Malarkey

Bítníci asi nebudou generací pro mě. No co asi, spíš vůbec. Vždycky, když jsem se s nimi setkal, tak jsem byl otrávenej z toho jejich, podle mě, nesmyslného chování, které mi přišlo místy úplně absurdní. Nevím, co se jim tenkrát honilo v hlavě, ale válka to nejspíš nebyla. Chlast a experimenty s drogami uzpůsobené inteligencí, která už hraničí s možností normálního života, tady tento film ukazuje opravdu pěkně. Filmařská stránka se mu vytknout rozhodně nedá. Ale já jsem byl úplně mimo ty jejich debaty. Podle všeho by takový bítník mohl být klidně i místní opitka, který sedí nad kořalou, rozjímá nad životem a přemýšlí každý druhý den, kdy měl špatnou opici, jak se zabije, aby po něm zbyla alespoň ta vzpomínka. Jenže ten to alespoň myslí upřímně. Tihle kluci byli jenom nevybouření a nevěděli pořádně, co chtějí.

Absolutní burani z buranova vytváří problémy a teorie, jak z nich vybruslit. Většinou se to moc nedaří a tak se do průseru zamotávají čím dál tím víc. Pár dobrých nápadů tenhle film nicméně měl včetně hodně slušné muziky. Muzika jako jediná mi z něj ale zůstala ještě do dalšího dne. Zbytek se rozplynul jak pára nad hrncem.

Jeden z důvodů, že jsem se na film podíval, byla i skutečnost, že Miloš Forman mu dělal výkonného producenta. Jinak jsem počítal s klasickým maličkým nezávislým americkým filmem. A ten jsem nakonec také dostal. Co ale musím uznat, tak je fakt, že se jedná o dialogově výborný kousek, stejně tak, jako prostředí Floridy je naprosto parádně zvolené. Také nevím, jak to režisér Michael Maren dělal, ale do filmu si vybral jednu kočičku (herečku) vedle druhé, což mu určitě Miloš Forman musel poradit. Sám se neustále některými obklopoval. Takže dialogy, prostředí a fakt, že jedna herečka je zde hezčí, jak druhá, mi z tohoto filmu učinilo velice příjemný počin na sobotní odpoledne, který jsem si s radostí užil.

Naprosto průměrná filmařina odehrávající se v prostředí, které je standardně oblíbené pro filmy, co chtějí být dobré.

Solidní belgické drama s naprosto excelentním Matthiasem Schoenaertsem. U něj je vidět, že se pro roli opravdu obětoval. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že ve filmu je strašně málo lidskosti a emocí a celé je to neskutečně vyumělkované. Býčí šíje totiž nabízí naprosto poctivý existenciální drama, na které evropský film rozhodně slyší. Vše je to ale natolik do očí bijící, že jediná opravdová síla tkví v hlavním herci, který předvádí absolutní výkon. Při scénách z jeho dětství se mimochodem ošívám ještě dnes. Viděno na základě Challenge Tour 2015.

Dlouho se mně nestalo, abych z nějakého válečného filmu byl tak nadšený, jako právě z Brestské pevnosti. Přiznám se, že tento německý pogrom v okolí města Brest jsem nevěděl, ač je to jedna z nejvýznamnějších událostí běloruské historie druhé světové války. Alexandr Kott nicméně udělal výpravu takovou, že srovnatelná by mohla být snad jenom se Zachraňte vojína Ryana. Samozřejmě si ani zde Rusové nemohli odpustit pár patetických momentů, jako třeba, že opravdu hodně silně dávali najevo, jak moc velkým problémem byl nedostatek zbraní. Lidé pak hrdinsky pochodovali na smrt a nezacukli ani koutkem oka, že by chtěli změnit něco ohledně toho, že jsou v první linii a nemají ani zbraň. Místy chybělo místo pro logiku, ale dá se to odpustit. Kór v tak velkém filmu. Každopádně nejenom efekty, ale i pohled dítěte dělá z tohoto filmu místy až strašidelný příklad jednoho válečného momentu, který je tu popsán víceméně dopodrobna. Nemám, co bych víc dodal. Válečný film, co je tak na půli cesty mezi psychologickým válečným filmem a čistým válečným filmem plným výbuchů. Přesto ale oboje dělá tak dobře, že se těch 138 minut nedokážete přestat koukat. Viděno na základě Challenge Tour 2015.

