosti, hledání sebe sama. Skutečně je nemožné kousnout se do krve? Co o sobě v období dospívání víme kromě toho, že si nejsme jistí absolutně ničím? Jak snadné je ztratit se sám ve své nejistotě a ve vodách jezera? Po vizuální stránce mě bavily scény s deštěm. Chválím hudbu. Chlapec v roli Bastiena naprosto uvěřitelný.  Ale že bych pěla ódy? To ne. 65% (28.04.2023)

První láska a ztráta nevinnosti v hororových kulisách, kterých by byla hloupost nevyužít, když máte alespoň na okamžik možnost zbavit se zmatené tíživosti reality a stát se strašidlem. Je to coming of age se vším všudy, včetně postav k vylískání, jednoho posledního léta, bicykly a všudypřítomnou vodou. Leč pod ní chytají za nohu podivné ruce, v jezerech plují mrtvoly, dívky na cestách nemají puls, kdosi chodí za chatou a na večírku breakujou duchové. Miluju to. (02.08.2023)

Až na to lehké šmrncnutí mysteriózní atmoškou, si film na nic nehraje a dokáže sondovat duši teenagera až neuvěřitelně přesně. Zachycuje bolesti dospívání, které mám(e) ještě v živé paměti, s lehkostí a bez příkras a jen občas do diváka tak lehce cvrnkne, aby ho rozhodil v jeho zdánlivé jistotě, jestli se dívá na drama nebo se už nechává unášet imaginací o duchovi z jezera. Možná mnozí s vás také zažili takovou letní dovolenou spojenou s objevováním opačného pohlaví i sebe sama. Ta snaha zapadnout a někdy jít i trochu přes hranu, napít se poprvé, jít do neznámých vod, to všechno tam bylo. Vlastně i ten vztah - nevztah odpovídá (ne)vyzrálosti obou hlavních hrdinů a jeho křehkost a jakási rozpačitost mi na tom byla velmi sympatická. Cením si, že Charlotte Le Bon nevodí diváka za ruku nějakými přepjatými emocionálními scénami. Naopak používá drobné nuance a záchvěvy - například v podobě scény ve vaně nebo společné usínání či závěrečné tahanice o telefon v trávě, v kterých se skrývalo ono nevyřčené COSI, co oba cítí a zároveň ještě neví, jak to pojmenovat a zda je to opravdu ono. Ten pocit se zde podařilo zachytit tak dokonale, že mě fyzicky šimral někde uvnitř. Cením také výborný soundtrack, nasnímání na filmový materiál a práci kamery s přirozeným světlem. Za mě naprosto skvělý, autorsky sebevědomý a vyladěný režijní debut, na který jen tak nezapomenu. (27.05.2023)

Dospievanie a prvá láska ako zo života a nie ako z filmu. Celkovú autentickosť leta pri jazere podčiarkuje farebná paleta home videa spolu s obrazovým formátom 4:3. Zaujímavým ozvláštnením je ľahké šmrncnutie do horroru v práci s kamerou aj v niektorých témach. Film, čo nestrhne príbehom, ale náladou a poetikou. To na mňa zaberá málokedy, tomuto malému kanadskému artovému filmu sa ale podarilo dostať sa mi pod kožu. 7+/10 (09.05.2024)