Braček, braček

Mno, jo, filmove ynteleguany zase tliachaju cosi o tom, ze Wilder "sliapol vedla", "vedu tu len obscenne vtipy hodne do tv estrady", "vysledkom je trapna nuda" : jdete s tim laskavo do prdele. Jedna z tych lepsich komedii dvojice Matthau s Jackom Lemmonom /Byt, Stistko, Cinsky syndrom/. Je sice pravdou, ze to uz nema na najlepsie filmy rezisera Wildera /Sunset Boulevard, Eso v Rukavu/, ale stale je to natocene bravurne, herecke vykony su vyborne, humoru je dostatok. Tempo je na urovni, film ma aj slusnu dejovu liniu. 85 % (11.10.2016)

Nečekaně špatný Wilder, který se pohroužil do obscéních vtipů hodných televizní estrády a v žádném případě černé komedie o vrahovi a jeho příteli/nepříteli idiotovi. Velmi slibný začátek je brzo zapomenut a snad již na konci první třetiny získává divák pocit, že tady něco nehraje. A je to pocit oprávněný. Scénář toho hlavním představitelům, tradičně skvělým, moc nenabízí a když necháte rybu delší čas na suchu, tak vám spolehlivě lekne. Nepomůže ani extrémně podivná role Klause Kinskeho, jehož sexuální guru zapadá úplně jinam, než do filmu od génia ke kterému jsem si díky jeho standardním (čti výborným) výkonům vypracoval více než dobrý vztah. Píseň o marihuaně už pak působí jako pěst na oko, stejně jako televizní provedení celého snímku. Nejlepší prostě bude na tenhle kousek zapomenout a raději si pustit něco z lepších časů...... (25.02.2005)

"Nejlepší filmoví kámoši všech dob jsou zpět!", hlásal dobový plakát. Ač považuji dvojici Matthau - Lemmon za velmi plodnou a osobně si myslím, že jsou horkými kandidáty na výše zmíněný titul, nevím, jestli je ona radost na místě. Velký problém totiž vidím už v jejich obsazení - osobně chovám v mysli takovou teorii, že Jack Lemmon byl obsazen na základě toho, že jeho Clooney řeší stejně zapeklitou situaci, jako jeho starší a slavnější bratránek Felix Unger (tenhle postřeh jsem zaznamenal nezávisle na komentáři kolegy blooma). A Billy Wilder chtěl mít zřejmě Jacka pohromadě s jeho filmovým dvojčetem, tudíž silně zápornou postavu hraje právě Walter. Nemusel by to být prvoplánově špatný tah, Matthau si už podobnou roli střihl v jednom známém krimi-thrilleru (který ale nemůžu jmenovat, jelikož bych mohl způsobit spoiler). Po boku svého nejznámějšího komediálního parťáka ale těžce obhroublá mluva a zacházení působí nepřesvědčivě. Opačný problém mám zase s vedlejší rolí v podání Klause Kinskiho - šíblý psychiatr a'la dr. Fassbender (Peter Sellers ve What's New,...) dokáže navzdory malému prostoru rozesmát nejčastěji, ale chvíli mě přijde, jakoby sem vpadl z jiného filmového vesmíru. Zajímalo by mě, jakou úlohu má tato postava v původní předloze Francise Vebera (kterou si dodatečně zkusím sehnat), jejíž základní, víceméně protřelá idea slibovala rozhodně větší potenciál. Dle mě ale vysokým ambicím přistřihlo hřebínek také částečné podřízení tehdejším trendům - například větší zakomponování akčních prvků, které v té době pronikaly do komedií poměrně často (okrajově vzpomeňme třeba Policejní akademii), což si myslím, že nebylo tím pravým ořechovým pro Wildera. Nejvíce jsem si nad tímto filmem posteskl právě v souvislosti s panem režisérem - jednalo se o poslední dítě, které Billy choval ve své pomyslné kolébce. Tato komedie není v kontextu všeho viděného vůbec špatná, ale takto významné kariérní postavení si vůbec nezasluhuje, škoda, že i přes pokročilý věk nedošlo na návrat, jako v případě Waltera s Jackem o dvanáct let později. 60% (14.08.2010)

Nejhorší komedie s dvojicí Lemmon - Matthau. Francis Veber, autor scénáře Dotěrného chlapa, říká, že chybou bylo obsadit Waltera Matthau jako nájemnáho vraha, protože po množství komedií už nepůsobí jako zabiják tak přesvědčivě jako Lino Ventura v Dotěrném chlapovi. Něco na tom bude. Jack Lemmon vlastně zase hraje Felixe Ungera z Podivného páru, přesto výkonům obou dvou nelze nic vytknout. Filmu ale kazí dojem přesně to, o čem píše Tsumani_X a Klaus Kinski to opravdu nezchraňuje (na rozdíl od hudby Lalo Schifrina). Francouzský originál se mi líbil o dost víc. (21.06.2007)

Jeden z těch výjimečných případů, kdy je remake francouzské komedie (Dotěrný chlap) stejně dobrý jako/o něco lepší než originál. Ostatně, skoro každý společný film Wildera a Diamonda je buď podle divadelní hry nebo filmu. A všechny mají společné know-how: Nikoli přiblížit se co nejvíc originálu, ale naopak. Odsekat vše přebytečné, ochutit neslané a nemastné a s přispěním vlastní invence i nějaký ten motiv přidat. No, co si budeme namlouvat, Wilder by si zasloužil i lepší labutí píseň. Bohužel se psal rok 1981. Starý Hollywood umírá na nedostatek výživy a nastupují osmdesátá léta, doba všeobecného kulturního úpadku, natupírovaných účesů, Stevena Spielberga a tendence zavrhovat vše, co se v minulosti osvědčilo. Billy Wilder už do tohoto světa nepatřil. A zdálo se, že ani Walter Matthau a Jack Lemmon, dokud nepřišel jejich comeback v letech devadesátých... 50 % (23.02.2003)