MartinS96

Jan Svatoš dozajista prokázal, že je nadějným filmařem, pro diváky jimž stoprocentně nezáleží na zpracovávaném tématu zvolil ale trochu nešťastný, určitě však nízkým rozpočtem motivovaný styl vyprávění. Celý dokument tak trochu připomíná rozhlasovou hru, v níž jsou divákovi informace sdělovány prostřednictvím dialogů dvou historických postav, jež mají pramálo společného a dokonce pocházejí z jiné doby, což ale filmu nevytýkám. Na pozadí tohoto podcastu režisér ve spolupráci s kameramankou komponují velice líbivé obrazy, jež se někdy tváří dobově a jindy zase až příliš současně, přičemž postavy přitom trochu zvláštně komentují i vymoženosti dneška, jež jim byly v jejich době zapovězené. Občas je pak rozhovor přerušen klasickou reportážní vsuvkou, kdy se ke slovu dostanou historici, či psychologové, což působí na celou strukturu filmu oživně. Hlavní selhání tohoto jinak chvályhodného projektu vidím v tom, že mnohdy zajímavé informace podává ještě o něco méně zábavnější formou, než klasický dokument, u něhož bych měl problém udržet pozornost v případě podobného tématu už tak dost velkou. Na řadu přijdou ale i pasáže, ve kterých se člověk dozví něco, co by mu klasický dokument, nebo historická přednáška dozajista neřekla, což v kombinaci se zasazením do širšího, až symbolického kontextu, vidím jako největší klad celého počinu. Za míru odhodlání a extrémně zodpovědnou rešerši, autorovi i přes nezábavnou strukturu filmu, musím udělit kredit. 6/10 

Bál jsem se, ale hlavně toho, že to bude dějově průměrné a nezajímavě až odevzdaně natočené. Nakonec musím říct, že to dopadlo přesně naopak. Přestože to obrazově vypadá až nečekaně dobře a nepostrádá to zajímavé režijní nápady, narativní část filmu je hrubě nedotažená až zpackaná. Pokládám si otázku, co vlastně chtěl světu Jan Svěrák tímhle snímkem sdělit, protože jestli jde o nahlédnutí do mysli stárnoucího nadrženého muže, tak to už před lety v jednom ze svých děl nesrovnatelně lépe zachytil. Největším průserem, tak kromě toho, že alespoň trochu vtipný je v průměru jen jeden z pěti gagů, je celková dějová vyprázdněnost a totální absence hmatatelnější závěrečné pointy. Jsem zklamán, hlavně když si vzpomenu na moment, kdy zhruba před rokem Jan Svěrák oznámil, že se po dlouhé odmlce opět postaví za kameru a já byl štěstím bez sebe. Jan není špatný scénárista, měl by se ale už vykašlat na jakékoliv adaptace povídek svého otce. Z toho, kam směřuje režijní kariéra Jana Svěráka je mi doopravdy smutno, jelikož jde o nenaplnění obrovského potenciálu, který v sobě nejlepší filmař od doby Formana bezesporu měl. Zkuste si představit, kdyby Tomáš Rosický celou svou kariéru strávil ve Spartě. Přestože s Arsenalem mnoho trofejí nevyhrál, je ve světě vnímán jako jedna z ikon moderního fotbalu. Honzu Svěráka mohl při troše štěstí v Hollywoodu potkat podobný osud, místo to v roce 2022 do kin uvedl Betlémské Světlo. 4/10

