castor

Mel Gibson to po svých ne úplně šťastných eskapádách zkouší po linii menších, zato poctivých filmů. Předhazuje nám navíc tu postavu, kterou máme rádi, a to nejen proto, že má ve tváři permanentně rošťácký výraz. Gibson už při spolupráci na scénáři (podílel se i na produkci) věděl, že z toho může vzniknout zábavná divočina a toho se také držel. Celé bizarní prostředí mexického vězení je totiž vším jiným, jen ne normální. Podivné postavičky se tak pohybují v trošku náhodném ději a tahle slepencová snaha obsáhnout všechno a všude dělá z Melova dítka až moc nesoudržnou záležitost. Divákovi (troufám si říct) ale spíš víc vadí ona „jinakost“, s kterou Gibsonova pošramocená mediální identita vyrukuje. Pod dohledem nějakého horšího režiséra by Moje letní prázdniny mohly dopadnout jako šílený a nefunkční guláš, vím, že se na ně už nikdy nepodívám, ale mě nakonec ve finále poměrně bavily (proto nakonec ty hubené čtyři hvězdy). Jen nesmíme přemýšlet nad tím, kdyby si je vzal pod křídla nějaký hodně slušný filmař!!

Divákovi může přijít sekvence, kdy jde jeden z otravných výletníků udělat velkou potřebu do kadibudky u chaty uprostřed pusté zimní přírody a přijde za ním nadržená výletnice vyžadující soulož a ještě mu v zápalu vášně začne olizovat prsty, nechutná. Nebudu se hádat – je. Jenže chybou mou je, že jsem si předem nezjistil, že nesleduju jen klasickou hororovou jednohubku, ale i snahu o komediální nářez. Jenže ten se kvůli jalovému zacházení s postavami, situacemi a gore efekty nekoná. Když se na scéně začnou objevovat nemrtví nacisté, je jasné, odkud vítr vane. Jenže tvůrcům schází moment překvapení, atmosféra, solidní herci i vlastní nápady. Co na tom, že to zombiekům v esesáckých uniformách docela sekne, prvoplánový masakr s vyhřezlými střevy švihnutý s humornými momenty mi prostě k žánru vůbec nesedí. I když musím přiznat, že právě závěr přeci jen trochu zlepší smutné předešlé dění.

Hlavně díky hercům se dá tohle upovídané politické drama přežít bez újmy i zívání. Přesto i právě scénář si zaslouží slova chvály (zejména při slovních výměnách zapálených přicmrndávačů politiků i při sympatickém oťukávání Evan Rachel Wood Ryana Goslinga), Clooney se do zákulisí amerických primárek opřel po svém, hodnocení ale nechává na nás. Den zrady je především filmem hereckým, dává vyniknout nejen osvědčeným matadorům (Giamatti, Hoffman, Clooney, Tomei), ale dějové linky dotahují i méně zkušení, za to výborní herci (Wood). Kraluje samozřejmě Ryan Gosling, o tom žádná!!

Pilířem vyprávění tu není bojové umění ani onen zmanipulovaný turnaj. Děj se trefuje do současné společnosti, která stojí na základech plných podvodníků a mafiánů. Co ale Mamet rozehraje, prostě nedotáhne. Nepotřebuju prošlapané cestičky, ale jeho svět je prostě až zbytečně neproniknutelný a nepřístupný. Rozehrávka prostě skončí někde na půlicí čáře a k útoku se tahle skvadra vlastně ani nedostane. Což je přinejmenším škoda s ohledem na velmi slušné herce v čele se soustředěným Chiwetelem Ejioforem. I když musím ještě připomenout, že jsem se těšil na Tima Allena, ale jeho angažování je krokem vedle – nepřesvědčivá, mizerně napsaná i zahraná postava. Vše se řeší penězi (možný SPOILER: manželka podlehne a zradí, kamarád si raději prostřelí hlavu), hlavní hrdina vydrží, ale otázkou zůstává, zda to divákovi stačí!!

