Botič

Nadržená podívaná o nadějném mladém muži, co má plán. Jen na konci to nepůsobilo jako dílo někoho, kdo by byl tak brutálně inteligentní, jak se ho Emerald snaží celý film vykreslit. Vizuálně je to nádherná Tumblrová nástěnka a evidentní milostný dopis Jacobu Elordi. To jeho snímání? Jak z deníčku puberťačky. Herecky taky pecka, ale ta kocovina po skončení je v tomhle případě strašně silná.

Sladká podívaná, která se rozpouští na jazyku. Zároveň ale temné podobenství, kdy čokoládový kartel působí jako drogový dealeři a Wonkova čokoláda je vlastně tak trochu nová droga na trhu, po které lidé létají do oblak.

Tenhle bizardní blockbuster mě totálně vyčerpal. Každá generace asi musí mít svého vizionářského patlala. Za mého dětství to byl Joel Schumacher, během puberty Paul W.S. Anderson a teď je to Zack Snyder. Neskutečný! Tolik peněz a energie vrhnutých do takhle nabubřelý ptákoviny. Uf!

I přes moderní AI háv je to vlastně stará dobrá hra se skořápkami.

Japonsko letos filmovým fanouškům naděluje dvě obrovské pecky! V obou se hroutí svět a hlavní hrdinové bojují sami se sebou a svými monstry. Bravo!

Cringe! Tohle není film, tohle je kontent. Čistá zakázková věc. Totální blbina bez ambicí.

Nech svět světem by se mělo spíš jmenovat Nikdo to tu neřídí. Pár apokalyptických výjevů, hodně slabá společenská kritika odehraná nakonec jednou postavou a jinak sáhodlouhé tlachání u skleničky vína ve dvou a půl hodinovém balení. Strašně vágní.

Anekdota natřená na příliš velký krajích chleba, takže po vynikající první polovině přichází poměrně rychlé vystřízlivěni.

Film s luxusní stopáží, ale na druhou stranu bych z něj nevystřihl ani minutu. Emocemi nabitý blockbuster, v kterém je lidstvo až na nějaké třetí koleji. Na první a druhé jsou opice a jejich cesta napříč apokalypsou zničenou zemí. Nádherné celky, tiché, dechberoucí. Závěrečná třetina alá Motýlek sice za první hodinou lehce zaostává, ale do finální destinace to Matt Reeves dotáhne nakonec přeci jen se ctí.

Mijazakiho Malý princ a jeden z filmů roku!