Devadesát Dva

Ostrej film. Okolo tohohle jsem taky plachtil roky a kupodivu je to teprve druhý Haneke (technicky vzato, třetí), když nepočítám, že jsem si roky zpátky pustil originál i remake Funny Games a furt jsem se tak nějak nemohl k něčemu dalšímu dokopat. (...) Erice je třicet, je brilantní profesorka klavíru, high-level, současně žije sama s matkou, která je jeblá a snaží se Eriku kontrolovat, šikanovat, mají spolu konflikty, ale i přesto tak nějak drží při sobě, ulehají do jedné postele. Erika je na povrchu precizní, ale chladná, pokud jde o její práci má vysoké standarty a hudbě hluboce rozumí. Nicméně, postupně začnete odkrývat její upozaděný, potlačovaný sexuální život, kdy chodí sledovat porno do automatu, čichat ke kapesníkům se zaschlým semenem, strká si žiletku do frndy, nebo očumuje lidí, co si to rozdávají v autě, přičemž jí to nedá a začne u toho chcát. Vše se ale změní s příchodem Waltera. Ten se do Eriky zabouchne a i když je zpočátku šarmantní, umí hrát, odtažitost Eriky pro něj není problém, nenechá se zviklat... v brilantní scéně na hajzlech, ve scéně honičky-kuřby-už-ne-kuřby-odejdi-znovu-honičky je Walter nadšený, že dostal alespoň to, zatímco Erika vnímá svoji nemožnost navázat intimní vztah jako projev "inteligence, která vítězí". Walter dostává dopis, kde mu Erika vyjeví "sebe, jaká je", co všechno chce, aby jí dělal a jak je jediný způsob, aby se sblížili, což je sado-maso, svazování, řiťoližba, mlácení a kdoví co vše ještě.  Isabelle Huppert je v téhle roli úžasná a naprosto chápu, když Haneke řekl, že bez ní by ten film ani nenatočil. Ve scéně, kdy se ptá Waltera, jestli se mu hnusí hraje tu zlomenost kompletně jen očima, pak se mu kompletně odevzdá, jak napřed nechce dělat a nechat si nic líbit, teď udělá všechno, zatímco Walter, z pozice relativně normálně nadrženýho borce... přechází ze zamilovanosti do znechucení a hněvu. Eričino pojetí intimity se neslučuje s Walterovým pojetím, často jejich scény končí "stupňovaným neuspokojením". Erika se poté snaží vyznat láskou i své máti, po které taky vyjede. Vlastně mi bylo Eriky dost kurva líto, vidět někoho v takové desychronizaci s tím, jak být intimní, jak se chovat. Začne se podřizovat Walterovi, chce lásku tím zoufalým způsobem, protože neví, co to je a nechápe sama, jak funguje. Walter se tomu zase v momentech poddá, aby ho pak ale zradila a frustrovala Eričina neschopnost "jet s ním" v daných momentech a tak se na ní začne mstít, což eskaluje v dost nechutném závěru. Ty sexuální scény jsou napřed zoufalé, nakonec končí až "Please stop" rape. Walter jako totální dobytek, co ještě v závěru na koncertu střihne poslední falešný úsměv (jakožto oblíbený typ u žen), ale jeho mužská frustrace ho přiměje jednat jako dobytka. Mě při milování stačí jediný pohled partnerky, abych věděl, že je něco špatně... tím se nechci chlubit, že jsem nejpozornější milenec, tím chci jen říct, že vnímám, že je tu se mnou nějaká druhá osoba. Jít přes tu hranici, že si to Walter stejně dodělá a pak mluví o lásce, zatímco žena, paralyzovaná šokem a strachem leží od krve na zemi a on si odejde. Závěr je celkem random, ale silný. Ne film, co bych někdy potřeboval asi vidět znova, ale přesto silný a jak jsem řekl, ostrý, jako ta žiletka.

