Tsuki

Je pravda, že z původního teaseru jsem měla o filmu malinko jinou představu, než jak ve výsledku působil jako celek, ale přesto jsem s další Yaguchiho filmovou jízdou (nutno říci, že tentokrát muzikálovou!) nadmíru spokojená. Nedosahuje možná takových kvalit jako například jeho Wood Job či Happy Flight, ale pokud máte chuť na tak trochu šílenou muzikálovou komedii, tak toto je výborná volba. Film, který rozhodně dokáže pozvednout náladu a pobavit. Jsem ráda, že jsem měla film možnost vidět tak brzy po premiéře. (Viděno na palubě letadla společnosti ANA.) ~(4,2★)~

Film, který se rozhodně vryje do paměti. Není to však filmem jako celkem, ani jeho příběhem či stylem vyprávění / vystavění příběhu. Jeho síla plně spočívá v hereckém výkonu Joaquina Phoenixe. To, s jakou uvěřitelností a hloubkou zvárnil postavu Jokera včetně jeho psychického vývoje až do zvrácené a pobavené lhostejnosti vůči okolnímu světu, to je něco, co se jen tak nevidí. Jeho "Joker" je možná trochu jiný, ale stejně jako kdysi Heath Ledger, vyzařuje silnou auru, která je podle mě důkazem maximálního vtělení se do postavy. Navíc jeho ztvárnění bylo tak syrově realistické, že jsem ani neměla pocit, že se dívám na nějakou primárně komiksovou postavu. Působil jako skutečný člověk, jehož týrání matky a násilí, kterého se na něm dopouštělo okolí, skutečně psychicky zahnalo až tam, kde skončil. Opravdu šokující obraz pádu člověka do nejhlubší temnoty vlastní psychiky. Jen těžko se na to kouká jako na klasický film založený na komiksovém základu. A skutečně se to dá nazvat spíš "obrazem" než filmem, který by měl příběh od A do Z. Což asi taky nesedne každému. Sama jsem zvědavá, jestli tohle bude mít nějaké pokračování, a pokud ano, jaké bude mít ztvárnění, jelikož si to dost dobře nedokážu představit. Objevení postavy Bruce Wayna by však rozhodně napovídalo, že pokračování se chystá... ~(4,4★)~

Na jedno podívání dobré, ale okamžitě po skončení mi bylo jasné, že tohle není ani film, který by mi dlouhodobě utkvěl v paměti, ani film, který bych někdy toužila vidět znovu. Začátek mi navíc přišel zbytečně chaotický. Pak už to naštěstí bylo lepší, ale "cynický" Neo, krásná policistka Rachel Weisz a k nim horda démonů v čele s mexikánským Mamonem... zkrátka to nebylo to pravé, co by mě přesvědčilo o kvalitě a hloubce příběhu. Ne že by odkazy na biblické postavy nebo snad finální zobrazení Ďábla nebylo zajímavé, jen toho na mě bylo moc najednou a říkala jsem si, proč je v tom vlastně takový guláš a proč je tam těch postav tolik (mladíček Shia LaBeouf nebo jakýsi poloanděl ztvárněný Tildou Swinton... na jednu stranu fajn, ale na druhou stranu jsem neviděla velké opodstatnění, proč tam ty postavy musely být). Koncentrovanější děj by za mě byl lepší. ~(3,3★)~

S filmy Woodyho Allena sice nemám moc zkušeností (v zásadě jsem předtím viděla jen 2 jeho filmy), ale přesto mi bylo jasné, že se opakují jeho klasiké tendence ohledně vyobrazení milostných vztahů a charakteru hlavní mužské postavy. Možná však právě proto, že mám srovnání pouze se dvěma jeho filmy, mi to vlastně vůbec nevadilo. Naopak jsem byla schopná se na to dívat jako na něco nového a "čerstvého" (což by mi zkušenost s vícero jeho filmy možná neumožnila). A ve výsledku to pro mě byla velmi příjemná oddychovka, ve které jsem si užívala především herecké výkony a obecně řečeno zkrátka "herce v zajímavých rolích podle Woodyho Allena". Nejvíc mě zaujal výkon Elle Fanning, která byla v roli otravně horlivé a trochu samolibé Ashleigh tak výborná, až mě ta postava skutečně štvala :D Na Timothéeho Chalameta a Selenu Gomez bylo taky fajn se koukat, přestože vývoj jejich vztahu nebyl zrovna uvěřitelný. A v neposlední řadě mě bavili i ostatní v menších vedlejších rolích (včetně Diega Luny nebo Cherry Jones, která byla v roli Gatsbyho matky hodně přesvědčivá). Dějově sice nic světoborného, ale jako film s "útulně" příjemnou deštivou atmosférou, na který se podívat třeba za lenivého odpoledne, to zkrátka fungovalo. Já byla spokojená. ~(4,1★)~

