Endurion

Film, co má svoji poetiku, ale nic kromě té poetiky nabídnout nemůže. Několikrát jsem během sledování filmu měl pocit, že se mám čeho chytit, ale vždycky to vyhnilo do nikam: k čemu tam byla třeba celá ta podzápletka s mladým a nezvedným kolegou a jeho holčinou? Nebo s nesmělou spolusvačící paní v parku? Nebo ta stínohra na konci? Proč se Hirajamovi příbuzní objeví až úplně na konci filmu, takže se jejich vztah omezí na pouhé konstatování a nemá šanci se někam vyvinout, aby z toho mohl být vůbec nějaký příběh? Dokonalé dny jsou sice moc hezky natočené a kompetentně zahrané, ale mimořádně špatně napsané. A na slabém scénáři se těžko staví dobrý film. A tak nějak nechápu, co na tom všichni vidí... popularitu filmu přisuzuji západní fascinaci japonskou kulturou, jinak to totiž nedává smysl. Kdyby Wenders natočil stejný film v Berlíně místo Tokia, říkali bychom si, že režisérovi prostě už došla inspirace.

Ryzí filmová pozéřina o zbytečnejch lidech, co neví co se životem. Hezky se na to kouká, ale to neni úplně zásluha Sorrentina - ten Řím nepostavil.

Nejsem moc fanoušek filmů, které na čsfd spadají do žánru "podobenství"; často jsou to těžko srozumitelné deklamace k publiku, které postrádají samonosný příběh a uvěřitelné postavy. Tady je tomu naopak: i když je metaforický přesah jasný a všudypřítomný, film funguje sám o sobě jako strhující thriller. Radost podívat! Lehce mě zklamal jen konec - aniž bych cokoliv prozrazoval, připadal mi právě trochu jako deklamace směrem k divákovi spíš než jako důsledek přirozeného vývoje hlavní postavy - není to ale nic, co by mi zkazilo zbytek filmu. Nenechte se zmást těmi, kdo tenhle film považují za pomalý: snímek diváka nenechá vydechnout, celou dobu jsem v kině seděl napjatě přikovaný v křesle. A ještě ke všemu je vizuálně nádherný. Z vyprahlé atmosférou jsem fyzicky pociťoval sucho v ústech - nic podobného jsem u žádného jiného filmu nezažil.