Skotové jsou one of a kind nation a Kev jim dělá snad nejlepší represent, coby common scottish mate, co jsem viděl, tenhle standup ukazuje všechny ty krásné skotské situace, momenty a lidi a jejich mentalitu. Rozjezd je tentokrát nic moc, že jsem se bál, abych se měl vůbec čeho chytit a ještě to dávám bez titulků, což je i s ohledem k tomu, že jsem s přízvukem obeznámen, pořád výzva, až jsem už skoro přemýšlel to vypnout, když tu se najednou zjevil scottish football segment, který je celkově smrtící, nebo fanoušci, Skoti, převlékající se do kostýmů "Everybody’s dressed up but emotions still run high, they’re by no means in high spirits. There’s Teenage Mutant Ninja Turtles kickin’ fuck out of SpongeBob SquarePants. Dorothy from the Wizard of Oz, she’s eatin’ chips and cheese, shoutin’, “Barry, fuckin’ leave him!” Buzz Lightyear and Woody handcuffed up against a shop window. “Watch this, Buzz.” “You’re my favourite deputy!” “You’re gonna get us a weekender, you fuckin’ knob. Shut up.” Para-lympics. A pak tenhle segment: "I was on a bus up here about six months ago. And a guy got on, he put his money in. The bus driver said, “How much is that?” And the guy said, “It’s £1.70.” “How?” In Glasgow, “how” means “why”. I don’t know why that is… You don’t say “£1.70, why?” You say “£1.70, how?” You don’t ponder “why”, you demand “how”. He said “£1.70. How?” And the driver said, “Well, it’s £1.85 for a single.” And the guy said, “It was £1.70 yesterday. “Ya fucking dick!” Classic negotiation tactics. Well, the driver held his nerve. And he said, “Well, it’s £1.85 today, you fuckin’ dick!” It was good. On public transport you see a battle of the wits like this. And the guy just lost it, he said, “£1.85?” “I don’t want to buy the fucking bus!” He’s doing that sort of appealing for witnesses. And it goes on, and the guy starts punching the bit of perspex to get to the driver. And over years of taking the bus, I have familiarised myself with the on board safety instructions. When a guy kicks off with the driver, don’t even fucking look. Just turn, look out the window, stare at the chewing gum and go to a happy place. Have a bit of me time. “I wonder how many fish fingers I’ve got in the freezer?” “I’m pretty sure I seen there were three. Like…” “I need to stop eating odd numbers of fish fingers.” “That was inevitable there was gonna be three left.” “Now what the fuck am I gonna do with three fish fingers?” “That’s not a lunch or a tea, that’s just no man’s land.” “I’m gonna have to have one of thay Tuesday night dinners” “when you put a gammon steak and then just chuck the three fish fingers on as well.” That’s a mingin’ combo. Wherever you go, in your happy place, you start to find that you get to know yourself. I looked out the window, and there was a stationery shop. I never knew I liked stationery until that minute. “That’s a fuckin’ great deal on rubbers.” (...) By the time I had come back in for a landing, this situation had been resolved. A good Samaritan had put the extra money in, just to get the bus moving. And the guy was on. He’d made it. Everybody’s bracing themselves. “Where’s he gonna sit?” It was quite a quiet bus. The guy is on! And it was then I… I realised, I was… I was sat in the seats that are designed for conversation, you know the seats that face in opposite direction for people looking for stimulating debate with like-minded folk on the world’s big issues. Speakers’ Corner, that’s where I was sat. And the guy, he came in, and sat right opposite me. He never recognised me, oblivious to the fact he was sitting opposite Kev.i.n. Never fuckin’… And the bus… The bus is pulling away. He’s not going to a happy place, he’s looking at that stationery shop, “I might go in there and buy a pencil,” “sharpen it and stab him in the eye, the fucking wanker.” The bus is going on, and he started talking to me. He said, “Where are you going, mate?” And I said, “I’m just gonna meet my mate at the cinema.” And he said “I’ve not been to the cinema…” “I’ve not been to the cinema in fucking ages.” And I said “Oh, all right.” If you’re struggling for small talk, you need to keep it going. You don’t want the guy thinking you’re being ignorant. I just said, “Oh, all right.” And he said, “Did you ever see that movie Social Network?” That’s what he asked me. And I said, “Oh, the movie about Facebook?” And he said, “Correct!” As if, “You