Z Cimrmana jsem doteď viděla pouze Afriku, která mě nijak zvlášť neohromila. O to víc mě mile překvapil Záskok, který je údajně jeden z nejlepších počinů Divadla Járy Cimrmana. A musím uznat, že to tak nejspíš bude, protože obzvlášť ona "hra ve hře" byla od začátku do konce k popukání. Tomuhle se říká humor se vším všudy. A minimálně v záznamu sednou všem role jako ulité. Z obsazení je samozřejmě nejvýraznější a zároveň nejvtipnější figurou Svěrák v roli Prácheňského. Jeho ztvárnění, kde se snoubí arogance se stupiditou, je zkrátka nezapomenutelné. ~(4,3★)~

Měla jsem za to, že půjde o seriál o životních příbězích lidí, kterým se něco v životě nepovedlo, přestože měli potenciál k tomu to zvládnout a dotáhnout to do konce. Tedy v podstatě seriál o různorodých zmařených šancích. Že jde o zmařené příležitosti je sice fakt, ale bohužel se poměrně rychle ukázalo, že nejsou různorodé, ale naopak jde pouze o situace týkající se sexu nebo milostných románků. A hned u druhého nebo třetího dílu divákovi dojde, že se stále jen opakuje podobný příběh. Skoro to na mě působilo jako jakási seriálová snaha povzbudit mladé Japonce k tomu, aby sebrali odvahu a navázali vztah s druhým pohlavím (což je ostatně jeden ze současných problémů Japonska - neschopnost mladé generace Japonců se družit, randit, navazovat milostné vztahy a potažmo zakládat rodiny...) Samy o sobě jsou sice některé příběhy docela zajímavé, ale jako seriál to vůbec nefunguje. Navíc tři hlavní postavy (které tvoří jakousi "komisi", která má posuzovat jednotlivé příběhy a hodnotit, zda šlo situaci dotáhnout do konce či nikoliv) se chovají natolik šablonovitě, že je po pár dílech nuda to sledovat, jelikož je jejich reakce vždy stejná a tedy předvídatelná. Jediný odklon od opakující se tendence je až poslední díl, kdy svůj příběh pro změnu vypráví žena (jinak jsou všechny příběhy z pohledu muže). Jenže nakonec to krom poznání, že ženská členka komise je dost možná zaujatá proti mužům (vzhledem k její odlišné reakci na ženský příběh), nepřináší nic nového ani žádné vyústění seriálu. Zkrátka to skončí tak, jak to začalo. Vlastně není jasné, co tím vším chtěl seriál říct. Dost matoucí byl i jakýsi "speciál", který mi nabídl Netflix jako v podstatě poslední díl (přestože to není poslední díl) - jedná se o podivný mišmaš, který má nejspíš fungovat jako reklama na tento seriál, až na to, že na reklamu ukazuje ze seriálu až příliš mnoho, ale zároveň to dost dobře nefunguje ani jako "film o filmu", který byste si pustili až po zhlédnutí. Míchají se tam výpovědi herců, kteří mluví sami za sebe, s výpověďmi herců za postavu (tedy v roli), plus do toho množství záběrů z jednotlicých dílů seriálu (které by případnému potenciálnímu divákovi jen spoilovaly některé dobré momenty seriálu)... zkrátka to nemá ani hlavu ani patu a není vůbec jasné, k čemu tenhle "speciál" vlastně je. Jen to umocnilo můj podprůměrný dojem z celého seriálu. Docela škoda, že tématiku "zmařených šancí" neuchopili úplně jinak. Nazvala bych to v podstatě "zbytečným" seriálem, kde je trochu škoda dobrých hereckých výkonů (přecejenom tam účinkuje pár známějších japonských herců). ~(2,1★)~

