Braček, braček

Musim říct, že Jack Lemmon a Walter Matthau mi přišli o něco zábavnější, než Lino Ventura a Jacques Brel ve francouzský verzi. Bohužel ta zábava vydrží tak do půlky. Druhá polovina mi přišla dost odfláknutá a chvílema sklouzává až do trapnosti. Takovej Klaus Kinski, kterej hraje nějakýho doktora na sexuální klinice, neni vůbec vtipnej, ale působí spíš jako dement. Nakonec filmu dávám teda 3 hvězdy, který jsem dal i originálu s Venturou. Ale originál se mi líbil o něco víc. (08.07.2017)

Nečekaně špatný Wilder, který se pohroužil do obscéních vtipů hodných televizní estrády a v žádném případě černé komedie o vrahovi a jeho příteli/nepříteli idiotovi. Velmi slibný začátek je brzo zapomenut a snad již na konci první třetiny získává divák pocit, že tady něco nehraje. A je to pocit oprávněný. Scénář toho hlavním představitelům, tradičně skvělým, moc nenabízí a když necháte rybu delší čas na suchu, tak vám spolehlivě lekne. Nepomůže ani extrémně podivná role Klause Kinskeho, jehož sexuální guru zapadá úplně jinam, než do filmu od génia ke kterému jsem si díky jeho standardním (čti výborným) výkonům vypracoval více než dobrý vztah. Píseň o marihuaně už pak působí jako pěst na oko, stejně jako televizní provedení celého snímku. Nejlepší prostě bude na tenhle kousek zapomenout a raději si pustit něco z lepších časů...... (25.02.2005)

Nejhorší komedie s dvojicí Lemmon - Matthau. Francis Veber, autor scénáře Dotěrného chlapa, říká, že chybou bylo obsadit Waltera Matthau jako nájemnáho vraha, protože po množství komedií už nepůsobí jako zabiják tak přesvědčivě jako Lino Ventura v Dotěrném chlapovi. Něco na tom bude. Jack Lemmon vlastně zase hraje Felixe Ungera z Podivného páru, přesto výkonům obou dvou nelze nic vytknout. Filmu ale kazí dojem přesně to, o čem píše Tsumani_X a Klaus Kinski to opravdu nezchraňuje (na rozdíl od hudby Lalo Schifrina). Francouzský originál se mi líbil o dost víc. (21.06.2007)

Jeden z těch výjimečných případů, kdy je remake francouzské komedie (Dotěrný chlap) stejně dobrý jako/o něco lepší než originál. Ostatně, skoro každý společný film Wildera a Diamonda je buď podle divadelní hry nebo filmu. A všechny mají společné know-how: Nikoli přiblížit se co nejvíc originálu, ale naopak. Odsekat vše přebytečné, ochutit neslané a nemastné a s přispěním vlastní invence i nějaký ten motiv přidat. No, co si budeme namlouvat, Wilder by si zasloužil i lepší labutí píseň. Bohužel se psal rok 1981. Starý Hollywood umírá na nedostatek výživy a nastupují osmdesátá léta, doba všeobecného kulturního úpadku, natupírovaných účesů, Stevena Spielberga a tendence zavrhovat vše, co se v minulosti osvědčilo. Billy Wilder už do tohoto světa nepatřil. A zdálo se, že ani Walter Matthau a Jack Lemmon, dokud nepřišel jejich comeback v letech devadesátých... 50 % (23.02.2003)

ZBYL JEN POPEL NEBO JISKRA JEŠTĚ HORI?  Tak...a při telefonátu Lemmonově drahé Sylvii, kde zazněla tahle hláška jsem se snad ještě zasmál. Jinak zbyl právě  jen popel. Případnou jiskrou mohl být alespoň Jack Lemmon pro kterého mohla být postava nešťastně zamilovaného dotěrného sebevraha další dobrou příležitostí pro vyzralý komediální výkon namísto topornějšího Jacquese Brela z francouzského originalu. Bohužel i Lemmon mě v tomto případě moc nezaujal. Přišel mi už poněkud prošedivělý, z formy. Jakoby ani neměl co hrát. A  situace, které mu Wilderův scénář připravil byly opravdu nedůstojně. Původně by se mohlo zdát, že půjde jen o rutinní doslovný remake povedeného francouzského originalu s Linem Venturou. Jenže, pak Wilder začne dost jet bomby v podobě svých vlastních nových nápadů ale bohužel v negativním slova smyslu. Sexuální klinika s nafukovacími panami a drogy v čele se švihlým sexuologem v podání Klause Klinskiho (patrně nejtrapnější komediální výkon, co jsem letos viděl) byla opravdu moc a je mi opravdu líto Matthaua i Lemmona, že se toho museli zúčastnil. Do toho neustalé nepochopitelné zadní projekce (třeba i z okna) a hnusná prostředí. Ale hlavně se ptám, kam se poděl ten milý fajnový humor z Wilderových starších filmů, kdy hlavně Někdo to rád horké a Byt jsem si velmi oblíbil. Tohle je ale něco z úplně jiné galaxie, bohužel od stejných tvůrcu. Proto bych se přiklonil k názoru uživatele Oskar, že do osmdesátých let už Wilderův styl s Lemmonem a Matthaunem nepatřil. Jako by ,,Přišel čas holin´´, jak zpívají bratři Ebenové.  Tohle je opravdu hodně bezradný experiment. Dost velký kontrast k těm elegantním kouskům z dřívejška.  Budiž mu alespoň omluvou, že se do něj patrně nikomu nechtělo, všichni si oddychli, když to měli za sebou a k výsledku se nikdo nehlásil. No, učiním tak stejně a pokusím se raději zapomenout. Každopádně toto je opravdu smutný konec jedné velké legendy. (13.11.2020)