Snažil jsem se, snažil a navíc mám tuhle řezníkovskou sérii poměrně rád, ale na víc to vážně nevytáhnu. Čtvrtý díl je logickým krokem vycucat z téhle kravinky další dolary. Za kameru si stoupl režisér už mizerné trojky (Declan O´Brien – natočí mimochodem i páté pokračování), hlavní hrdiny vytáhl z lesa do léta zavřené chátrající psychiatrické léčebny uprostřed zasněžené krajiny. Jak jinak, než bez mobilního signálu. Povinnou ukázku několika párů koziček si odbydeme hned po úvodním (poměrně zdařilém) prologu. Herecká dřeva se pak přesunou na chatu, osud a scénárista tomu ale chtěl, aby si mezitím nuceně zaskočili právě do léčebny, kde ale přebývá i partička, která má vřelý vztah k lidskému masu. Pokud první a druhý Pach krve nabízel ryzí brakovou zábavu, z které se vyklubal místy originální mišmaš, ve kterém se kamera pečlivě zajímala o partie lahodící pánskému oku, tady je to velká bída. I když jde zřejmě o nejkrvavější díl série, málo se snažil hlavně scénárista. Společně s O´Brienem do maximálního extrému vytáhl nelogické kroky postav (kterých je poměrně hodně, aby alespoň něco smysluplného vymyslely), což shazuje všechno kolem (vše tak vypadá asi, jako kdyby se před vámi svlékla krásná ženská, vy vzali noviny a šli si číst na záchod). Ve finále se tak alespoň mladí řezničtí učni podívají, jak se (až bude nejhůř) porcuje lidské maso, gastronomičtí labužníci se zase inspirují masovým fondue. Pětkou se snad tvůrci proberou!! Stále doufám a věřím..

Hodně drsné cvičení. Ils místy skutečně nedá divákovi vydechnout, atmosférické vyspělé divadlo stojí prakticky jen na dvou sympatických hercích (Olivia Bonamy navíc umí místy pořádně podráždit) a prosté zápletce. Partnerská dvojice, učitelka Clémentine a spisovatel Lucas, si užívá života na v lesích opuštěné vilce, když se zvenku najednou začnou ozývat nepříjemné zvuky. Právě práce s nejrůznějšími ruchy a autentickou atmosférou jsou největší devízou rumunsko-francouzského snímku. Navíc nejsme svědky žádných krvavých orgií, se kterými pracuje třeba námětově podobné Jezero smrti, postavy prostě jen unikají před neznámým zlem, naslouchají za dveřmi, rozhodují se podle zavrzání dveří. Přesto to funguje na výbornou!! Jen ve finále je docela škoda, že se děj dostane z rozvrzaného domu, přesto ani už trochu „z nouze” závěr výslednému dojmu nijak zvlášť neškodí. Hodnocení se navíc možná odvíjí i od toho, s kolikami lidmi se na film díváte.. já trpěl sám!!

Tohle si dám vždycky rád.. Nevtíravý a velmi příjemný náhled do zajímavých kultur, okořeněný velmi civilním komentářem pánů Donutil/Bartoška. Sympaticky krátké, funkční, trefné, doplněné podmanivou hudbou. Tvůrci navíc téměř každý díl stihnou ovonět jídlem, atmosférou ulic, pamětihodnostmi a zvyklostmi lidí..

Meryl Streep dle očekávání válí, ale kolem ní se to místy bortí jako domeček z karet. Knihu jsem nečetl, ale její filmová podoba jakoby místy netušila, jak správně „nastartovat“ diváka. Jako jeden z nich nebudu sypat hvězdy jen proto, že film sklidil nemalé množství filmových ocenění a pochvalných poplácání po ramenou. Na mě je až příliš sterilní, nenápaditý, akademický a nebýt vzpomínek na minulost, nebudu mít už nikdy důvod se k tomuhle křehkému dramatu vracet.

Název si o tom sám říká. Neuvěřitelně Špatně & Nesmírně Nudně. Bez uvěřitelných emocí, bez nápadu, bez tempa, bez přidané hodnoty. Tohle „velké“ dobrodružství, které rozpoutá přítomnost Toma „kde jsem se to sakra v posledních letech ocitl“ Hankse na nesprávném místě, může snad potěšit jen přítomností Maxe von Sydowa a nevytahováním americké vlajky na každém druhém rohu. Prostě tu otravně zvídavé, přecitlivělé a uječené dítě rok po tom „nejhorším dni“ najde u otce v šatníku klíč a na obálce nápis, v té jeho malé protivné palici se hned zrodí domněnka, že jde o součást hry, kterou s otcem (který mu jako jediný skutečně rozuměl) nestihl dotáhnout do konce. A teď ji probůh chce vnutit divákovi. Světe, div se, to je celé. Předložené je to jako nezáživné pobíhání po Central Parku a dalších místech New Yorku s nemluvným německým přistěhovalcem, kdy v každých dveřích čeká teplá a chápavá náruč. A navíc se tu plýtvá talentem Johna Goodmana. Nutno podotknout, že pár režijních (střihačských) nápadů tu Daldry má, ale jinak je to jeden z nejzbytečnějších filmů posledních let!! Když citově vydírat, tak třeba Sedmi životy.. tady to rozhodně nefunguje. Třikrát fuj..

Čas a s ním i roky neúnosně běží, s nimi se pomalu vytrácí i skutečné hodnoty. Zestárlý pár varietních tanečníků se přesto objeví na podiu, stihnou zavzpomínat na staré dobré časy a zároveň představit italského tvůrce Federica Felliniho zase v trochu jiném světle. Ve finále ale nic, co by nějak zásadně posílilo můj vztah ke kinematografii..