Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Romantický
  • Komédia
  • Akčný
  • Horor

Recenzie (38)

plagát

Peiji teoneo (2016) (seriál) 

Nuž, nebylo to úplně špatné. Krátká délka, zajímavé prostředí a několik skutečně povedených vtipů zaručuje, že je seriálek koukatelný a vcelku i příjemný, jako oddychovka ideál. Za to dvě hvězdy. Na druhou stranu, jako člověk z oboru nemohu přehlédnout faktické lapsy ohledně klasické hudby, které sice mohou být lehce odlišné na základě kulturního prostředí, ale tak zase stůjme nohama na zemi. Několik příkladů - POZOR SPOILER - 1) Není nic zvláštního, že se klavírní skladby na soutěžích hrají zpaměti, mnoho soutěží to má i jako podmínku, a jedná se minimálně o celoevropský standard. Nevidím proto důvod, proč by se v Asii, kde je obecně hudební úroveň ohledně techniky asi tak o deset levelů výš, měl na hudební škole tomuto kdokoli divit a brát to jako projev geniality. 2) Nejsem si úplně jistá, zda by hlavní postava po ztrátě zraku tak snadno hrála na klavír. I pro zkušeného hráče, který například hraje se zavřenýma očima, je nějaká základní orientace na klaviatuře vázaná na zrak, především v pasážích se skoky. Manuální paměť a roky drilu jsou samozřejmě nejdůležitější, ale nevěřím, že by to v reálu byla zas taková hitparáda. 3) Je velmi zvláštní, že člověk, co nikdy nehrál na klavír, neměl potíže s postavením ruky, tuhnutím ruky, pohyblivostí prstů, chytáním oktáv, vyrovnaností tónů v akordu, běhy apod. Je velmi nepravděpodobné, a to i na velmi talentované a technicky zdatné korejské poměry, že by se člověk hudby neznalý, naučil podobnou skladbu za tři měsíce. Už jen zapamatovat si to, pokud nikdy předtím nic podobného nedělal, je záhul... A těch nesrovnalostí je nepočítaně. Plus moje osobní šťournutí - existuje asi tak bambilion skladeb přímo psaných pro 4 ruce či dva klavíry, proč tedy jako vrchol klavírního umění prezentují výtah skladby určené pro orchestr se sborem? ACH JO... Každopádně, pokud se člověk odpoutá od podobného šťourání (a přestane soudit jednu sobeckou, přehnaně ambiciózní matku), čeká ho příjemné pokoukání i nějaké do dojetí.

plagát

Jmenuji se Lo Ki-wan (2024) 

Začátek byl super, ale spojení příběhů za mě nebyl nejlepší nápad. Bylo lepší a i syrovější, kdyby linka zůstala u Ki-wana, určitě by bylo stopáž čím vyplnit, kdyby se mu nepomohlo několika umělými nevěrohodnými berličkami, a zůstalo by to jako realisticky kruté a hutné drama. Nevím, kolik měl příběh té dívčiny společný s realitou, ale obávám se, že moc ne. A ta romantická linka už byla úplně wtf. Holku bych odkrojila, její část film hrozně srazila, a to, co se solidně budovalo 1/3 filmu dokonale spláchla do záchodu. Dávám ** za silný start.

plagát

Mladá dáma (2024) 

Bylo to takové.. já nevím. Některé prvky, jako efekty, výprava a celkově vizuál, byl parádní, divím se, kolik lidí to tu haní. Drak vzhledově super. A hrdinka není úplně pitomá, i když pár blonďatých momentů by se určitě našlo. Jen nechápu, proč prostě někdy nemůže být drak jenom zvíře a predátor bez nadlidské inteligence a velice lidské povahy?! K čemu je to věčné vykecávání, moralizování a statečná gesta?!  Jinak, film je extrémně feministicky laděný, divím se, že si Jenny neudělala dítě s nějakou jinou ženskou a krále nekopla do zádele, o povinném rasovém zastoupení není třeba více  mluvit, je to na Netflixu, že ano... Takže jo, má to i výborné momenty, ale herectví M.B. Brown mě nijak neoslnilo a ostatní postavy jsou tam vesměs úplně zbytečné a černobílé. Dvě ** dávám za vizuál a pěknou potvoru.

plagát

Mníška 2 (2023) 

