Malarkey

Nejsem si jist, jestli jsem z Egypta zažil nějaký film, který by mě tak učaroval, jako Ali, koza a jeho kámoš. Ali totiž věří, že jeho snoubenka je převtělena do kozy, jeho kámoš pro změnu slyší hlasy z hůry. Oba jsou psychicky dost labilní a tak se vydají na pouť napříč Egyptem za sebepoznáním. Kamera je třeba naprosto skvělá. Ukazuje Egypt z té lepší stránky, i když domy, ve kterých tu herci bydlí vypadají, jak u nás ten nejhorší squat. Film vykresluje egyptské extrémy i co se týče například samotných postav a sem tam do toho dokáží zahrnout docela solidní humorné jednohubky. Jako celek jsem byl opravdu docela spokojený.

Těšil jsem se na hezký filmový zážitek s odkazem na to nejlepší z Amélie a ona to tu zazdí hlavní postava, která je totálně nezajímavá. Jediné světlé chvilky má v knihovně, kde pracuje a se svým autistickým přístupem každému návštěvníkovi dopodrobna poradí, kde co hledat, přičemž do práce chorobně přichází pozdě. Doma ale, jako kdyby se film zlomil do naprostého fiaska. Škoda, promarněný potenciál.

Víc než kvalitní evropské drama od renomovaného režiséra je film Komuna hereckým koncertem Trine Dyrholm, které komunita, ve které žije, trošičku přerostla přes hlavu. Thomas Vinterberg už mě v minulosti několikrát přesvědčil o tom, že dánská kinematografie je jedna z nejrealističtějších v Evropě. Komuna už je ale příběhem přeci jenom trošku větší úlet, než životy každých z nás. Na druhou stranu se nedivím, že s tím přišli zrovna dánští filmaři, protože hippie přístup Dánů k životu, skutečnost, že je to nejšťastnější národ v Evropě, ale zároveň vévodí spotřebě antidepresiv na hlavu, prostě musí svým volnomyšlenkářstvím, nehádáním se a lidskou volností, někde ve výsledku vyznít v osobní neúspěch a depresi.

Jak kdyby Dušan Klein natočil film po vzoru toho nejlepšího z Menzela a Hrabala, kterému ale ta chemie Menzela a Hrabala chybí. Ze začátku je sice hodně znát, že jde o postavičky z Hrabalova světa, ale solidní herecký koncert utne nuda a absence takového toho melancholického humoru, který ke dvojce Menzel a Hrabal prostě patří.

Výborný, napínavý, chytlavý, originální. Přesně ten typ thrilleru, který si pustíte a okamžitě Vás vtáhne do děje jednoduchým, ale propracovaným námětem, který ukazuje, jak velkou moc umí mít internet a sociální sítě. Táta se dceři do počítače naboural až s neočekávanou lehkostí, ale v rámci konstituce celého příběhu se to dalo zkousnout. V době, kdy evropská kinematografie neukončuje příběhy a ukončení nechává na divákovi je celková doslovnost příběhu poměrně milým překvapením. Amíci to mají asi prostě rádi a mně to tady taky úplně nevadilo. Super počin, co hravě rozčísne rybníček průměrných thrillerů a přidá pořádnou špetku originality.

Řekl bych, že u tohoto filmu je znát, který režisér je génius, a který je rutinér. Zatímco Stanley Kubrick na konci šedesátých let natočil přelomové a legendární sci-fi, tak o takřka dvacet let později rutinér Peter Hyams natočil slušnou, ale v porovnání s Kubrickem, opravdu rutinní záležitost. Ale ačkoliv je rutinní, tak v rámci sci-fi je to pořád docela slušná žánrovka.

Vzorové evropské drama, kde západní svět ukazuje, jak se ve východním blbě žije. Já bejt Rumun, tak si to asi vezmu osobně. Téma je sice zajímavé, ale děsně naivní. Hlavně ta letuška byla neskutečně naivní. Nicméně v rámci evropského dramatu se jedná o solidně zvládnutý kousek. Právě ta naivita ženy v modrém působila, že jsem neustále čekal, co se bude dít dál a tak nějak jsem zároveň tušil, jak to dopadne. A film ani závěrem nezklamal.

Co jsem četl, tak tímto filmem se chtěl Travolta nějakým způsobem realizovat a dostat se mezi smetánku těch nejlepších kmotrů, kteří si za těch šedesát let vydobili své místo na filmovém slunci. Nevím ale, co čekal. Režisér je evidentně ze série těch béčkových talentů, kde už u samotné hudby je znát, že tenhle film bude jeden velkej vopruz. Travolta vysloveně špatnej nebyl, to všechno ostatní stálo za starou bačkoru. Tenhle film byl nakonec dobrej akorát na to, abych zjistil, že v devadesátých letech o Gottim vznikl také jeden film, který je na první pohled daleko zajímavější, jak tenhle nudnej patvar.

Taková milá jednohubka z Anglie, která některými svými vtípky mohla mít nárok na to stát po boku těch nejlepších britcomů, kterými nás Velká Británie již několikrát potěšila. Nakonec se sice nepovedlo dojít až do síně slávy, ale v rámci sedmy dílů to bylo příjemné pokoukání. Herci super, nápad skvělý, některé momenty až fantastické. Kolikrát si říkám, že tenhle sarkastický, ale zároveň nesprostý humor, umí prostě jenom Angláni. Je to takový ten druh příběhu, který Vás baví, ale zároveň jste po posledním dílu rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo a tušíte, že dalšími díly by původní myšlenku jenom zkazili.

Když jsem se na tento film chystal, tak jsem byl jak nevěřící Tomáš. Vážně má Marvel v plánu celé superhrdinské univerzum zachránit jednou superhrdinkou, o které nikdy pořádně nebyla ani řeč? I na plakátu mi Brie Larson neseděla. Vypadalo hrozně…uměle. Jenže to jsem se sakra přepočítal. Kapitánka Marvel je skvělý film. Má od všeho trochu a ještě k tomu je slušným, v podstatě úvodem, do vzniku pojmu Marvel. Přitom jsem při sledování vůbec neměl pocit, že bych koukal na superhrdinku, jako spíš na nějaké slušné sci-fi. Mohly za to skvělé efekty, které nejenom, že vypadají jak z Hvězdných válek, ony zřejmě i kus ze Star Wars mít budou, když na nich dělalo stejné studio. K tomu přimíchejte nějaké ty emoce, nějaký ten vtípek, řadu narážek, které Vám tvůrci naservírují buď náznaky a nebo jen pohledem některého z herců a nějaký ten příběhový obrat, který se v případě tohoto filmu doslova povedl. Dokonce i u té Brie jsem si v půlce filmu říkal, že lepší superhrdinka snad ani nemohla být. Marvel zde dal opět na frak DC a já musím říct, že naprosto oprávněně. U mě ten vztah k Marvelu vznikal pomalu, ale o to intenzivnější teď je…Captain Marvel je takřka geniální vsuvkou mezi dvěma díly Avengers. Líp to naplánovat snad ani nešlo.