Řekl bych, že není jen mým pocitem, jak obrovsky ambiciózně se tento projekt od samého počátku prezentoval. Ze všech těch marketingových materiálů, kterým jsem se cíleně, byť některým marně, snažil vyhýbat, jsem měl dojem, že by opravdu mohlo jít o jeden z nejpovedenějších počinů v historii kinematografie. Celá reklamní kampaň na mě působila jako nejlépe zvládnutá od doby, co jsem filmy se zájmem začal sledovat. Jestli bylo tvůrčí ambicí natočit ten nejlépe vypadající film o Batmanovi, tak to se vskutku povedlo, ale je to také to jediné prvenství, které tomu můžu přiřknout. Celý film je natočený hrozně na efekt. Pominu-li, že si vypomáhá atmosférickou berličkou roušky zahalené noci s neustálým deštěm, padajícím z oblohy, vadilo mi zde velké množství efektně přebarvených a přesvícených záběrů, ve kterých zpočátku divák nemůže tušit, co vlastně sleduje, přitom toto tvůřcí rozhodnutí nemá ale hlubší význam. Příběh postrádá silnější strukturu a detektivní zápletka se tváří sofistikovaněji, než doopravdy je, pro mě nečekaně navíc naplněn velkou dávkou předvídatelnosti. Přirovnání k těm nejsurovějším klasickým kriminálkám mi přijde zcestné. Chválený záporák a jeho ztvárnění prvními reakcemi kritiků přehodnocené. Hlavní hudební motiv je sice povedený a velmi nakažlivý, ale opakuje se až příliš často a tím momenty ve kterých je použit ztrácí na jedinečnosti. Jako celek soundtrack nic moc dalšího nenabízí, a tak o srovnání se Zimmerem nemůže být ani řeč. Rozdělím-li akční scény na pěstní souboje a honičky s dopravními prostředky, pochválím jen druhé jmenované. Choreografie ani způsob jakým je combat natočen není nikterak zajímavý a nohy mu podráží zejména volba neprůstřelného obleku hlavního hrdiny. Jízda, i akční honičky nočním městem ale vypadají perfektně a jde o část, která se mi na tomto filmu líbila zdaleka nejvíce. Přestože jsem v předchozích větách mohl působit velmi kriticky, je nutné podotknout, že stále jde o nadprůměrný film, od kterého jsem měl možná až přehnaně velká očekávání. Vcelku snadno jej tak lze označit za nejlepší batmanovský film, na který nesáhl Christopher Nolan, i nejslabšímu snímku, jeho dnes už kultovní trilogie, je ale svou kvalitou na hony vzdálený. „I’m just here to unmask the truth about this cesspool we call a city. You’re part of this, too.“ 7/10 

Po nepovedeném sequelu, jsem vůbec netušil, co vlastně od prequelu čekat. Původní Tajná služba naprosto perfektně vybalancovala zajímavý příběh, kulervoucí akci, chemii mezi postavami a hlavně správnou dávku bizarnosti, která tomu pomohla vtisknout jedinečný a zapamatovatelný styl. Nic z toho druhé pokračování, kterým se Vaughn u všech svých předchozích filmů vyhýbal (asi věděl proč) nemělo a je dobře, že si to Matt uvědomil a tímhle počinem se odrazil ode dna. Jasně, i tady je hned několik předigitalizovaných scén, které díky tomu (alespoň pro mě) působí divně a přál bych si, aby byly natočeny jinak. Pochválit naopak musím nuance propojující a odkazující na první díl, fiktivní příběh na pozadí skutečných událostí, který nejen dává smysl, ale je i zábavný a do zvolené doby dobře pasuje. I odvahu (mini spoiler) zabít některé z důležitých postav (i když jsem to čekal u jiných). Jakožto velmi povedenou musím ocenit i práci s dialogy, z nichž některé věty, daly by se do kamene tesati. Nejenom šermířská akce byla nápaditě i špičkově choreograficky vymyšlená a dynamicky natočená. Scéna noční zákopové mise mi z celku pak vyčnívá pojetím i atmosférou natolik, že na ni ještě dlouho nezapomenu. Závěrem tak musím přiznat, že jako každý generál po bitvě už vím a musím uznat, že tohle chtělo a mělo být viděno v kině. „The more you fear something, the more likely it is to come true.“ 8/10