Nebylo to tak hrozné, jak jsem podle recenzí čekala. Podruhé to vidět nemusím, ale k žehlení fajn :D

plagát

Adım Farah (2023) (seriál) 

Je tu další turecký počin, tentokrát z mafiánského prostředí... Příběh se točí kolem mladé matky nemocného syna, která žije v Turecku ilegálně a vydělává si jako uklízečka. Jednou v noci se ocitne ve špatnou dobu na špatné místě a pak už ve zkratce následuje řada menších a větších průserů, které postupně odhalují povahu a motivy postav. Velmi tu musím ocenit výkon Demet Özdemir, která se za mě se svou postavou dobře zžila, o něco méně už můžu pochválit představitele Tahira. Možná to bude tím, že už jsem ho viděla v jiných rolích, ale v této úloze mi přišel nepřesvědčivý a přehrávaný. A konkrétně ta vlající chůze a popotahování roláčku mi připadaly jako představa žáka ZŠ, jak se má asi chovat správný mafiózo. Celkově je ale třeba vyzdvihnout, že postavy mají skutečnou osobnost, své důvody a životní příběh a jsou všechno možné, jen ne černobílé. Další a asi i hlavní věc, která dokáže udržet českého diváka u obrazovky i při na naše poměry vražedné stopáži cca 2hod na jeden díl jsou velmi dramatické závěry. Především ten u 14. dílu je skutečně koulervoucí a ačkoli jde už o asi stý plottwist, člověk vážně nestačí zírat. Stručně řečeno, je to pecka a pevně doufám, že druhá série si úroveň udrží a přinese zas něco nového. 5*

plagát

Diablova korisť (2022) 

Čekala jsem něco trochu jiného, ale tak dá se to, venku prší a stmívá se brzo... P. S. nejsem si jistá, dle finále, kam hrdinka s takovými postupy a angažovaností dojde...

plagát

Úsmev (2022) 

Usměvavá (či úsměvná) hlavní hrdinka a její záliba v 10ml vína... no co říct, závěr ve mě nevyvolal jen úsměv, ale skutečný řehot.

plagát

Čierna kniha (2006) 

supr film... ale ten konec mě nasral :P

plagát

Holka z 20. století (2022) 

Celou dobu jsem čekala, co z toho bude (a velmi těžko se mi tipoval věk postav - holky působily jako dvanáctky - a hlavní hrdina zase jako dvacátník), místy to bylo ztřeštěné až moc, místy zase roztomilé a ze života (ano, studenti zřejmě tajně chlastají všude na světě :D), ale ten konec to úplně zadupal. Celou dobu se to snažilo o milou feel good podívanou a konec, jako by přilepili izolačkou z úplně jiného filmu (a navíc jsem ani nepochopila, jakože cože)... takže za mě dvě hvězdy za milý středoškolský střed... není to úplně hovadina a ztráta času, ale doporučuji poslední čtvrtinu vypnout, pro děj je to jako zakončení akorát matoucí a zanechá jen neurčitý wtf pocit místo toho, co jako divák čekám a po dvou hodinách chcu dostat

plagát

Alma (2022) (seriál) 

Sice nevím, o co se tvůrci snažili, ale tuším, že to nevyšlo. Jde o jakýsi podivný mix mysteriózní-romantika-drama-fantasy žánrů, kde je sousta věcí nakousnuta, ale nedořešena, a naopak zajímavé náznaky naprosto zadupány do země. Už asi jsem asi ztratila víru, že se na Netflixu objeví horor, který bude původní a zároveň skutečně strašidelný, ale tady mi přišel nápad i celý scénář skutečně odfláknutý. Velká škoda, jelikož seriál má své zajímavé momenty (Tomův projev na rozloučení se spolužáky, SMS matce, neposlušné oko, klubíčko), ale všechno to zadusí nuda a šeď, naprosté scénáristické nonsensy a absence gradace děje, nehledě na podání některých efektů, které navzdory grafické zručnosti působí jak z fantazie žáka druhé bé. Standardně nesmí chybět povinná LGBT složka, pokojíčky puberťáků za čtvrt mega v rozpadajících se holobytech a tragické příběhy v rodině. Sedm hodin promarněného potenciálu - už jsem se po zajímavém prvním díle a pár slušně brutálních detailech začala těšit, že se půjde na dřeň. Tak příště...