-bad-mad-wolf-

Mýtus o kole. Odlehčený a drzý, nikoliv hloupý. Příběh absolutní klišé, forma ve svých retrospektivách a svižném tempu skvělá. Momentky, kdy se Wilee v bullet timu rozhoduje, kterou trasu v aktuální situaci zvolí, přičemž mu pomáhají grafické fígle a představy případných kolizí, jsou boží. Poslíčci v Expresní zásilce jsou samozřejmě krásní, mladí a superrychlí, na bezpečnost kašlou a pravidla dopravy jsou pro ně směšná. Dialogy pobaví, středobodem jsou tu ale prostě kola a jejich majitelé, kteří nezastavují a své stroje používají jako výrazový prostředek. Ostatně, když má ve finále dojít ke gradaci, vymění Wilee svůj silniční singlespeed za dirtové kolo a hopsá po střechách aut. Herecké obsazení je perfektní. Cyklistická akční jednohubka.

Soundtrack válcuje všechny ostatní složky filmu a je to hlavně on, kdo se podepisuje na krásně tíživé atmosféře. Ta je neodiskutovatelně výborná ve chvílích, kdy Ellison studuje staré nahrávky a tvůrci udělali jen dobře, když tyhle momenty roztrousili po celé stopáži. Průšvih přijde zhruba v poslední třetině, kdy se na scéně objeví namaskovaná děcka a bubák přestane býti pouhou děsivou skvrnou na pozadí nahrávek. Tam, kde si přímočarý příběh říká o zvrat, na nás čekají pouze laciné lekačky (něco se objeví v pozadí/těsně před kamerou) a poněkud rychlý konec, jehož náhlost je v prudkém kontrastu s téměř dvouhodinovou stopáží a pomalu budovanou atmosférou i napětím. Bughuul, jak se nazývá ústřední původce všeho zla, v závěru díky zbytečným lekačkám téměř přichází o svou démonickou auru děsivého zla, což je škoda - dlouho držel šanci na jedno z nejlepších strašidel, co se za poslední léta na plátně objevila. Když se ještě vrátím k lekačkám, obvykle jsou stejně předvídatelné, jako celý příběh, nicméně ta se sekačkou mě málem prohodila stropem. Inteligenci jednání postav je lepší ignorovat, jelikož hlavní mužská postava je sobecký kariéristický fracek a předvádí zhruba následovné: "Víš miláčku, tady v tom baráku se nedávno oběsili čtyři lidi a já o tom chci napsat knížku. Vím že jsem ti to měl asi říct, ale bál jsem se, že se budeš zlobit a ne, opravdu mě nenapadlo, že se to stejně dozvíš od sousedů, policie či dětí, který ty naše ve škole nenechají na pokoji, jo a taky mě nenapadlo, že je to špatný i pro našeho synka, kterej trpí nočním děsem. No tak promiň, já už to neudělám... a taky slibuju, že až si začnu příště myslet, že mám v domě nebezpečnýho psychopata, případně dokonce prastarýho démona, kterej žere děti, nebudu sám lozit po půdě, dvorku a tak podobně... a taky nebudu na oko pořád kliďas, když se kolem mě budou odehrávat pěkně pošahaný a sakra děsivý věci.") Plusové body každopádně za hezkou mytologii a absenci příběhových logických lapsusů. Závěrečná scéna je špička ve svém oboru. 7/10

Prachsprostá ždímačka peněz, která se od předchozích koncertů liší jen doplněním playlistu o písničky z dalšího kolovrátkovitého alba. Práce je to profesionální a zahraná tak suverénně, až z toho mrazí, nicméně co z toho? Poslední desky jsou naprostá vata a koncerty byly plně profesionální šou už léta předtím, z čehož vyplývá, že si s těmi předchozími kdekdo vystačí.