Přestože byla v den uvedení Duna dostupná všemi možnými způsoby, rozhodl jsem se ji napoprvé vidět tím, jakým to Denis Villenevue zamýšlel, tedy na velkém plátně. A přestože si myslím, že jde o druhého nejlepšího režisérského vypravěče této doby, s filmy které mají postupně vzestupnou tendenci kvality, s tímto (možná opravdu nezfilmovatelným) počinem se u mě vrátila zpět k počátkům jeho světového objevení. S příslibem Star Wars pro dospělejší publikum právě v kombinaci s neselhávajícím Villeneuvem jsem se ač neznajíc předlohy, či Lynchova filmu velmi těšil. Možná to není zrovna ta pravá látka pro mě, ale přes čtyřhvězdičkové hodnocení jsem vcelku zklamán. První potenciální problém, předem naznačen tím, že dějový oblouk z důvodu volby zfilmování pouze první poloviny knihy, bude ukončen tak nějak napůl, je jen jedním z problémů celého příběhu. Ten hlavní nejspíše tkví v tom, že ve své době jistě přelomová kniha, byla za dobu od svého vydání tolikrát zdrojem inspirace, že příběh samotný o několik dekád později nenabízí téměř nic nového, co bychom již dříve v nějakém jiném neviděli. Dalším velkým lákadlem proč film vidět kině byl zážitek z audiovizuálu, i z něj jsem byl ale zklamán, což přikládám zejména jako důsledek absence filmového mága Deakinse. Pomyslímli, že Hans Zimmer na tvorbě hudby strávil možná nejdelší čas ve své kariéře a potenciálně se tím i vzdal další spolupráce s Nolanem, nepřijde mi, že z toho vzešlo něco tomu adekvátního. Mnohem raději budu poslouchat a vzpomínat na jeho soundtrack k Bondovi. Pochválit ale určitě musím odvahu všech zúčastněných, na tom vytvořit něco, co jde proti většině tupých, akčních blockbusterů a mimo to bych tomu z fleku udělil Oscara za kostýmy a scénografii. 7/10

Návštěva Spectre v kině stála u zrodu mého filmového obrození. Dnes už jako o poznání zkušenější filmový divák jsem nedočkavě, v den premiéry pospíchal na završení příběhu Bonda, se kterým jsem vyrůstal. Tvrzení, které zde přednesu by nejspíše chtělo malinko odstupu, ale myslím si, že prvních 20 minut, je ten nejlepší filmový začátek, jaký jsem kdy viděl. Ano, Fukunaga na hrad! Akční sekvence v tomhle filmu strkaj do kapsy veškerou konkurenci a jsem přesvědčen, že za to může právě zmíněný režisér, který kameru postaví na tak netradiční pozici a mistrně to zkombinuje s klasickými záběry, takovým způsobem, že mi z toho jde hlava kolem. Menším problémem těchto superlativ je ale fakt, že právě prolog už ve filmu nejspíše nic později nepřekoná, i když podobným způsobem dokáže zasáhnout i samotný závěr. Je logické, že film dlouhý dvě a třičtvrtě hodiny nemůže neustále gradovat, ale právě prostřední část filmu do extrémních výšin vyzdvihovat nebudu. Rozhodně ale pochválím odvážný, za mě až revoluční přístup, k již více než padesát let staré filmové postavě. Tvůrci do toho šli opravdu naplno a to je třeba ocenit. Stejně jako dlouhou akční scénou beze střihu, kdy si Bond  počíná až Wickovski. Mile působí i reálné zakomponování gun barrel shotu přímo do jedné ze scén filmu. Musím se přiznat, že jde po nějaké době o film, který mě opravdu zasáhl a vyvedl tak trochu z rovnováhy minimálně do druhého dne. Vlastně si teď nedovedu představit, s kým a čím na to chtějí noví tvůrci, s další reimaginací navázat. Jedno je ale jisté, Craig si nejen tímto zakončením zajistil nesmrtelnost. „History isn’t kind to men who play God.“ 10/10

Vzhledem k tomu, jak dopadli jeho předchůdci, nebudu nejspíš jediným člověkem, pro kterého tenhle film znamená něco výjimečného. Přeci jen ale budu originálem, jelikož jsem ho poprvé viděl až v roce 2017 a navzdory jeho vysokému hodnocení bych mu odolával ještě o něco déle, pokud by nešlo o dílo Christophera Nolana, od kterého jsem v té době viděl pouze Interstellar a Dokonalý trik. Batman mě stejně jako prakticky každá z komiksových postav totiž vůbec nezajímal a právě v tom pro mě byl tenhle masterpiece převratem a to jen díky jeho hlavnímu tvůrci, člověku, od kterého jsem v tu chvíli viděl třetí film a nyní již věděl, že bude mým nejoblíbenějším tvůrcem, nejspíše už nadosmrti. Jako pro neznalce bylo pro mě velmi příhodné, že se vydal cestou pečlivě konstruovaného originu, ve kterém v první třetině naprosto přehledně přeskakuje mezi třemi dějovými linkami, tak aby v té, která probíhá v současnosti mohl již lineárně pokračovat. Opět musím přiznat, že jde o film, ve kterém je pro mě ze všeho vytěženo maximum. Perfektní obsazení podpořené skvělými výkony, skvěle promyšlený a odvyprávěný příběh s jasným hlavním motivem, dnes již legendární hudba, která je ve správných momentech Zimmerovsky kulervoucí, stejně jako v jiných Howardovsky melancholická. Velmi trefné mi přijde tvrzení, že prakticky jde o artový film s akcí a rozpočtem blockbusteru, což je kombinace dnes stále velmi výjimečná, filmům od konkurenční značky na hony vzdálená. Posledním co zde vyzdvihnu je humor, samotným režisérem trefně přirovnaný k Indianu Jonesovi, ve kterém jsou podobně úsměvné one-linery, ale jinak jde o seriózní drama. Jenom si představte Nolanovu pozici, ve chvíli, kdy měl na tento film navázat. Na něco takového by potřeboval jeden z nejlepších filmů prvních dvou dekád jednadvacátého století. Jak to dopadlo už víte. „Why Do We Fall, Bruce? So We Can Learn To Pick Ourselves Up.“ 9/10

