Lima

Průměrňoučké poliziotteschi z roku, kdy popularita tohoto kdysi super oblíbeného subžánru v italských kinech 70.let začala pomalu uvadat a stejně tak na tom byla i jepičí kariéra charismatického Luca Merenda, který sice na kameře vypadal dobře, ale ve všech filmech hrál úplně stejně, s omezeným hereckým rejstříkem. A Sacchetti, budiž mu věčná sláva za scénáře k Fulciho majstrštykům, tady také nepředvedl nic světobornýho. Máme tu ukradený mafiánský drogy, vyloupení banky (která samotná mimochodem byla často v poliziotteschi používána, sám jsem jí viděl nejméně v pěti filmech), nějaký to násilíčko, jedna obnažená pěkná Italka, 2 poslabší automobilové honičky, prostě … furt a furt dokola, nic, co bychom v předchozích žánrovkách už neviděli. Nedivím se, že se to začalo zajídat i samotným Italům. Je tu nějaký pokus o nadhled, který tu dodává Merendův parťák s krpatou postavou (snad aby jako vynikla vysoká Merendova figura), který tu háže dětinský džouky, ale taky to nefunguje, nudil jsem se. Lenziho filmy s Maurizio Merlim, to bylo jiný kafe, sice stejně blbý jako tágo, ale vysokooktanově šlapaly od začátku do konce.

Kdybych měl srovnat předchozí Wingardův ´Godzilla vs. Kong´ a tohle, pomohl bych si srovnáním, že to je jak koncert ´Def Leppard´ vs koncert grindcoreových ´Cannibal Corpse´. Tedy uhlazený, trošku předvídatelný, bezpečně šlapající rock vs. naprosto z řetězů  utržená grindová divočina v předních řadách obecenstva až zdraví nebezpečná :o) Viděl jsem skoro všechny japonský godzillí filmy ze SHOWA a HENSEI éry, a s jistotou můžu tvrdit, že v žádném z těch cca 25 filmů nebyly takový šílenosti, jako jsem viděl tady. Ani ve filmech Ishiro Hondy nebo Juna Fukudy, kteří točili tak trochu s rozvážností, takový bezpečný kaiju mainstream, byť si tam Godzilla s Kongem dávali wrestlingový chmaty, nebo v jiných dílech se do toho přimotali ufoni, chobotnice, monstra vzešlá z toxických odpadů atd. Tenhle film, ten byl úplně vymknutý z kloubů. Scénář vypadal, jakoby ho psalo 11-leté dítě s přebujelou fantazií, kde se vršila jedna absurdita za druhou, ale všechno to mělo nadstavbu v podobě neskutečného FANSERVISU. Lidské postavy redukovány na zbytečnou stafáž? Odškrtnuto. Ochránkyně Mothra? Odškrtnuto. Děj, který nedává ani stopy elementární logiky? Odškrtnuto. Už tady chyběla jenom baby godzilla s malým japonským chlapečkem. Celý film jsem se nevěřícně smál tomu, co vidím, ale s podobně kaiju pozitivním kámošem jsme si to strašně užívali. A zároveň jsem litoval postarší manželský pár přede mnou, kteří u toho museli strašně trpět a pán se v půlce zvednul a raději šel usrkávat pivo do kino-baru. Absolutně nepochopím (a zároveň cením), že na takovýhle v podstatě NE-mainstream a zároveň fanservis pro zasvěcené dalo hollywoodské studio, které si běžně dělá finanční propočty, predikce a divácké průzkumy, takový budget a Wingardovi tuhle šílenost odkleplo. Už to asi nikdy nechci vidět znova, ale ten neočekávatelný pocit v kině byl k nezaplacení. KAIJU stále žije, vy volové!

Když si člověk uvědomí, že Netflix zrušil 3.sezónu Mindhuntera, protože byl pro ní moc drahý a potom násobně zafinancuje tuhle srágoru, která vypadá, jako by jí napsala retardovaná A.I., tak je mi fakt smutno. Jediný důvod, proč nedám odpad, je skutečnost, že borci od VFX si fakt mákli a je to vidět, ale jinak bych poprosil pana Snydera, ať si dá na pár let od filmu oraz a Netflix, ať směřuje své finance do něčeho smyslupného. S nadsázkou řečeno, skoro to vypadá, jako by měl Snyder na šéfa Netflixu nějaký kompro, jinak si jejich marketingovou strategii nedovedu vysvětlit :o). __ PS: Mám opravdu rád Djimona Hounsoua a je mi líto, že se musí motat zrovna v něčem takovém.