Já nejsem já

„Ženy se dělí na nevěsty a nevěstky, muži na blbce a ty ostatní…“ Výměna těl za bledého svitu měsíce a alkoholu v krvi určitě mohla nabídnout více humoru i ztřeštěných situací, ale mám za to, že z Nývltova nepříliš nápaditého scénáře ještě Vorlíček vybruslil relativně se ctí. Globálně vzato, dobro poctivosti zvítězilo nad zlem příživnictví a Jana Švandová ukázala prsa.. (07.11.2016)

Tentokrát hodnotím trochu shovívavě. V detailech (dílčí situace, dialogy, vedlejší postavy, jako např. Havelkův Pešek) je scénář tragický, ale i z něho by býval mohl nějaký mladý a neklidný, hravý a na experimentování nadržený rejža udělat zhlédnutíhodnou bejkárnu. Ne tak komediový fabrikant Vorlíček, který invencí nikdy zrovna neoplýval a tady se mu evidnetně fakt moc nechtělo. Přitom syžet a "dramatický oblouk" vůbec nejsou špatné (tedy až na to, že hlavní komponenta happyendu, jíž je zatčení sobeckého příživníka, se sem, soudruzi od SNB prominou, jaksi nehodí), pár scén aspoň v rámci možného splnilo potenciál nějakého toho náboje, hlavně prvá setkávání, či spíše střetávání Nárožného s Kaisrem, jež dva mimochodem sledovat, jak se snaží hrát jeden druhého, je takový malý bonus pro sběratele. Vcelku to ale patří do subžánru "nudná komedie", což všudypřítomný pánský košilatý humor nezachrání a Švandové kozy teprve ne. Historicky hodnotná je hudba Karla Svobody s Elektrovoxem, protože nikdo jiný tak nedokáže zabít film ještě dřív, než vůbec začal, a v Já nejsem já máme aspiranta na nejbizarnější sračku, co kdy tento gigant spáchal. (03.05.2020)

Já nejsem já není zase tak dobrá komedie. Možná byl promarněn potenciál. Do hlavních rolí byli zcela správně obsazeni dva velcí komici Petr Nárožný a Oldřich Kaiser. Ovšem dlouho trvá než vůbec k proměně dojde, což je způsobeno tím, že filmaři chtěli, aby divák obě postavy důkladně poznal, seznámil se s jejich charaktery, čímž by se později mohl více smát následné proměně. Bohužel se však málo pracuje za prvé s faktem, že oběma zůstal jejich hlas. Některé následné postavy to ignorují, pouze Miroslav Zounar řekne, že "ten hlasi imitujete kvalitně". A dále bych očekával více humorných situací po změně. Jenže my sledujeme pouze záměr Majera oženit se se Zárubovou snoubenkou a prchnout před podvedenými partnerkami. Ale i s tím by se dalo pracovat lépe. Jenže mi to tak trochu připadá, jako by se filmaři nemohli shodnout nebo rozhodnout, zda film bude komedií nebo dramatem s přesahem do vnitřních pocitů člověka, který následně musí žít jinak a nově. Film zůstal tak nějak rozkročen mezi obojím a tím dost ztratil. (01.02.2021)

Václav Vorlíček natočil hodně praštěných komedií a některé z nich se mu velmi povedly, sám se na ně s chutí občas znovu podívám, ale tohle tedy ne. Film Já nejsem já jsem viděl jednou a už se na něj nikdy dívat nebudu. Občas je s podivem, jak se povede vytvořit něco tak nevtipného v rámci žánru komedie. Pokud bych neznal herectví Nárožného a Kaisera, také o nich bych si po tomhle filmu myslel, že jsou to nějací slabí ochotníci. No dost bylo vzpomínek na nepovedený film, jedna hvězda a sbohem. (03.10.2017)

Kaiser s Nárožným si o jedné úplňkové noci vymění těla a je zaděláno na řadu malérů, trapasů a legrace. Nevyrovnaná komedie to možná je, ale na druhou stranu, nápad s vyměněnými těly má něco do sebe, herci ve svých rolích odvádějí dobré výkony a Vorlíčkova režie ještě tehdy měla svou kvalitu. Některé gagy nemají chybu, ale naopak některé jsou podány až moc křečovitě a film doplácí na občasně nezvládnutou dramaturgii. Později Vorlíček natočil řadu nepovedenějších filmů než je tenhle, včetně diváky rozporuplně přijatých pohádek. U téhle komedie se dá navíc dobře odreagovat, i když žádný zázrak to není, má dobré tempo a pobaví svojí originalitou po česku. 60% (13.03.2009)