Najhorší človek na svete

Problémy ľudí, ktorí všetko svoje osobné šťastie hľadajú vo vzťahoch. Bravo. Film (a realita všade navôkol) je jasným dôkazom, s akým úspechom sa to deje. Ako čerešnička na tortičke prichádza vkus hlavnej hrdinky. Nóri vo všeobecnosti vyzerajú dobre, solídna výška (vďaka množstvu skonzumovaných rýb), pohľadné tváre. No ale títo dvaja figuranti, osudové lásky jej života?! Potom mi však došlo, že film sa zrejme snažil o maximálne priblíženie k realite. Nuž a tá je šedá, to vieme. V konečnom dôsledku naozaj jeden z najvýraznejších počinov poslednej doby. (13.05.2022)

Tak nejako som čakal, že ma "The Worst Person in the World" zasiahne nejako silnejšie. Nemôžem povedať, že by sme tu mali zlý film. V jadre všetko funguje veľmi dobre. Postavy sú zaujímavé, počas tých 12 kapitol (plus prológu a epilógu) ich podľa mňa dostatočne dobre spoznáme, dialógy sú napísané excelentne a ku koncu som si uvedomoval, že som si predsa len k našim hrdinom vybudoval nejaké to puto a pochopil som ich. Myslím si, že najlepšie momentky filmu by som zhrnul v troch bodoch. Moment, kedy Julia zastaví čas a bude utekať, moment kedy skončia naši hrdinovia na lysohlávkach a na záver ešte časť keď Julia s Akselom spolu hovoria v nemocnici. Padnú tam asi úplne najlepšie dialógy čo som počul. A zarezonvali mi celkom v hlave. Najmä asi s tým, že dokopy stále vedú jeden s druhým v hlave zaujímavé debaty a ako to obom chýba. Pretože často z toho sa skladá život. Ostatné časti filmu sú podľa mňa funkčné, no tak nejako sa ma už výraznejšie citovo nedotkli. A to je asi to jediné čo mi z tohto filmu chýba. Nejaký emocionálny ráz, ktorý by tomu všetkému čo som videl a prežil dal nejaký ten finálny punc a lesk, aby som film bol schopný vysoko vyzdvihnúť. Ale skrz tú svoju komornosť a úprimnosť je ťažké spraviť, aby to ešte aj malo emocionálny výbuch v sebe. Ale nevadí. Aj tak si myslím, že ide o skvelý film, ktorý som veľmi rád videl a asi mi aj ostane ešte nejaký čas v hlave. Na takéto filmy s takýmito momentkami sa nezabúda. Hodnotenie: B+ (23.04.2022)

Má krásný úsměv. Umí se radovat. Má zvídavé oči. Jak ty se umí nadchnout. A co, že její okouzlení časem vyprchá? Kousek si vezme s sebou o dům dál. Nalepí se jí na boty. A co, že se možná plete, možná chybuje? Je snad zavrženíhodné, že je i v nejistotě iniciativní a vykročí? Je horší odejít dřív než pozdě? ___ Život je lineární. Narodíme se a umřeme. Život není lineární. Každou chvíli v něčem začíná od znova. A ten začátek je i není nový. Jde o sled epizod — o za sebe naskládaná, ale zároveň nelineárně propletená, tady a teď.  Proč by se každé tady a teď mělo podřizovat očekávání cobykdyby, minulosti, hypotetickému potom kdesi ve stáří..? ___ Je trpké, že se tak často se svým aktuálním místem v životě tak často mineme s tím druhým. Dřív nebo později. Vyšlo by to jindy, jinak? Možná. To je fuk. ___ To co je teď, je opravdu důležité. Posvátné. Přiznat tomu konečnost je urážkou. Odvážnou a nezbytnou pro štěstí duše. Špiníme novým staré? Ne! Ze starého jsme trochu vyrostli. Co jsme opustili, tím jsme se chtě nechtě trochu nakazili. ___ Nikdy nejsme hotoví. Pořád se pečeme. Neumřeme na konci. Umřeme někde uprostřed. Věčně nehotoví. Vždycky překvapení. Je v tom prostor pro radost. Neutop se. (05.09.2021)

Aby bylo pro začátek jasno, ano, jsou s Larsem vzdálení příbuzní, ale nemají žádné blízké vztahy. Joachim Trier každopádně znovu láká na svou autenticitu v látce, ve které je opět hodně otevřený. Nabídne pestrou paletu motivů a pocitů, protože jeho sarkastická hlavní hrdinka se zatím nechce usazovat a hledá své místo i štěstí v životě, v čemž se nejspíš pozná hodně diváků. Rozverná Julie ráda experimentuje, a pořád neví, jakým směrem se v životě vydat. Ostatně už na studiích skákala z jednoho oboru na druhý. A u vztahů to nebylo jiné. Pak ale potkala staršího komiksového autora. Jakmile se ale blíží třecí plocha, stahuje se do ústraní. Trier, který je v problematice vztahových očekávání nenásilný, dokáže dokonale přepínat mezi humornou a vážnou notou. Jeho vyprávění plyne přirozeně, v mnohém se pak neschovává za roh. A to, že je v závěru možná až příliš melancholický, mi nevadilo. Renate Reinsve je skvělá, s očima dovede zázraky. (08.01.2022)

„Já nevím, jestli chci děti. Jako bych nikdy nic nedokázala dotáhnout do konce. Přecházím od jedné věci k druhé.“ Tohle prohlášení hlavní hrdinky naprosto přesně definovalo její rozpoložení a zároveň většinu filmu. S Julií jsem vnitřně malinko bojoval. Místy jsem jí velmi dobře rozuměl, jindy zas o něco méně a dával za pravdu spíš jejím partnerům (tedy především Akselovi). V každém případě mě tahle generační výpověď velmi zaujala, bavila a za slabší bych označil právě pouze to občasné mnou nepochopené chování hlavní hrdinky. I závěr mi přišel dost střízlivý. Nicméně, tou „komedií“ v žánrech se nenechte splést, až na pár úsměvných míst je to čistokrevné, hodně pocitové drama. Takové, jaké Joachim Trier opravdu umí točit. Jeho Repríza a především Oslo, 31. srpna se mi sice v tomhle ohledu dostaly pod kůži o trošku víc, přesto režisérův nejnovější počin vidím na solidní 4*, za mě spokojenost. „Určitě si o tobě pamatuju věci, které jsi zapomněla.“ - „A naopak.“ - „Ano, to možná taky. Až umřu, všechny tyhle věci o tobě odejdou se mnou.“ (04.12.2022)