survived that fucking round.” He said, “That Mark Zuckerberg,” “he’s worth billions, mate.” And I said, “Oh, I can imagine.” Then he said, “How?” Then I said, “Well, he’s the owner of Facebook.” And he said, “How does that make money, mate? It’s fucking free!” And you don’t laugh, the on board safety instructions tell you, “Do not…” In order to avoid a punctured lung, keep your face firmly… Keep your face firmly on screensaver mode, just… He said, “If I was in charge of Facebook, mate, I’d be saying fucking quid a go.” It gave me a small sense of hometown pride when I realised the guy was serious. Small sense of hometown pride that there must be very few places in the world where Mark Zuckerberg would be offered financial advice from a guy who was 15 pence short for a single on a fucking bus." (...) I done a show this year in Arbroath, a wee show in Arbroath… I don’t know if any… It made the papers. A guy, he walked in about 10 seconds late and I said, “How is it going, sir?” And he… he looked at me with fucking venom in his eyes. He was just right there. And I… You know the way you can tell when somebody’s kiddin’ on? And somebody’s fucking mental? I said, “I’m just saying, are you all right, mate?” And he said, “No.” He said, “I’m not all right.” He said, “In fact, I’m gonna kick your cunt in!” Even in Scotland… to any English folk here, that’s aggressive. I’m gonna kick your… I was a wee bit taken aback, but another guy in the audience leapt to my defence. And I apologise for the language in advance here. I’m only quoting this guy, and it’s probably the most beautiful sentence I have ever heard. He said “Your arse!” “Ya fanny!” “You’re gonna kick no cunt’s cunt in!” (...)I love watching wee guys arguing with bouncers. I like to… I love that on a Saturday night. I seen a wee guy, he was arguing, he had fire in his belly, it was his God-given right to be on the premises that evening, and the bouncer was saying… “I need to see ID.” And the wee guy said, “I’ve showed you ID before!” And the bouncer said, “When? When did you show me ID?” And the wee guy just lost it, and he said, “When did I didnae?” “When did I didnae?” That’s the kind of sentence that gets you from a knock back into the wee VIP bit. “Right this way, sir. ‘When did I didnae’ guy.” (...)  Cameo Chada Hogana je jen třešnička na dortu.

Nádherně nasnímané, vizuál tu hraje první housle a prodává tak příběh, pomalu tu půlhodinu sledujete sekání dřeva, nabírání vody, odnášení barelů do auta, chůzi lesem, stromy, hladinu, vše v pomalém tempu, které nechává hrát prim překrásné a zdravé zimní lesní klima, v, jak zjistíte posléze, menší komunitě (ačkoliv je ve filmu řečeno, že populace je 6000 obyvatel), která si nedaleko Tokia žije jednoduchým životem, v souladu s přírodou, obzvláště hlavní hrdina, který je sice trochu zapomnětlivější (a nejspíš přišel o ženu) a vychovává dceru a zná to tam křížem krážem. Na místo však přijede společnost, která zde plánuje zřídit glamping (glamorous camping) a udělat z místa víceméně turistickou destinaci, člověk by řekl, že zápletka se bude hlouběji vyvíjet v rámci my vs oni. Jenže je zvláštní už sledovat už to Q&A, kdy s developery mluví obyvatelé a řeší problémy, zejména pokud jde o čistotu vody a dozor nad měšťáky, kteří budou místo používat k vypuštění páry a dělat bordel. Developeři tak nějak chvíli hrajou korporátní krysy, ale velmi záhy začnou stranit usedlíkům, a to i před vlastním managementem, nakonec jsou vyslání zpět na místo, aby si hlavního hrdinu koupili a vnutili mu myšlenku, že on bude dozorcem, jenže ten peníze nepotřebuje, je nezávislý. Místní chtějí 24hodinový dozor a garanci čistoty vody. Samozřejmě, majitelé už koupili pozemek a jelikož si nemůžou dovolit prodlevu, ani další výdaje, snaží se místní ojebat, ukázat, že něco dělají, ošulit je - člověk by ale nečekal, jakým směrem se to v závěru vydá. Krásná, smutná, melancholická hudba na housle, místy ve mně evokovala skoro až Tarrovy filmy, vzpomněl jsem si i na 'O těle a duši' ale spíš okrajově, vizuálně. Přijde mi, že v mnohém je tenhle film mnohem přímočařejší, ač mu nelze upřít silné poetické zakončení. Typický politický ping-pong se holt koná jen do poloviny. Je zvláštní, že předchozí Hamagučiho oscarový snímek 'Drive My Car' jsem rozkoukal a dodnes nedosledoval, ale tohle mě chytilo sdostatek, aby mě zajímalo, jak se to bude dál vyvíjet. Dost těžko hodnotitelné.