Po letech jsem se opatrně zkusil namočit do televizního dění a nemůžu se rozhodnout, zda za rostoucí výskyt rakoviny může nejmenovaná televize nebo fakt, že u nás ceny sbírají Koblížci.

Kdysi jsem chtěl napsat něco v tom smyslu, že jde o nejhorší rodinnou komedii všech dob, nicméně potom jsem pravděpodobně v nastalé hrůze utekl do knajpy a snažil se přepít utrpěné trauma, následkem čehož jsem na vše zapomněl. Dnes jsem si shodou okolností vzpomněl (na Kevina, ne na chlast) a když si vybavím, jak se ten klouček tragikomicky pokoušel imitovat grimasy Macaulay Culkina, nebo jak ve strašlivé scéně rotující knihovna (či co to bylo) katapultuje zloděje... no jo, asi jsem měl tenkrát pravdu. P.S. Ne, jako děcko bych to nemiloval, sakra.

Mrzce nevtipné a protivné.

Druhý film Terrence Malicka je v mnoha ohledech podobný tomu prvnímu: Opět nám představuje dva mladé lidi na poněkud nemorální cestě životem a opět jejich romantizaci lemují záběry poklidné přírody (respektive polních lánů). I tady se vznáší hlava v oblacích a poetické obrázky osamocené farmy jí velkoryse pomáhají; i tady dojde na střet ideálů s realitou. Oč méně nabubřele se Malickova podívaná jeví, o to více je navzdory své zpoetizované formě uvěřitelná. Velkým citům se ve všech polohách vyhýbá, vše podstatné umocňuje raději obrazově (těžká práce na poli - úlevná radost po sklizni a svatbě - nálet kobylek a požár) a cit nalezneme především v celkovém vyznění. Pocity Malick předává s grácií génia, zachytává duši momentu, otiskuje vše potřebné do diváka a na konci, kde by jiní dramatizovali a zaplavovali morálním ponaučením, nechává věci až lhostejně plynout dál a neprosí se slzavých údolí. Stejně jako život. Říká: "Já si to nevymyslel, já tam s nimi byl. Vím, jak to vnímali. Nesoudím, pouze sdílím." Nemůžu si pomoct - na mě to prostě funguje dokonale.

Možná jsem nenažraná svině, ale dát téhle srandě po plejádě asijských duchařin více než dvě hvězdy by bylo hororové rouhání se. Bezpříběhový klip nabízí dvojí klišé - nepřirozeně rozpohybované strašidlo a jeho otravnou digitvář. Uvidíme, jak bude fungovat celovečerák, jelikož obdobná témata fungují pouze v poctivě budované atmosféře a táhlém napětí. Tmavým filtrem proceděná tříminutovka postrádá prakticky všechno, co by jí mohlo činit zajímavým.

Kdo přišel na výpravnou trikovou fantasy, asi bude zklamán, že jsou všechna (nepříliš kvalitní) triková lákadla nacpaná v prvních a posledních minutách filmu. Ve zbytku sledujeme potemnělou story o souboji napraveného parchanta se středověkým Michaelem Myersem. Příběh samotný nemá moc co nabídnout - není zrovna nejoriginálnější, vnitřní boj titulní postavy je značně rozháraný a závěrečné zvraty divák přejde bez mrknutí oka. Hudba nijaká, akční scény bez vzruchu. Nejlepší je pasáž, v níž se Solomon jako vyděděnec potuluje krajinou a překážkou jsou mu maximálně lupiči či čarodějnice. Pasáž to bohužel není dlouhá. Michael J. Bassett si buduje pověst notorického béčkaře.

Vzletné myšlenky o dinosaurech a významných historických událostech brzy vystřídá vědomí, že většina z nás by časem nejraději cestovala proto, aby odvrátila své vztahové a rodinné krachy, svá selhání a osobní neúspěchy. Je to smutné? Je to lidské a v Safety Not Guaranted také svěží a roztomile přitroublé. Náramně neortodoxní a odlehčená romance. Má recenze zde.