JASON_X

Hodně, opravdu hodně špatný žert. A já po dvoudenním trmácení se po kopcích nemám na podobné zhovadilé "žerty" sebemenší náladu.

Můj první Takaši Miike (z asi deseti), kterému můžu bez váhání napařit pětihvězdu. Skvostná kombinace staré dobré kriminálky, svérázné poetiky, bizarní zápletky o mozkových "psychopatických" čipech a několika málo mile ujetých scén, ve kterých krev z krční tepny stříká jako voda ze zahradního zavlažovače. A navíc se děj nese ve vážném až temném duchu, což u japonských filmů není úplně obvyklé (aspoň trocha afektovaného šaškování a teatrálního přehrávání je u nich totiž téměř pravidlem). Ale i měkčí, sentimentální nátury si případně ve filmu najdou svůj šálek čaje, vždyť třeba postupná přeměna schizoidního psychopata v moralistu a citlivku je až kýčovitě melodramatická.

V první řadě oceňuju fakt, že někdo dokáže natočit film s jednou herečkou a za pár švestek. A navíc takový film, na který se dá docela dobře koukat. Divák ovšem musí být ve vhodném módu, zklidněný, nikam nespěchající, schopný a hlavně ochotný se vnitřně zastavit a zvědavě se vnořit do mysteriózního děje. Z opačného úhlu pohledu se jedná o mimořádně nezáživnou a nudnou konverzačku, ve které se až na lehce mrazivé dvojnické finále neděje prakticky vůbec nic zajímavého. Záleží na vás. Každopádně ctitelé akčnosti a košatých scénářů běžte rovnou o film dál a neztrácejte čas. Já zaokrouhlím nahoru, i když v závěru odhalená podoba tajemného artefaktu mě hodně zklamala, čekal jsem nějakou zmenšenou verzi obelisku z Clarkovy Space Odyssey a dostal jakýsi zmetkovitý ošklivý výblitek.