Šinkai Makoto má zkrátka svůj styl. Kámenem úrazu je však to, že jeho filmy pak všechny působí podobným dojmem. Z nějakého důvodu jsou dokonce i plakáty jeho filmů tak podobné, že není divu, že se mi to všechno slívá dohromady. Důraz na oblohu, dvě postavy s nějakým osudovým vztahem... Zkrátka to všechno působí jen jako obměna toho samého. A to je podle mě trochu škoda. Na druhou stranu, tenhle snímek přece jenom svou kvalitou a příběhem lehce vyčnívá. Rozhodně se mi líbil víc, než některé jiné Šinkaiovy filmy, které jsem viděla (přiznám se však, že jsem zdaleka neviděla všechny, takže nemám jak pořádně srovnat). Docela chápu, proč se tenhle film setkal s takovým úspěchem. Příběh je dobře vystavěný a vztah obou postav taky hezky vyobrazený, dokonce se dá mluvit o jisté "dojemnosti". Za mě byla ta "dojemnost" ještě docela příjemná a v mezích, ale je nutné říct, že Šinkai je přesně ten typ režiséra, který má tendenci přehánět to s melancholickou atmosférou. Právě proto mi jeho styl úplně nesedí. A to přitom jsem člověk, který si na nostalgický či melancholický tón ve filmech docela potrpí, jenže jde o to, aby vznikal přirozeně. U Šinkaie je to někdy tak nějak "na sílu", nebo jinak řečeno "přes čáru". A to mi vadí. Naštěstí v tomhle filmu to až tak přehnané nebylo. Ano, konec k tomu měl sice blízko a z mého pohledu nebylo nutné to konečné vyústění takhle rozvléct, ale nakonec jsem byla spokojená. Abych to shrnula, Kimi no na wa sice nepovažuju za žádný skvost, ale uznávám, že se řadí k významným anime filmům posledních několika let. ~(4,2★)~

Jako završení celého seriálu tenhle speciál zkrátka funguje. Žádný zbytečný příběh navíc, jen se hezky dokončí jak pracovní tak milostná linka seriálu. Já proto byla spokojená a vlastně se mi líbilo, jak to s Ecuko dopadlo. Ale nebudu spoilovat :) Každopádně, kvalita stejná jako seriál. ~(4,2★)~

Za největší nešvar filmu považuju délku. Mít to tak o 30-45 min méně, mělo by to mnohem větší spád a míň zbytečně táhlých a "hluchých" míst. Ne že by to nebylo zábavné, svým způsobem je zajímavé vstřebávat atmosféru 60. let a užívat si vyobrazení tehdejšího Hollywoodu včetně tehdy známých osobností (samozřejmě tím myslím vyobrazení po "tarantinovském" způsobu). Ale co si budeme povídat, Tarantino to opět trochu přepískl. Je fajn, že se v tom očividně vyžívá a rozhodně mu nejde upřít zápal pro tvorbu takového filmu, ale z pohledu diváka je mnoho scén ve skutečnosti zbytečných nebo příliš dlouhých. Naopak se samozřejmě najde fůra výborných, působivých a vtipných scén. Jen je prostě škoda, že se pak tyto scény ztrácí v záplavě příliš dlouhého balastu. Tohle je má jediná výtka, která film sráží na nižší hodnocení. Jinak jsem si to užila. Jako obyvkle nechybí dávka pořádně krvavého násilí (což fanoušky Tarantina rozhodně nepřekvapí... naštěstí je to však jako vždy s nadsázkou), ale co se mi obzvlášť líbilo bylo kontrastně pozitivně laděné finále, které to krásně vyrovnává a mění osud nebohé Sharon Tate... Tarantino rozhodně umí překvapit a během tohoto filmu se mu to povedlo hned několikrát (zdá se, že se vyžívá v zavádění diváků :)) ~(4,1★)~

Z formy tohoto dokumentu trochu čiší snaha hrát na city s pomocí podivných, téměř pohádkově výpravných komentářů, které se mi místy nelíbily a přišlo mi, že paradoxně srážely "velikost" a neuvěřitelnost celého toho reálného příběhu tučňáků - strastiplné a těžké putování za rozmnožováním, které každým rokem podstupují na Jižním pólu. Mnohem raději bych byla, kdyby komentáře byly klasicky dokumentární. Není přece třeba diváka dojímat slovy, když to, co se odehrává, je samo o sobě dojemné. Když ale odhlédnu od doprovodného slova, které bylo zkrátka trochu nešťastně koncipované, musím uznat, že se jedná o výborný a velmi cenný dokument. Jen ta představa, jak muselo být náročně tohle všechno zaznamenat... Navíc, co si budeme povídat, tučňáci jsou sami o sobě úžasná a roztomilá zvířata. A když jsem viděla, čím si skrze svůj zvířecí instinkt každým rokem procházejí, musím říct, že k nim najednou cítím i jakousi úctu. Jsem ráda, že existuje dokument, který zaznamenává právě tohle. Za to vše přidávám hvězdičku navíc, protože to je ostatně na tomto dokumentu to podstatné, nehledě na formu doprovodného slova, které bohužel táhne výslednou kvalitu dolů. ~(3,7★)~