diax3

Když se smíchaj některý motivy z: Before we go, Blue Jay a The Terminal, vznikne tohle. Neni to tak dobrý jako ani jeden ze zmíněnejch filmů, nicméně 46% je málo.

Když si koupíte takovej ten strašně dobrej jogurt ve skleničce, po kterým se můžete utlouct, ale on pak projde - koho z vás to fakt naštve? Tohle je vlastně o jinejch jogurtech. A taky o tom, když ten prošlej jogurt stejně nakonec sníte.

Podle mě to mělo potenciál, kdyby se toho chopil někdo vkusnej. Jenomže (a to možná ani neni vina tvůrce - pouze důkaz odpovědi na poptávku, v níž má prsty úpadek moderní doby) z toho udělali jen další marvelovskou šišku s jakoby velkolepejma efektama, který připomínaj slitý barvy - diváci jsou tou šiškou nacpáni jako husy, jen mají místo střev zalepený hlavy těma barvama, toť vše.

On - snobskej profi oblizovač ženskejch, s temnými koníčky, jako například nelegální závodění aut, anebo pěstní zápasy. Ona - pohrdavá členka střední vrstvy, co mámě vyčítá stěhování do luxusu za novým manželem, a do který by si nikdo asi netip, že to umí s pedálama přinejmenším stejně dobře jako on. On nemá matku, ona otce (i když: jak se to vezme... záhady musej bejt, stejně jako utajený trauma a snaživej ex-přítel, co chudák se svojí normálností neměl nikdy šanci, jakmile si to sám zvoral). No a to nejlepší: jsou to nevlastní sourozenci, to jsem ještě neřekla! LOL. ...Jsem jenom smrtelná holka, po tý závěrečný replice potřebuju druhej díl.

Znáte takovej ten pocit, že jste za kino jenom vyhodili přemrštěný prachy? Tak u tohohle filmu jsem ho neměla. Jakože: za ty děsivý ceny se nedivim, že nás v sále bylo 7, odcházela jsem nicméně s velmi uspokojivým pocitem. A to jsem se na tom octla jen jako doprovod (někomu, kdo je fanda Šíleného Maxe) nemající o předchozích dílech více než povědomí. Koho by zajímalo, co uvidí, když se na to vydá: pokroucenej biblickej motiv ráje (místo jablek v něm rostou broskve), zavdání motivu ke zrodu pomstychtivý zabijačky, ke kteréžto roli se hlavní hrdinka dostává skrze mnohé epicky nafilmované útrapy, spříznění duší utnuté spolu s paží + samozřejmě plejádu postapokalyptickejch zrůdiček a jejich nablejskanejch mašin v mračnech rozpálenýho pouštního písku. PS: pot, krev i namachrovaný řeči záporáků tu tečou proudem. Doporučuju to fakt vidět na plátně.

Robert Daly je fakt dobrej programátor, ale už ne tak dobrej člověk. V reálnym životě má pocit méněcennosti, kterej neumí filtrovat, a svojí frustraci si tak vybíjí ve virtuální realitě, do který si pomocí ukradený DNA naklonuje všechny, co ho štvou, aby jejich StarTrekovsky oháknutý verze mohl ovládat a dát jim "co proto". Je to vlastně dost úchylný... a je to fakt skvělý.

Z knižní předlohy si to vzalo tak zrnko toho drsnýho zlata, co se z ní dá vyrejžovat. Některý postavy jsou tu jen pro to, aby byly obsazený příčky korektního žebříku. A CGI je špatný. Ale když se s těmito fakty smíříte, než si to pustíte, tak je to ok. Vlastně mě až překvapilo, jak měkkoušsky a family-friendlyovsky se to dalo zpracovat.

To, co dělá dobrý příběhy skvělejma, je opravdovost. A ta tady je. Ve všem.

Trošičku se to podobá dortu, který pekl Pejsek s Kočičkou: mrtvoly, lovestory, auta, zbraně, helikoptéry, karaoke, lodě, výbuchy, pláž, Palachové, tajná hesla, mimozemšťani, jednorožci, pejsánci... vlastně asi cokoliv, na co pomyslíte. Je to zkrátka přeplácaný, až to hezký neni. Kde se v jinejch podobnejch snímcích užívá idiomu "přitažený za vlasy", už je tady dávno pleš. Ovšem: má to i jakousi nadhodnotu, úplně z toho prýští láska tvůrců, tak jako čiře a dojemně. A i když to vlastně neni ani dobrá komedie (přestože Gosling a Blunt jsou v komediální polívčičce dokonalou zavářkou a vlastně to je dost sranda), ani dobrej akčnák (přestože ty kaskadérský scény jsou asi nejlepší, který jsem kdy viděla), ani dobrá detektivka (nějak mi od začátku bylo jasný jak facka, kdo je hlavní záporák), ani dobrá romanťárna (přestože hlavní dvojku si zamilujete)... něco ve mně z toho zůstane.

Mám z toho pocit, že reálnej scénář, co se dialogů týče, byl tak na dvacet stran napsanejch na stroji. Tak málo se tam mluví. Většinu času se koukáme na sklízení čerstvejch plodin přímo z hlíny, přípravu pokrmů z nich (v krásnejch vyleštěnejch měděnejch rendlících), vychutnávání soust a hluboké přemítání o pořadí chodů nad papírem s receptem. Gastronomie je zde nastíněna zároveň jako věda (rozhovor o vynálezu bílkového dezertu, v němž je zapečená zmrzlina), zároveň jako umění (to, že hostina princova kuchaře trvá osm hodin, neznamená, že byla nutně kulinářským požitkem), a zároveň zde slouží jako symbol (lásky). A neni to asi film pro každýho, nicméně básníci zapláčou blahem - smysly jsou rozjitřovány každou vteřinou a přes kručení žaludku ani srdce nezůstane chladné (slzičky skáply).