AnnalieseK

Zajímavou zápletku zkazilo celkové provedení a hlavně nespočet hloupých rozhodnutí jednotlivých postav. První dva, tři díly byly fajn a minisérie vypadala celkem nadějně, ale pak se děj začal neskutečně protahovat nekonečnými nudnými dialogy, které mě neustále odtrhávaly od vtažení do hlavní dějové linky a celkové atmosféry, kterou to mohlo mít. Konec mi přišel absurdní - nezavolat policii, raději vše řešit sama, nezavolat zálohy, když by byly potřeba, raději vše řešit sám; prostě proč?! A nakonec celkové rozuzlení, na které čekám šest dílů, je vysvětleno jen tak ledabyle a spousta otázek a myšlenek, které během jednotlivých dílů padly, zůstávají stále nevysvětleny. Když to shrnu, tak tato minisérie rozhodně nic nového nepřinesla.

Nechápu některé zdejší lidi, kteří jsou pohoršení něčím, čemu se sami v dětství smáli. A ještě víc mě to překvapuje u zdejších expertů, kteří jsou schopní odpálit 5 hvězd filmu, kde probíhá násilí na dětech, ale tady brečí u "brutality" animovaných postaviček. Omg, kam ten svět spěje... Některým lidem ta korektnost a další vymyšlené kraviny lezou pěkně na mozek a nejradši by zakázali úplně vše. Jsem ráda, že jsem mohla mít normální dětství, kdy tohle bylo všem u zadku a všichni jsme se uměli dobře bavit. A ne, nemám pocit, že by mě tento "krvák" jakkoliv v dětství poznamenal. Zábavný film, na který jsem koukala s nostalgickým pocitem. A i ty opakující gagy mě bavily, ráda jsem si je připomněla.

"Díry jsou zajímavé, píšou se o nich i knihy," pronese chladnokrevně Patizón bez známek života, jako to dělá snad ve všech filmech. "Ty se píšou i o hovnech." Stejně tak, jako se točí filmy o hovně. A Cosmopolis je ukázkový příklad. Polovinu filmu sledujeme Patizóna, jak se projíždí ucpaným městem v limuzíně a naříká, že potřebuje k holiči, zatímco venku nastává anarchie. Mezitím se v jeho limuzíně vystřídá několik lidí, s kterými vede monotónní dialogy, při kterých postavy mluví strašně moc, ale ve výsledku nám nic moc neřeknou. O jejich stupidnosti se netřeba bavit. Kdyby takhle někdo filozofoval na gauči u psychologa, jsem si jistá, že to uspí i jeho. Ale aby to nebylo až tak nudné, tak si Patizón občas zajde na jídlo, případně si sem tam štrejchne, protože i při prohlídce prostaty ho vzruší mačkání plastové lahve. No, na konci filmu se dokonce dozvíme, že odpověď jeho posledního neúspěchu se skrývá právě v jeho prostatě. Prostě wtf. Nechápu, co mi ten film měl vlastně předat. A jestli chybějící pointu měly nahradit ty naoko se tvářící hluboké rozhovory, které ve skutečnosti byly naprosto o ničem, tak na mě to nefungovalo. Za mě naprostá ztráta času.