Přijdu hned

Druhé stanné právo, vyhlášené bezprostředně po atentátu na Heydricha, vneslo do života obyvatel okupované země další neklid a strach. Represe nacistických úřadů posílených o příslušníky gestapa a wehrmachtu dosáhly nevídaných rozměrů: statistika hovoří o třech tisících perzekuovaných osobách, mezi nimi se tehdy nacházeli také architekt Vladislav Čaloun (1907 – 1943) a MUDr. Břetislav Lyčka (1903 – 1942). A také Anna Letenská (1904 – 1942), oblíbená filmová a divadelní herečka. Osudy všech se uzavřely krátce po odhalení odbojové skupiny Anthropoid, která měla na svědomí Heydrichovu smrt. Ještě předtím, než Letenská zahynula společně s dalšími českými ženami v koncentračním táboře Mauthausen, sehrála vedlejší komediální roli ve Vávrově filmu Přijdu hned. Ten v humorném sledu pavlačových epizodek sleduje samorostlého malostranského vycpavače zvířat v neodolatelném podání Saši Rašilova, člověka zdravě poťouchlého, přitom dobrosrdečného a poctivého. Rašilovův výkon uchvacující neokázalou hloubkou hercova nespoutaného individualismu je zčásti podpořen také sličnou Vlastou Matulovou v roli půvabné květinářky a mladinkým Svatoplukem Benešem, milovníkem moderním, jiným, než byli předváleční hrdinové bez bázně a hany. Vynikající je ale také Pištěk, jehož k smrti uražený hostinský je figurka v lecčems snadno zaměnitelná, přesto v partnerství s neukázněným Rašilovem odkrývá dosud netušené stránky komediálního herectví tohoto vskutku nepřehlédnutelného muže. Film je zvláštním způsobem doslova prodchnut podmanivou atmosférou, která jako zázrakem ignoruje všechny ty běsy venku. Popravy. Výslechy. Vypálené Lidice a Ležáky. Strach, zalezlý do chodeb domů. Ale také smích diváků, kteří v kinech neměli ani ponětí o tragické smrti oblíbené herečky. Smát se a nemyslet. Alespoň na chvíli na nic nemyslet. (06.10.2008)

Krásný a hluboce lidský film o jedné závěti a lidech bydlícím v jednom domě. Film byl točený v pro nás nejstrašnější době za okupace v období po smrti Heydricha. U mne je největší hvězdou tohoto filmu ,,domovnice'' Anna Letenská. V době natáčení již byla sledována gestpem a její manžel čekal tou dobou na popravu. Gestapo Letenskou milostivě nechalo film dokončit, ale po natáčení si pro ni přijelo a byla odvezena do Mauthausenu, kde byla zavraděna. Ve filmu na této neskutečně silné ženě nic nepoznáte, budete se u této komedie dobře bavit a mráz hrůzy i nesmírná úcta k paní Letenské vám dojde teprve při zjištění jak moc se musela přemáhat a jakou vnitřní sílu prokázala!!! Rašilov st. si tuto komediii pro sebe a svého psa prý napsal na tělo a já myslím, že se mu moc povedla... Čtyři cvočky z obojku. * * * * (24.02.2014)

Děj má slušně našlápnuto pro výbornou komedii. Bohužel zhruba v půlce z mého pohledu film začne ztrácet. Některé situace mohli být vtipnější a nebála bych se více rozvinout i romantickou zápletku. Ta je sice naznačená, ale ve finále vlastně vyzní pro hlavního protagonistu spíše smutně. Obecně konec, samozřejmě dopadl dobře, ale v tomto případě bych si přála jiný. Podobný už jsme viděli ve Fričově Tetičce. Přijdu hned není špatný film, moje pocity z něho ale uvízly někde mezi komedií a melancholií (hlavní protagonista končí opět bez ničeho). (01.12.2012)

Veselý příběh o jednom potrhlém vycpavači zvěře (a všecko), který úplnou náhodou dostane šanci zdědit celý milion korun! Václav Barvínek je asi jednou z nejlepších postav, jaké kdy Saša Rašilov zahrál, vždyť si ji také napsal sám a na tělo, tak to už by bylo, aby mu to nevyšlo. Na smutnou dobu svého vzniku (a vzhledem k smutnému osudu Anny Letenské...) to vůbec není špatný film a i když se u něj možná nepotrháte úplně smíchy, dokáže rozveselit a udělat dobře na duši, což bylo u filmů natočených za protektorátu asi to nejdůležitější. Navíc se můžete pokochat pohledem na roztomilého bernardýna Ivana. (13.01.2011)

Smutná ,ale přesto pěkná komedie ,či by se dalo říci moralita o jednom dědictví ,které je někde schováno ,ale když se do určitého data nenajde ,tak propadne. Příbuzní se hrnou a perou o každý kousek nábytku. Jako poslední se o tom dozvídá vycpavač zvěře Barvínek (S.Rašilov) a hned už se vidí jako milionář a celý dům ho se ho najednou chystá vítat. (další předchudce filmu Dědictví aneb kur...) tak ,když se rozjede pro dědictví najde už jen prázdný dům a bernardýna Ivana( Rašilův pes jak píše Karlos80) a takse ho ujme. No jo kdo by si taky vzal ,když by ho musel živit. A cestou ještě najde vypadlou dřevěnou krabičku co vypadla někomu z příbuzných. Když se vrátí jen se psem a všichni vidí ,že nic nemá tak se zase od něj odvrátí jak aktuální. lidi jsou stejný jako ted. naštěstí nakonec celé dědictví propadne opuštěným dětem a tak to má být. O A.Letenské se zminovat nebudu to už je tu zmíněno několikrát,jako malý kluk si to pomatuju jak to říkala před filmem hlasatelka a od té doby mě při tom docela mrazí. Jak to muselo být kruté. (23.12.2007)