Knives Out je pro mě prototypem dokonalého filmu. Nesmírně chytře vykonstruovaný z pohledu struktury stejně jako z pohledu přepínání žánrů, které jsou navíc v dnešní filmové nabídce ojediněle zastoupené. V kombinaci se snovým castingem a silným, hravým a nápaditým režijním vedením, to z něj činí opravdu jedinečný film, který si v hlavě vypiplal mnohými nenáviděný, mnou za tohle dílo zbožňovaný Rian. Opravdu mě nenapadá jediný aspekt, který bych mu mohl vytknout. Hravá kamera, překrásné lokace, zaplněné detailní scénografií, rozmanité kostýmy, příznačná hudba a perfektní herecké výkony. Celé do kupy to dává nakažlivě zábavný film, na který můžu civět pořád dokola, ale šetřím si ho alespoň na jednou za půl roku. Ďábel tkví v detailu, a proto strašně cením právě i maličkostí, kterých bych si možná ani na xté zhlédnutí nevšiml, jimiž je film sympaticky zaplněn. Na mysli mám cestu baseballového míčku, měnící se obraz a jiné hrátky s filmovým jazykem. Vybírat mezi tímto a extrémně povedeným Le Mans '66, při volbě filmu roku 2019, byla Sofiina volba. Nyní to už vidím na remízu, dva desítkové filmy v jednom roce, to už možná ani nezažiju. „Strange case from the start. A case with a hole in the middle. A donut?“ 10/10 

Pamatuji se, že jako malého kluka mě formule moc nebavila, Schumacherova neustálá vítězství v rudém monopostu mě ale poznamenala natolik, že se Ferrari stalo jednou z mých nejoblíbenějších značek vůbec. Hned z počátku mého rostoucího zájmu v roce 2015, který později přerostl v lehký fanatismus, jsem tak měl jisto kterému z týmů budu v F1 fandit. Až takovou sílu aura Michaela Schumachera měla, a proto si i kvalitní dokument zasloužila, což mě při oznámení jeho vzniku naplňovalo očekáváním, ale i strachem. Výsledkem toho snažení je, že tomu není prakticky co vytknout. K nejdůležitějším fázím Schumiho kariéry se zde vyjádří ti nejpovolanější, jenž ho kromě zaslouženého vyzdvihování do nebes, umí i patřičně, avšak korektně zkritizovat a tím i poukázat na rozdvojenou osobnost, kterou trpí zřejmě všichni nejzarputilejší sportovci na planetě, chovajíc se jinak v tomto případě kokpitu a mimo něj. Extra musím pochválit závěrečnou i otevírací sekvenci, která v kombinaci s opravdu povedeným soundtrackem působí opravdu opojně. Hudba mě v kombinaci s emotivním finále nejdůležitějšího závodu kariéry dohnala k slzám a co více si o takového počinu přát? 9/10

Naprosto nevtipná píčovina s totálně průměrnou akcí a příběhem vytaženým z prdele, takovým způsobem, že libovolný díl Furious ságy oproti tomu působí, jako scénáristické veledílo. Jenže tenhle film není jen blbej a nudnej, ale ke všemu ještě šíleně otravnej, v čele s naprosto nesnesitelnou Salmou Hayek a mimo ní dalšíma padesáti postavama, co mluví s debilním přízvukem. Zařekl jsem se, že filmům, které nevypadají jako ta nejhorší německá televizní tvorba, tu jednu hvězdu dám, ale reálně je tohle Hollywoodský odpad a ten nejhorší příklad sequelitidy. 1/10