annakovar

Sympatický dokument o ukrajinské hudební scéně v 60. a 70. letech minulého století. Přiznám se, že o tématu vůbec nic nevím, ale nadšení všech zúčastněných bylo nakažlivé. Vypravěč vše komentuje s nadhledem a lehkou ironií a dokument má rychlý spád - místy možná až moc rychlý, působí to pak mírně chaoticky. 70 %.

Nemám nic proti béčkům a bizáry si užívám. Šla jsem do tohoto filmu s vědomím (a kvůli tomu), že vyhrál několik Zlatých malin a doufala jsem, že to bude další so-bad-it’s-good klenot. Bohužel není. Film je prošpikovaný naprosto nevtipnými vtipy a Howard a jeho neustále se opakující “hlášky“ mi dost rychle začaly lézt na nervy. Navíc se to celé šíleně vleče a zvlášť konec je nudný a hrozně natahovaný. Můj přítel asi tak po půl hodině usnul, takže většinu filmu neviděl, což mu upřímně závidím. Jedna hvězda je za přehrávajícího Tima Robbinse (nevím, co ho k tomu vedlo, ale bylo to vtipné) a za stop-motion monstrum na konci.

Nechápu, proč tolik lidí říká, že je tento film rip-off Tenkrát na Západě. Ano, struktura a finální odhalení je velmi podobné, ale zbytek naprosto odlišný. Sam Raimi zde opět točí svým záměrně lehce brakovým stylem a na jednotlivých soubojích se opravdu vyřádil (obzvlášť ten poslední stojí za to). Z herců bych vyzdvihla Gena Hackmana, který zde byl opravdu mimořádně slizký a odporný. Jediný problém, který s tímto filmem mám, je to, že prý mají existovat vystřižené scény s Brucem Campbellem – na Youtube ani nikde jinde se ale nedají najít. Velmi solidní čtyři hvězdy.

Je to ujeté, je to nerealistické a místy to připomíná spíš grotesku než western, ale já jsem se bavila. Půlka děje vykrádá Hodný, Zlý a Ošklivý a zbytek jsou komediální eskapády Eli Wallacha (ten taky vykrádá svou roli Tuca z Hodný, Zlý a Ošklivý, ale já mám pro něj slabost a odpouštím mu to), který se nedopatřením stane jednou z vůdčích osobností Mexické revoluce. Celé je to hodně průměrné, ale svým způsobem roztomilé a hlavní představitelé mají mezi sebou skvělou chemii.

Nečekala jsem od tohohle filmu vůbec nic a velmi příjemně mě překvapil. Od začátku jsem se výborně bavila, část se „zlým“ Supermanem a bitkou na vrakovišti byla neironicky dobrá, ale i sekvence s Lanou Lang ve Smallville mi přišly roztomilé. Vůbec zde bylo spousta dobrých a originálních nápadů, bohužel ale dost často náhodně naházených přes sebe bez ladu a skladu tak, že to vyznělo jaksi do ztracena. I přes to jsem celou dobu chtěla dát čtyři hvězdičky. Nakonec to celé zkazil neuvěřitelně debilní konec se superpočítačem, takže to vychází na o něco lepší tři.

Skvělá parodie! Obdivuju, že Steven Moffat dokázal vyhmátnout a zparodovat přesně ty věci, které mi na jeho showrunnerství nejvíc vadily, deset let před tím, než je začal doopravdy dělat (myslím tím hlavně I’ll explain later a všechny přehnané ďábelské plány, ve kterých se i on sám začínal ztrácet). Příběh i vtipy byly výborné, navíc všichni zúčastnění vypadali, že se skvěle baví. Klidně bych se podívala i na nějakou delší verzi.

Tento film jsem si z dětství pamatovala jako skvělou a vtipnou komedii a musím říct, že ani teď mě nezklamal. Děj ubíhá svižně a je napěchovaný přímo geniálními scénkami – za zmínku stojí třeba schůzka sicilské mafie na nafukovacích křesílkách v bazénu, leopard Zuzanka nebo animace, pomocí které David Niven vysvětluje svůj plán. Celá čtveřice hlavních herců je vynikající a i když někteří z nich jdou vzájemně proti sobě, člověk si nemůže pomoct a tak trochu fandí každému. Líbila se mi i megalomanský konec doprovázený pohodovou šedesátkovou hudbou. (P. S.: Tříska je jako dabér Belmonda daleko lepší než Krampol.)

Možná je to tím, že jsem toho od Jarmusche moc neviděla, ale tento film mi úplně nesedl. Kvalita mi přišla dost nevyrovnaná a u většiny povídek jsem měla pocit, že sleduji rozhovor dvou starých známých plný interních vtipů, které nechápu. Některé povídky pro mě byly fakt dost zdlouhavé, na druhou stranu třeba Cate Blanchett hrající sestřenici Cate Blanchett byla výborná. Moc se mi líbily i spojující šachovnicové vzory na ubrusech a vůbec vizuální stylizace celého filmu. Celkový dojem je ale dost rozpačitý.

Tento seriál je něco mezi politickou satirou, romantickou komedií a sci-fi hororem. Nevím, jak je to možné, ale funguje to skvěle, celou dobu jsem se výborně bavila. Oceňuji, že se tvůrci snaží být poměrně nestranní a strefují se do obou stran, což se poslední dobou bohužel málokdy vidí. Zde jsou idioti a fanatici v obou táborech a obzvlášť Tony Shaloub si svou zápornou roli hrozně užívá. A závěrečná pointa je geniální.

Neříkám to často, ale tento film by si zasloužil být aspoň o dvacet minut delší. Děj je totiž roztažen na zhruba třicet let a ve výsledku tedy spousta scén nedostane dost prostoru a působí ploše. Tomu pak nepomáhá ani statická kamera, která vše zabírá z hrozné dálky, nejspíš proto, aby se tvůrci pochlubili historickými kostýmy. Marlon Brando v roli Napoleona většinu času vypadal, že ho to moc nezajímá – prý roli přijal kvůli tomu, že studiu ještě “dlužil“ jeden film. Naopak Jean Simmons mě příjemně překvapila, protože takhle nějak podobně jsem si Désirée při čtení (mimochodem výborné) knihy představovala.