Réžia:
Joachim TrierKamera:
Kasper TuxenHudba:
Ola FløttumHrajú:
Renate Reinsve, Anders Danielsen Lie, Herbert Nordrum, Maria Grazia Di Meo, Hans Olav Brenner, Deniz Kaya, Vidar Sandem, Olav Stubberud, Gisle Tveito (viac)Obsahy(1)
Čoskoro tridsaťročná Julie stále hľadá svoje miesto vo svete a experimentuje, zatiaľ čo jej starší priateľ Aksel by sa rád usadil a začal novú životnú etapu. Veci sa skomplikujú, keď zvedavá Julia prenikne na večierok, na ktorom stretne mladého a okúzľujúceho Eivinda… Film na pomedzí drámy a komédie rozpráva vtipne, pravdivo a s citom o vzťahoch a živote v čase, keď môžeme mať takmer nekonečné možnosti, a napriek tomu si pripadať ako najhorší človek na svete. (ASFK)
(viac)Videá (5)
Recenzie (243)
Nenápadně rafinovaný film, který na pozadí onoho stereotypního "hledání svého místa ve světě" vlastně nehystericky a s milou, nepřetaženou uštěpačností, byť zároveň s existenciálním smutkem obnažuje, že ve světě, jehož biosféra i sociosféra se rozpadá, ve společnosti, kde je každý na všechno sám a všechno mu jen bere čas a odvádí pozornost, ve skutečnosti ani moc nedává smysl si doopravdy hledat místo, odkud bychom mohli využitím svého potenciálu přispívat k vyššímu celku a vyššímu dobru, aniž bychom si něco nalhávali, aniž bychom cítili absurditu, marnost z vědomí, že se to nedaří. *** Film chytře klame: zdánlivě sledujeme osobní mikrodrama, mladou (ale právě že ne už zase tak mladou) dívku, která řeší sebe samu, vztah se zralým partnerem schopným ocenit její výjimečnost (dřív než ji dokáže chápat i ona sama, zatímco on o hloubce té jejich tragédie špatného načasování ví) i být kritikem a rebelem, a vztah s romantickým klukem, který ji k žádnému vymezování se nenutí. A Julie sama nemá analytické schopnosti, ale má intuici, a tak ji sledujeme, jak se v ničem necítí správně, jak se v tom plácá a zdánlivě jako by nevěděla, co vlastně chce... A na pozadí toho, co se nám zobrazuje o společnosti a o světě, o Juliiných reálných možnostech, si můžeme sami dělat obrázek, jestli je to její osobní problém, jestli opravdu dává smysl do takového světa a společnosti chtít správně zapadnout, mít v něm děti, pracovat v něm, ať už v kavárně nebo v knihkupectví, či dělat kariéru nebo umění - a nebo rebelovat... Vždyť vidíme, kam to přivede Aksela, který jediný asi dřív než ona chápe, že je to celé otázka ještě mnohem zásadnějšího načasování než minutí se jich dvou, ale i minutí se se smyslem práce, výchovy, hodnot, významem hovoru, sdělování, snahy o dialog atd. v dnešní roztěkané post-faktické době, která nemá na smysl sdělení ani konání čas... A že ta zásadní hádanka, kam patřím a co ze mě má být a proč, v téhle době, stavu světa a systému, který jsme si na sebe ušili, ve skutečnosti nemá dobré řešení.... Možná jediné, co se dá s notnou dávkou štěstí zjistit, je, ke komu patřím - a v tom se spolu Aksel a Julie o fous minuli - a pak už jen, ke komu všemu nepatřím. Vzato kolem a kolem, je to vlastně dost odvážný a hořký film, kritický. *** (Viděno v brzkém odpoledni ve Velkém sále Světozoru). *~ ()
Kdepak mí Seveřané mě rozumí, přesně takový typ filmu jsem potřeboval. Stěží bych uvěřil, že hlavní hrdinka je vůbec herečka, ona totiž vůbec nehraje, ona prostě existuje a je maximálně přirozená. Nevěřím jestli se velmi brzo neobjeví v Hollywoodu, pro mě jednoznačně nejlepší ženský výkon roku. Nicméně kdo z nás by se v příběhu aspoň na chvilku nepoznal. 85% ()
Nejhorší člověk na světě má po filmové stránce bezesporu hodnotu. V určitých částech jsem dokonce měla pocit, že se dívám na něco tak úžasnýho, že to snad ani nejsem schopna v daném moment pojmout. Hra s hudbou, zvukem a tichem byla prostě dokonalá. Stejně tak kamera a vizuální stránka filmu. Některé rozhovory, momenty jsou - bože můj - tak strašně dobrý a příjemně odvázaný. Výběr herců fantasticky doplňuje vizuální část, o které jsem mluvila. A přesto jsem si tolikrát zapřála, aby už byl konec. Aby kapitoly ubíhaly rychleji, a aby dál a dál neztrácely svoji původní svěžest. Aby se nepotápěly do nedýchatelna. Doslova jsem prahla i po tom nejmenší vtipu, abych se na chvíli zbavila zátěže. Film, ve kterém spatřuji střípky geniality, ale taky k němu cítím až mučivé nepochopení. ()
Šel jsem na vztahovku o nevěře a dostal jsem bolavý close to home portrét života dnešních třicátníků. U nevěry příběh nezůstává, pluje dál ke strachu ze závazků, k utíkání před smrtelností, k mnohosti voleb ve které se spousta z nás dnes tak plácá. Film je skvělý v psychologické drobnokresbě, ale trochu mi vadilo, že scénář má takové plytké zátočiny, které tu jsou, ale nic se v nich nestane, nikam neposunou ani děj, a ani poznání našich hrdinů (třeba scéna týpka a jeho ezo přítelkyně na treku, kde potkají soba, nebo strhující sekvence o tom, jak Julie napsala článek na web, o kterém už nikdy neuslyšíme). Ale i přes tuhle výtku nejde popřít, že měl pro mě Nejhorší člověk takové bolavé a povědomé kouzlo, díky kterému rozhodně zvedám palec. ()
Název je sice dost zavádějící, ale je to místy poutavá návštěva Skandinávie, kde třicátnici můžou pracovat jako pomocná síla v kavárně nebo knihkupectví a v klidu vyžijí. Problémy si tedy musí vytvořit sami ve vlastní hlavě a díky hromadě volného času i zážitkových drog se jim to také podaří. Závěrečné citové vydírání v nemocnici už bylo zbytečné. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (3)
- V kapitole 11 Aksel (Anders Danielsen Lie) spomína filmy Kmotor II (1974) a Psie popoludnie (1975), ktoré by si opäť rád pozrel. (BOURQUE)
- Zástupcovia Nórska zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 94. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2022. (MikaelSVK)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v Nórsku a Švédsku. (MikaelSVK)
Reklama