Nebudete mi věřit, jak moc jsem se na tenhle film těšil. Dokonce jsem si i všiml, jak rozporuplné názory tady jsou a říkal si, že pokud se na to sám nepodívám, tak neuvěřím. No a jakmile Stellan dorazil na scénu, rozjela se dost přímočará gangsterka. Zabijou mu syna a tak se de mstít. Jde k prvnímu gangsterovi. Vytluče z něj info, zjistí, kdo je další na řadě, zabije ho a jde dál. Takhle se to prolíná celým filmem, pořád dokola. Místy to má lepší momenty, což o to, ale celkově jsem u filmu spíš usínal a to by se podle mě nemělo dít. Druhý stoletý stařík se tedy za mě rozhodně nekoná. Viděno na základě Challenge Tour 2015.

U tohoto filmu to není o tom, jestli Vám některá postava hned na první pohled sedne nebo ne. Ve výsledku Vám stejně přirostou k srdci všichni, pokud ho máte otevřené dokořán, protože si to prostě zaslouží. Tahle francouzská bytovka totiž skrývá nejenom snílky, ale i lidi, kteří by rádi svůj život změnili a jsou zrovna na hranici, kdy se něco takového bude dít. A celý ten příběh točící se kolem Palomy budete vnímat jak očima dítěte, tak dospělého, což Vás sestřelí na deset dob. Tak lidský, smutný a opravdový film jsem dlouho neviděl a musím poděkovat kareen za doporučení. Opravdu jsem si ho užil, i když mi po něm bylo spíše smutno. Viděno na základě Challenge Tour 2015.

Liam Neeson a Jaume Collet-Serra jsou pro mě do třetice sázka na jistotu. Na takovou jistotu, že jsem si ji nemohl ujít v kině. I když bylo za padesát. Pro někoho by mohlo být nepříjemný, že tahle na první pohled silně ponurá kriminálka má v některých ohledech až zbytečně moc efektů. Klidně bych se bez nich odešel. Na druhou stranu by pak asi ale nebyla tak temná a ponurá, jak jsem si ji v průběhu sezení v kině vysnil. Liam Neeson tady do začátku začíná v ne úplně nejlepší poloze, ale postupně mě režisér vpravil do vcelku jasného příběhu, který uzavírá kruh jednoho mafiánského uskupením tím nejkrutějším způsobem. Nicméně Liam, Ed Harris a Joel Kinnaman tomu dodali tak úžasný charisma, že jsem tenhle film vysloveně hltal. A vůbec mi nevadí, že Liam se poslední roky točí kolem stále stejné postavy. Spíš naopak. Začal jsem kvůli té podobnosti jeho filmům říkat Neesonovky. A budu doufat, že tenhle film nebude poslední.

The Grand Seduction má naprosto nezaměnitelnou atmosféru ostrovů na kraji Kanady, které před lety obsadili příchozí Irové a teď o jejich domov nechtějí přijít. O ostrovech jsem nikdy nepřišel, ale vzhledově mi připomínali například takové Faerské ostrovy. A nejenom prostředí bylo to, co mě dokázalo na filmu zaujmout. Super byl i ten samotný nápad a herci, kteří do toho byli obsazení v čele s Brendanem Gleesonem. Díky ním jsem si je tak strašně oblíbil, že jsem nemohl dostat nic jiného, než pozitivní zakončení celé této životní eskapády hrstky lidí na jednom ostrově. No a když už Vám ani tohle nesedne, určitě bude stát za zvážení závěr jako takový, který staví do popředí ropné společnosti vs. lidi, kteří hledají práci. Je je na Vás na čí stranu se postavíte Vy. Viděno na základě Challenge Tour 2015.