Přijdu hned

"Víš, ono je to moc hezký udělat dobrý skutek", říká pan Barvínek a ty dobré skutky dělá jaksi mimochodem, protože má dobré a nezištné srdce. Trochu naivní prvorepubliková komedie. Bodové hodnocení zvedám za vynikající herectví Saši Rašilova a pro tklivý projev Vlasty Matulové. Pro ni mám obzvláštní, soukromou slabost... (07.10.2017)

Film Otakara Vávry "Přijdu hned" z rou 1942 patří do žánru československých prvorepublikových (a post-prvorepublikových) lehce sentimentálních komedií. Přesto podle mě z tohoto žánru trochu vystupuje a má osobitější tvář. Těžko říci, zda je to způsobeno pohnutou dobou, kdy Vávra svůj film točil (Heydrichiáda), nebo s tím spojený tragický osud herečky Anny Letenské, ale cosi chmurného na filmu sedí dosud. Nejedná se tedy rozhodně o snímek, který by v duchu komedií Vlasty Buriana vršil různý gagy a prověřené komediální prvky (záměna osob, převleky, apod.), ale ve svém pojetí je velmi civilní a v neposlední řadě i citlivý. Snad právě proto jej mám tak rád. Postavu pana Barvínka (Saša Rašilov), chudého vycpavače zvířat si člověk prostě musí zamilovat. Je to smolař k pohledání, ale také dobrák se srdcem na pravém místě. Pan Barvínek bydlí v pavlačovém domě se zvláštní sortou lidí protknutých různými maloměšťáckými charaktery. O komediální zápletky v této souvislosti není nouze, ale prim ve filmu hraje trochu melancholické drama obyčejného člověka a podstata lidského štěstí. Minimálně na mě tak film působil. Film měl premiéru asi dva měsíce po smrti Anny Letenské, což v té době ale věděl jen málokdo. Za pomoc při ukrývání Františky Lyčkové (manželky lékaře, který ošetřil Jana Kubiše) ji totiž čekal Mauthausen s jednosměrnou jízdenkou. (10.08.2016)

Filmů se Sašou Rašilovem starším v hlavní roli moc není, a proto je třeba vážit si každého lepšího. A tento je opravdu dobrý. Jasně, nic nového než klasický příběh o dobrákovi, který k bohatství téměř přišel, nás nečeká. Ale i tak jde o milou, pohodovou, lidskou a příjemnou komedii, navíc i dost krátkou, aby ani chvíli nenudila. Příjemné zastavení v denním shonu. (14.03.2016)

Na výkonu herečky Anny Letenské opravdu není poznat, že jí gestapo stálo vlastně za zády. Nedokážu si ani představit, jak jí v tu chvíli muselo být. Saša Rašilov zde hrál jednu z větších rolí, většinou se objevoval pouze ve vedlejších. Na filmu se podílel i jako autor, sepsal námět a spolupracoval na scénáři. Takže, si roli Barvínka napsal přímo na tělo. Režisér Vávra točil v nelehké době, proto nehleděl na uměleckou kvalitu filmu, ale pracoval se záměrem diváka pobavit. Dělali to tak i ostatní režiséři a samozřejmě i herci. Film dokáže výborně člověka odtrhnout od reality a dá mu alespoň na malou chvíli zapomenout na strasti a starosti. (27.05.2010)

Spočiatku ani nie vtipná komédia, skôr predvádzanie ľudskej škodoradosti, ale po chvíli sa to slušne rozbehne so všetkými tými vzťahmi v bytovke so spoločnými balkónmi. Dnešné panelákové pevnosti neposkytujú také príležitosti na vzťahy. Vzťahy sú v zmysle protektorátnych komédií veselé a príjemné, rovnako ako oćakávaný ľudomilský záver. Za dobré zvládnutie role si zaslúži pochvalu aj Rašilov bernardín. (02.05.2015)