Braček, braček

ZBYL JEN POPEL NEBO JISKRA JEŠTĚ HORI?  Tak...a při telefonátu Lemmonově drahé Sylvii, kde zazněla tahle hláška jsem se snad ještě zasmál. Jinak zbyl právě  jen popel. Případnou jiskrou mohl být alespoň Jack Lemmon pro kterého mohla být postava nešťastně zamilovaného dotěrného sebevraha další dobrou příležitostí pro vyzralý komediální výkon namísto topornějšího Jacquese Brela z francouzského originalu. Bohužel i Lemmon mě v tomto případě moc nezaujal. Přišel mi už poněkud prošedivělý, z formy. Jakoby ani neměl co hrát. A  situace, které mu Wilderův scénář připravil byly opravdu nedůstojně. Původně by se mohlo zdát, že půjde jen o rutinní doslovný remake povedeného francouzského originalu s Linem Venturou. Jenže, pak Wilder začne dost jet bomby v podobě svých vlastních nových nápadů ale bohužel v negativním slova smyslu. Sexuální klinika s nafukovacími panami a drogy v čele se švihlým sexuologem v podání Klause Klinskiho (patrně nejtrapnější komediální výkon, co jsem letos viděl) byla opravdu moc a je mi opravdu líto Matthaua i Lemmona, že se toho museli zúčastnil. Do toho neustalé nepochopitelné zadní projekce (třeba i z okna) a hnusná prostředí. Ale hlavně se ptám, kam se poděl ten milý fajnový humor z Wilderových starších filmů, kdy hlavně Někdo to rád horké a Byt jsem si velmi oblíbil. Tohle je ale něco z úplně jiné galaxie, bohužel od stejných tvůrcu. Proto bych se přiklonil k názoru uživatele Oskar, že do osmdesátých let už Wilderův styl s Lemmonem a Matthaunem nepatřil. Jako by ,,Přišel čas holin´´, jak zpívají bratři Ebenové.  Tohle je opravdu hodně bezradný experiment. Dost velký kontrast k těm elegantním kouskům z dřívejška.  Budiž mu alespoň omluvou, že se do něj patrně nikomu nechtělo, všichni si oddychli, když to měli za sebou a k výsledku se nikdo nehlásil. No, učiním tak stejně a pokusím se raději zapomenout. Každopádně toto je opravdu smutný konec jedné velké legendy. (13.11.2020)

I takový velikán, jakým byl Billy Wilder, musel občas "šlápnout vedle" a natočit něco méně vydařeného. Tohle je právě tento případ, ale v žádném případě bych nechtěl tento film nějak ostouzet, protože často je i méně zdařilý snímek takového tvůrce lepší, než nejvydařenější dílo nějakého rádobyumělce. (23.07.2002)

Nečekaně špatný Wilder, který se pohroužil do obscéních vtipů hodných televizní estrády a v žádném případě černé komedie o vrahovi a jeho příteli/nepříteli idiotovi. Velmi slibný začátek je brzo zapomenut a snad již na konci první třetiny získává divák pocit, že tady něco nehraje. A je to pocit oprávněný. Scénář toho hlavním představitelům, tradičně skvělým, moc nenabízí a když necháte rybu delší čas na suchu, tak vám spolehlivě lekne. Nepomůže ani extrémně podivná role Klause Kinskeho, jehož sexuální guru zapadá úplně jinam, než do filmu od génia ke kterému jsem si díky jeho standardním (čti výborným) výkonům vypracoval více než dobrý vztah. Píseň o marihuaně už pak působí jako pěst na oko, stejně jako televizní provedení celého snímku. Nejlepší prostě bude na tenhle kousek zapomenout a raději si pustit něco z lepších časů...... (25.02.2005)

Mno, jo, filmove ynteleguany zase tliachaju cosi o tom, ze Wilder "sliapol vedla", "vedu tu len obscenne vtipy hodne do tv estrady", "vysledkom je trapna nuda" : jdete s tim laskavo do prdele. Jedna z tych lepsich komedii dvojice Matthau s Jackom Lemmonom /Byt, Stistko, Cinsky syndrom/. Je sice pravdou, ze to uz nema na najlepsie filmy rezisera Wildera /Sunset Boulevard, Eso v Rukavu/, ale stale je to natocene bravurne, herecke vykony su vyborne, humoru je dostatok. Tempo je na urovni, film ma aj slusnu dejovu liniu. 85 % (11.10.2016)

V českém znění: Vladimír Brabec – Jack Lemmon (Victor Clooney), Jaromír Meduna – Walter Matthau (Trabucco), Jana Boušková – Paula Prentiss (Celia Clooneyová), Jan Přeučil – Klaus Kinski (Dr. Hugo Zuckerbrot), Jiří Zahajský – Dana Elcar (kapitán Hubris); Česká televize 1994. "...A čím, že vylezeš na ulici, a pobliješ ho?" (23.04.2011)