Douglas

Vladimír Slavínský ve svém strhujícím filmu O velkou cenu obratně propojil nebezpečné prostředí automobilových závodů, milostné i rodinné drama plné zvratů a zejména působivý příběh o podceňovaném outsiderovi, který bojuje o vše.  ____  Sportovní drama O velkou cenu je v řadě ohledů vyvrcholením první tvůrčí etapy jednoho z nejpracovitějších filmařů české historie: Vladimíra Slavínského. Tento nebývale činorodý, tvůrčí, zapálený a všestranně nadaný muž od roku 1919 filmy nejen produkoval, psal, režíroval a hrál v nich hlavní role, ale především měl cit pro úspěšné podnikání, dokázal se prosadit na trhu a nalákat diváky na kaskadérské atrakce, jejichž protagonistou byl zpravidla on sám.  ____  Takovou atrakci najdeme i ve filmu O velkou cenu, v němž ovšem Slavínský na rozdíl od svých předchozích snímků poprvé nehraje, snad i pro vyšší náročnost režie velkého množství postav, linií a akcí – nemluvě právě o atrakci ve formě rozsáhlé závodní sekvence. V centru je navíc hrdinka, a to v podání Nelly Bondy (ve filmové premiéře i derniéře), jejíž boj s osudem tvoří dramatickou páteř snímku, v lecčems reagujícího na tradici odvážných hrdinek amerických filmových seriálů.  ____  Slavínský ovšem vypráví jinak než americké filmy, když ve světě automobilek sledujeme do sebe často členitě zaklesnuté příběhy o různých rozsazích. Jedním je příběh otce, druhým příběh dcery, dalším příběh dvou jejích nápadníků… jehož detaily jsou jí utajeny – anebo epizodky o hrdinčiných sourozencích testujících v parcích kandidáty na dědečka. Na dnešní poměry neobvykle nitkovitou konstrukci nicméně propojuje právě impozantní pasáž automobilového závodu.  ____  Ten formou podmanivé paralelní i křížové montáže dílem rozvíjí předchozí dění a dílem reprezentuje samostatný vložený příběh s vlastním rytmem a vlastními dílčími dramaty. Příběh, do kterého se teprve stupňovitě zapojují ony dosavadní dějové linie – a vše definitivně zauzluje až rozsáhlý epilog. Zatímco v předchozích filmech Slavínský scenáristicky pracoval hlavně se vzájemně se variujícími epizodami a kratšími scénami atrakcí, O velkou cenu je na obou úrovních mnohem ambicióznější mozaikou. ____  Film se podařilo prodat i americkému filmovému studiu Universal, ale nastupující krize (nejen) filmového průmyslu a nehoda při natáčení následného projektu Cikán Jůra Slavínského dravě rozehranou kariéru se třemi celovečerními výjimkami ukončily na celých deset let – než se stal jedním z nejúspěšnějších tvůrců následujících dvou dekád. Happyend pouze zdánlivého outsidera… jako z jeho vlastního filmu.

Ambiciózní adaptace Máchova romantického románu je významná nejen svým mezinárodním stylem a působivým výběrem prostředí od Benátek po Kokořínsko, ale především hravostí i přehledností složitého vyprávění s velkým množstvím flashbacků. ___  Snímek Cikáni byl společně s Křížem u potoka (viz též má analýza na blogu), Babičkou a Ukřižovanou součástí první vlny filmových adaptací kriticky respektovaných českých literárních děl devatenáctého století, ve všech případech z roku 1921. Na romantických Cikánech Karla Hynka Máchy je přitom pozoruhodné, že sám vyprávěný příběh se motivicky tolik neliší od kriticky ironizovaných děl sentimentální prózy. I v Cikánech najdeme vášnivý milostný trojúhelník, dvě osudově propojené generace, záměny narozených dětí, vraždu z vášně, vilného šlechtice, náhody a odhalení skutečných identit. Proč se tedy Cikáni coby scenáristický a režijní debut čerstvého dvacátníka Karla Antona dočkává na rozdíl od adaptací těchto děl pozitivního kritického přijetí?  ___  Anton patřil do komunity nastupující generace velmi mladých filmařů, která se sdružovala kolem kavárny Rokoko a osobností Jana Stanislava Kolára a Karla Lamače. Tato přitom systematicky usilovala o porozumění mezinárodním standardům filmové praxe, přičemž inspiraci čerpala hlavně z Ameriky, Francie, Německa, Švédska a Dánska. Následovali členité vzorce plynulého vyprávění, budovali dramatické oblouky, rozvíjeli vnitřně propojené sledy příčin a následků, nemluvě o množství nástřihů na detaily. I Antonovo uchopení Cikánů tak vzdor nepravděpodobnosti leckterých příběhových zákrut na pozdější historiky i diváky působilo mezinárodně, a tedy progresivně.  ___  A právem, protože promyšlená struktura vyprávění Cikánů je zjevná a v řadě ohledů se odlišuje od původní předlohy: začíná i končí soudržnými dramatickými celky, z nichž první je milostným dramatem a druhý detektivkou, přičemž nakonec oba mají stejného protagonistu. Oproti tomu prostřední část filmu vykazuje mnohem výpustkovitější povahu, v níž flashback střídá flashback a jejími hrdiny jsou představitelé následující generace. Díky prologu je ovšem snadné se v takovém vyprávění orientovat, nemluvě o jeho sekundární atraktivitě, protože se odehrává a byl i natočený přímo v exoticky podmanivých Benátkách – se zkaženým šlechticem v báječném podání Theodora Pištěka. ___  Pro nás je nicméně pozoruhodná i ona paralela mezi Antonovým a Kubáskovým přístupem k podobnému typu příběhu (srov. Děvče z hor), kdy ten Antonův je sice v kontextu dějin české kinematografie oceňovanější, ale Kubáskův typičtější.

