Galadriel

Moc pěkný film, který vlastně není o ničem, jde o jeden dlouhý rozhovor mezi dvěma osobami, které se 10 let neviděli, ona mu ublížila, ale on k ní samozřejmě stále ještě něco cítí. Přes tento klišovitě znějící popis a fakt, že se ve filmu nic neděje jde o dílko záživné, zajímavé a to zejména díky úžasným a inteligentním dialogům a oběma hercům.

Tak trochu (pro mě) jiný Hitchock, což v tomhle případě můžu přičíst jedině k dobru. Film se sice tváří jako thriller (místy je i vcelku napínavý) o odhalování nacistů v Brazílii (trochu mi to připomnělo Iru Levina, kdoví, kde se inspiroval), ale ve skutečnosti je to spíš pořádný romanťák :-) Co a proč schovávají nacisté v Sebastianově vinném sklepě nakonec v podstatě vyšumí a jde jen o to, jestli se podaří zachránit lásku mezi Alicií a špionem Davinem... Ale zase proč ne? Natočené je to dobře, sice se nedějí žádná nečekaná odhalení, jak to celé dopadne je snad každému jasné, ale to mi v tomhle případě ani trochu nevadí. Ingrid Bergman a Cary Grantovi to spolu ohromně sluší tak proč na tuhle hru nepřistoupit?

Být ve vězení neni žádná sranda, ale každý jeho obyvatel si musí uvědomit, že na tom má svůj podíl. Tenhle film se víc než oné vzpouře z roku 1992 věnuje životním příběhům některých muklů, jejich osudu, tomu, jak se do basy vůbec dostali, kdo jsou ti, kdo na ně čeká venku a jak se chovají sami k sobě. Většina se stísněnmu prostředí dokáže přizpůsobit a vytvoří si takovou hodně zvláštní "rodinu". A to je to hlavní, čím se "Carandiru" zabývá. Proč se vězni vzbouřili mi z děje nebylo vůbec jasné - ano, ve věznici byl dvojnásobek lidí než byla její kapacita, podmínky mizerné, ale v důsledku vyznělo soužití jejích obyvatel skoro idylicky a děj vzhledem k jednotlivým životním příběhům docela povídkově. Není to ve výsledku vůbec marné, ale závěr pak vlastně nemá opodstatnění a náležitou naléhavost. Nic to ale nemění na tom, že jde o hodně zajímavý a zajímavě zpracovaný (kamera, hudba, střih) počin, který ani chvíli nenudí.

Woody už asi nikdy nebude v plné síle, ale přesto jsem jeho filmů ještě neviděla tolik, aby mi "Sólokapr" přišel jako jejich Londýnská kombinace. Inteligentní a občas vtipný je, herci jsou sympatičtí... 70%

Už hodně dlouho jsem nějaké filmové postavě nepřála úspěch tak moc, jako právě Billymu...

Zpočátku vtipná a svižná komedie ztrácí z přibývajícími minutami dech a ke konci ho už jenom velmi těžko popadá... Některé postavy mi přišly protivné (průvodkyně), některé naprosto zbytečné (důchodkyně, teplouši), některé průměrné, dobře zahrané a občas vtipně glosující (Eva Holubová), ale všechny strká do kapsy úžasná Anna Polívková v roli nehezké ale úžasně sarkastické a sebeironické Jolany. Bohužel když není ale na plátně ona, není se čemu smát, scénář sklouzává k trapnostem a lehce telenovelovské náladě. Takže díky ní a ještě skvělé pasážy cesty autobusem jsem se rozhodla dát nadprůměrné hodnocení, ale znova už se na tohle určitě dívat nebudu.

Navození voňavosti byla věc, u které mě nejvíc zajímalo, jak si s ní režisér poradí. Knižní předlohu jsem nečetla, takže tohle a dobré ohlasy byly to jediné, co mě na film mohlo nalákat. A musím říct, že ta vůně se moc povedla... Instinktivně jsem se několikrát snažila spolu s hrdiny cítit to, co, zdálo se, cítí oni, chtěla jsem si přičichnout k té květinové zahradě, kterou evokoval Jeanův "dobrý" parfém. Vizuální krása zde dostává oproti jiným filmů naprosto nový rozměr, který sice nemůže slézt z plátna (chtělo by to vymyslet nové, pachové, kino, když může existovat IMAX... ;-)), ale intuitivně divákovi vleze pod kůži a někde v podvědomí je cítit. Tenhle film není dokonalý, stejně, jako nebyl dokonalý ten finální parfém (resp. byl, alejen z omezeného úhlul pohledu), ale stejně jako on může být pro někoho výborný. Příběh sám o sobě vlastně není vůbec zvláštní, jenže o ten tady vůbec nejde, to, co ho dělá výjimečným je výše zmíněné zpracování a herecké výkony. Některé scény byly dovedeny téměř k dokonalosti (jeden příklad za všechny - Baldini, jeho první setkání s Jeanem a míchání parfému Amour), ale jako celku k dokonalosti kus chybí. Přesto je to dílo, které stojí za shlédnutí, alespoň pro ty vizuální orgie (teď nemyslím skutečné orgie na konci) a pro to, že něco tak "velkého" se v Evropě moc často netočí.

Taková zajímavá směska tří různorodých příběhů, které spojuje prostředí New Yorku, ale jinak vlastně skoro nic. Scorseseho příběh o skvělém malíři, který tak trochu využívá svého zavedeného postavení k získání mladých a hezkých "učednic" vyčnívá hlavně herecky, hudebně a krásnou kamerou (70%). Coppolova epizoda o slečně z bohaté rodiny, která má skoro všechno, co si zamane je taková trochu pohádka, no... trochu víc. Na mě působila až moc optimisticky (a to už je v mém případě co říct ;-)) a sladce (60%). Závěrečný Woody u mě jednoznačně vyhrál, jeho satira na příšernou matku je kouzelná, vtipná a trefná (80%).

Hororová pohádka, krásně poetická, plná fantazie, originality, inteligentní a drsná. Některé pasáže ve mě zanechaly pochybnosti, jestli by se na tohle vlastně vůbec měly dívat děti, z některých scén mrazí (když si učeň před mistrovskou zkouškou musí vykopat možná vlastní hrob). Každopádně jde o výjimečný počin v rámci české i světové animované tvorby a zase jednou dávám bez váhání plný počet hvězdiček.

U mě jednoznačně nejlepší Hitchcockův film, kterému ale pořád chybí docela dost k tomu, aby dostal nejvyšší hodnocení. To"tajemno" mohl rozvést mnohem víc a udělat film mysterióznější, několikrát mi takhle bohužel bylo dopředu jasné, co se cca stane (i když hlavní pointu jsem, přiznávám, neuhodla, to ale nemůže podle mě nikdo) a hlavně mi tam přebývá asi tak půlhodina, jejímž ubráním by bylo Vertigo nadupané napětím a ani chvíli bych se nenudila. V téhle podobě bohužel takové okamžiky nastaly, některé scény i postavy (Johnyho přítelkyně malířka) mi přišly naprosto zbytečné.