Najhorší človek na svete

Tak jo, všichni víme, že severský humor je svérázný a nemůžeme čekat juchanádu plnou třeskutého humoru. Ale v tomto případě mě nenapadá snad žádná scéna, která by Trierovo dílko posouvalo do žánru komedie. Možná jde o nějaký subžánr, který nejsem schopen dekódovat. Takže v tomto ohledu byla má očekávání nenaplněna. Ovšem oč byla ochuzena bránice, to bylo vynahrazeno mozku. Sledujeme sondáž do života mladé ženy, která v mých očích zprvu působí jako typická mileniálka...neví co si počít s životem, který napohled skýtá mnoho možností, ale současně působí jako sotva fungující spotřebič. Poskakuje po zážitcích, stejně jako po mužích, kdy jeden působí jako spřízněné živočišno a druhý jako spřízněná duše. Dost silně jsem vnímal generační rozdíl; postava Julie mi zrovna sympatická nebyla. Jenže bylo by zbrklé házet flintu do žita předčasně. Protože s přibývajícími minutami ve mě tvůrci probouzeli zájem a myšlenkové pochody Julie mi najednou připadaly vcelku srozumitelné a pochopitelné. Takhle "zblízka" sledovat postupný vývoj mladé ženy, může být pro chlapa vcelku zajímavá záležitost. Ovšem ne každý ocení tu "upovídanost", která tu exkurzi zprostředkovává. Oduševnělé diskuze, občas na hraně intelektuálských keců mají ukázat, že krom té tělesné intimity, existuje i mentální a sociální blízkost, která dokáže to samé, co hormony. Pobláznit. Mnozí diváci svou definici nevěry přehodnotí, nebo rozšíří, při pohledu na to, jak to začíná. Nebýt poněkud sentimentálních momentů ohledně nemoci jedné z postav, nejspíš by se v mých očích tento film vyšplhal z počátečních 20%, na úctyhodných 80%. Ta pozvolnost s jakou se můj pohled na Julii v průběhu času měnil...už dlouho jsem podobný zážitek u sledování filmu neměl. Za to "proplesknutí", si Nejhorší člověk na světě ty 4* zaslouží. (19.12.2022)

JULIE JE ZE SEBE ZKLAMANÁ… Sonda do lidských duší a vztahů jedný generace… Taky mně bylo (kdysi) 30. Bohužel (bohudík?) jsem měl jiný problémy než Joachim Trier. Chápu, že se může (jakože) zastavit čas, když chci píchat s někým… po kom toužím… ale já na tyhle vztahový filmy nejsem. A ještě navíc, když do nich narvou metafory… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film (spolu se snímky „Repríza“ (2006) a „Oslo, 31.srpna“ (2011)) spadá do tzv. „Osloské trilogie“ . 2.) Snímek získal uznání kritiků po celém světě. 3.) Thx za titule „vasabi“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (31.10.2023)

Název slibuje více, než film přinese a vlastně i ukaze. Nevyrovnaný člověk je ta žena. Herecky jde o zajímavou podívanou s pestrou paletou pocitů, tohle zvládla Renate Reinsve s přehledem. První polovina snímku je výborná a vygradovaná zhoubovanou anální hvězdičkou. Pak snímek přejede na jinou vlnu a pomale pluje po sentimentální vrstvě až k závěru a trochu stahuje výsledný zážitek. 70% ___ Šary Vary 2021 (01.09.2021)

Tiež ste už niekedy mali pocit, že vo vlastnom živote hráte iba druhé husle? Julie (Renate Reinsve) smeruje k tridsiatke. Je krásna, vtipná a inteligentná, iba sa celkom nevie nájsť a tak ochutnáva svet, ktorý sa jej ponúka na dlani. Predstava života vo svete nekonečných možností pôsobí tak lákavo. Ale čo ak je to len pasca, do ktorej sa dá veľmi ľahko zamotať, až sa v nej úplne stratiť? Najhorší človek na svete režiséra Joachima Triera je komplexnou štúdiou vývoja mladého človeka (s fokusom na nežnejšie pohlavie), ktorý sa pod vplyvom každodenného tlaku spoločnosti a nezahojených rán z minulosti, odkláňa od vlastnej podstaty a prirodzenosti. Priemer sa nepočíta, odchýlky zo zaužívaných vzorcov nie sú vítané. A tak spod tenkej vrstvy príjemného humoru a originálnych poetických scén vystupuje do popredia silné melancholické jadro. Hoci trailer môže vzbudzovať dojem príjemnej jednohubky, vo finále je to film, ktorý vo vás dokáže rezonovať dlhé mesiace, pretože sa dotkol citlivých miest. Lenže nevedieť, čo so životom, môže byť niekedy úplne v poriadku. A možno tomu, aby sme raz mohli žiť život, ktorý bude skutočne náš, predchádza práve to chvíľkové stratenie. (11.01.2022)

Vzhledem k tomu, jak Aerofilms ten film rve všemi otvory (jeho trailer jsem viděl dobře patnáctkrát) a očividně se jím snaží zalepit dvouletou covidovou ztrátu, tak jsem na něj šel už automaticky v opozici. A tím vznikla naše fantastická vzájemná válka, která trvala až do samotného jeho konce. Jeden z mých prvních útoků bylo obvinění, že ona se velmi dobře buduje nezávislá a svérázná hrdinka, když jí film předepisuje tak dementní a jednorozměrný mužský postavy. Jenomže když chvíli nechá ty postavy mluvit o něčem jiném než o vztazích, najednou tak hloupé nejsou a padají z nich vlastně docela zajímavý detaily. Jenomže co když i tyhle pasáže popisují nějaké klasické mužské klišé, které já si ale neuvědomuji, protože jsem tím klišé? A teď nastávaly ty momenty, kdy jsem se bránil naskočit na jakékoli z naznačených témat, protože jsem se obával, že lezu do pasti. Párkrát se to ukázalo jako odůvodněné a přesto jsem občas propadl tradičnímu diváckému feel-good klišé "She's literally me!" (definitivně ve scéně, kdy se hrdinka toulá po města, vtírá se na cizí kalby, kde se dvěma semestry medicíny radí ostatním "z lékařské pozice" jak mají vychovávat děti), abych se pak filmu smál, jak si musí dopomáhat cancer plotem. Ten je ale najednou nejsilnější pasáží se skutečnou hmatatelnou přítomností konečnosti a vzpomněl jsem si skrze něj na Verhoevenův Turkish Delight. V závěru bitvy jsem již téměř uznal svojí plnou kapitulaci než si film nakonec nemohl pomoci a ono téma ženské nezávislosti musel demonstrovat skrze dilema mít/nemít dítě a strašně mě rozčílil poslední záběr, protože kdo si kurva dá monitor hned vedle sporáku?! Takže vítězství jde za Trierem, nicméně v deskoherních termínech to nakonec nedotáhl na Major Victory, nýbrž pouze na Minor. Ale zapotil jsem se u toho. (21.03.2022)