Adam a Eva je rozpustilá komedie Václava Binovce z roku 1922, jež demonstruje řadu tvůrčích specifik tohoto filmového průkopníka a jeho výrobny, stejně jako mimořádné herecké i komediální nadání Suzanne Marwille, první české filmové hvězdy. ___  Rok 1922 lze považovat za vrcholný rok Wetebfilmu, po několik let nejvýkonnější české výrobny celovečerních fikčních snímků. Fungoval jako svého druhu tvůrčí dílna pod ekonomickým, uměleckým a režijním vedením Václava Binovce, který spolupracoval se stálým hereckým, technickým a asistentským kolektivem. Své lidi přitom neplatil od projektu, nýbrž na základě dlouhodobějších smluv. Tím si zajistil jak jejich loajalitu, tak trvalejší sdílení a rozvíjení filmařských zkušeností – a v neposlední řadě i hladký průběh výroby.  ___  Adam a Eva byl současně jen jedním z šesti žánrově rozmanitých celovečerních snímků, jež Wetebfilm během roku 1922 vyrobil. Ve všech si zahrála jeho hlavní hvězda Suzanne Marwille, vlastním jménem Marta Schölerová. Byla mimořádně talentovanou uměleckou osobností se značným kulturním rozhledem, jež podle všeho měla velmi přesnou uměleckou představu nejen o vlastním výkonu, ale rovněž o celkové koncepci svých filmů. K řadě z nich ostatně napsala scénář či do scénáře adaptovala literární předlohy (včetně G. B. Shawa a Knuta Hamsuna) a zřejmě se podílela i na jejich režii. Strhujícím ovšem můžeme shledat hlavně její herecký záběr, neb byla schopná stejně suverénně hrát ženy osudové, naivní, rozpustilé či trpící, mladičké i dospělé, prosté i urozené.  ___  V nezbedné situační komedii Adam a Eva ztvárnila dokonce dvojroli, a sice stejnojmenná jednovaječná dvojčata, která se od vzájemných naschválů dopracují k možná nejincestnějšímu, ale rozhodně nejvíc queer rozuzlení v meziválečných dějinách českého filmu. A protože sedmiletou verzi zlobivých dvojčat už neuhrála ani Marwille, svěřila jejich role své dceři Martičce. Adam a Eva nicméně demonstruje i scenáristický talent Suzanne Marwille, stejně jako obecnější vypravěčskou strategii Wetebfilmu. Film pracuje se soustavou oddělených nebo jen volně příčinně propojených bloků epizod, které sice budují iluzi blížícího se vyvrcholení či iluzi dramatického oblouku, ale tyto se stávají jen nástroji k posunu těžiště a vytvoření základu pro příští komický blok. ___  Rytmus filmu tak staví hlavně na hře paralel, na hře opakování a variací motivů, z nichž vedlejší se leckdy stanou důležitějšími než ty hlavní. Jde o důležitý kompoziční princip, který Wetebfilm napříč několika roky své existence důmyslně rozvíjel a dodnes v řadě ohledů reprezentuje jednu z vypravěčských tradic českého celovečerního filmu.