ostravak30

Když se řekne Prachařovi, každého určitě napadne Ilja a pak David. O prvně jmenovaném toho bylo napsáno dost a řečeno ještě víc. Zkrátka skvělý herec a nezapomenutelný Trautenberk ačkoli ho to štvalo. Já jej ale vidím třeba i z role v seriálu Chalupáři. David je též výborný herec a v mnohém překvapí jeho otevřenost co se divadla a herectví týče. Jakub Prachař se etabloval především jako moderátor, komik a hudebník a sem tam i hraje. Faktem je, že i když se stále více podobá dědečkovi, dostává docela pitomé role. A bude někdo další? To je otázka...

Střihových pořadů vzniklo a vzniká hodně, ale největší devízou tohoto je fakt, že připomíná výhradně zábavu posledního dne. Takže se objeví leckteré scénky a vtipy, které jsem snad nikde jinde nikdy neviděl. Můžeme tak třeba zjistit, že i za socialismu se vytvářely dnes tolik populární stand-up vystoupení. Vedle slavných scének se zkrátka objeví ty prakticky nikdy nevysílané. Nicméně někdy mi trochu vadí řeči Martina Dejdara. Celé mi to přijde špatně napsané. Asi by bylo lepší, kdyby jednotlivé ukázky prostě jen uváděl klasickým způsobem s přidáním třeba nějaké zajímavosti nebo uvedení názvu pořadu apod.

Tohle je balada v pravém slova smyslu, protože není příliš obvyklé, aby se takto dlouhé písně vůbec hrály. Možná i proto udělala Česká televize výjimku a rozhodla se píseň připomenout. Ota Petřina, Zdeněk Rytíř a Václav Neckář zpívají třeba i o tom, co s koňmi dál, když ukončí svou kariéru. A nutno říct, že právě tak majestátní zvířata, jakými koně jsou, nám lidem přirůstají k srdci nejvíc, společně například se psi...

Trochu mám pocit, že tvůrci chtěli vytěžit slávu Martina Sheena, který se o rok dřív objevil v Apokalypse. Rozhodně na mě nepůsobil jako Brit. Zajímavé bylo, jak dokonale se zdála loupež připravená, přitom to hlavní buď podcenili nebo se spolehli na doufání. Ve filmu docela trvá, než se konečně začne cokoli odehrávat, důležitou součástí je příprava. Pak se vlastně zase nic tak dramatického neděje, protože právě zmiňovaná příprava je pak i negativem, který způsobí, že zloději pracují de facto bez problémů a komplikací. Jedna přece jen přijde, ale důležitá je až ta druhá, která je osudová. Film byl prý inspirován bankovní loupeží, proběhla-li však přesně takhle je otázkou...

Jack Reacher mi svým pojetím ihned připomněl staré sedm desátkové snímky. Klidně bych si uměl na místě Toma Cruise představit Stevna McQueena. Téma je přitom v USA (ne)populární - střelba na nevinné se stává pravidelnou zábavou vyšinutých mago.ů a bývá častou náplní televizních zpráv. Líbl se mi Robert Duvall v podobném filmu jako zapojení staré a nové generace herců. Vždyť Duvall hrál třeba vBullittův případ, typickým příkladem filmu na podobné bázi. Dost se mi líbí ty různé protipóly hrdinů, které Cruise ztvární. Na jedné straně skáče ze střechy na střechu v Mission: Impossible, tady hraje "obyčejného" vyšetřovatele, co umí střílet a ohánět se pěstmi. A nelze pominout dedukční schopnosti...

Japonské animáky jsou většinou dobré, ale na první pohled je vidět, jak moc se odlišují od zbytku světa. Hlavním tématem je odlišnost a přežití v takovém světě, který vás jinak odvrhne. A člověk se musí chtě nechtě přizpůsobit, jinak to má hodně těžké. Totéž se děje i u dinosaurů. V obráceném gardu se pak Srdíčku děje totéž, takže mi děj následně přišel docela nuda. Vlastně se zde neodehrávalo žádné velké napětí. Srdíčko absolvoval tak jeden, dva souboje, ale děj nikam nesměřoval a neprošel žádným vývojem. Hlavní hrdina zjistil, co je zač a utekl a pak se staral o nalezence, zkrátka jinakost jako hlavní téma v příběhu bez děje. A jak mám rád japonské animace, tady mi přišly hodně stereotypní, dinosauři jsou vlastně všichni stejní, krajina prakticky také...

Film o vztahu mladé ženy a staršího muže, dokument o různých pohledech na účastníky či viníky dopravního nehod a pak také závěr, který odkazuje na laxnost Lucie při řízení. Jezdila až moc směle a to se jí nevyplatí. Otázka viny a následků se vlastně neřeší, protože právě v tom místě snímek končí. A krom toho anketního vyptávání se film nezabývá daným tématem, které si sám stanovil, což tak nějak nedává smysl. Hodinu koukáte, že to celé někam směřuje a právě v té chvíli se to utne a diváku dojde, že hlavním tématem se nakonec stala Lucie, její vztah a nová práce...

Největším problémem celého filmu je fakt, že jsem Charliemu prakticky vůbec nerozuměl. Sem tam nějaké to slovo, větu, něco jsem pochopil z kontextu, ale většinou šlo o nesrozumitelné mumlání. Co se týče jeho názorů na současný technický svět a civilizaci jako takovou, přeci jen mu v něčem musím dát za pravdu. Současný svět je tak ztechnizovaný, že lidem chybí souznění s přírodou, cit pro ni a nějaké pochopení. Jinak jsou to ale žvásty člověka, který je věčně v rauši. Při jeho apelaci na pobyt v přírodě a sžití se s ní mě překvapilo, jak moc sténal při obyčejné třísce...

No...hodiny...on to byl teda spíše budík, hodiny v tomto pojmu si představuju jinak. Dost mě ale překvapilo, že zvířátka se najednou řídila právě časem. Dosud se bez něj obešli a nevadilo jim to. Teď ale horečnatě vstávali zásadně podle hodin. Víc mě ale dostalo, že sovu v noci budík budil. Netušil jsem, že sova v noci spí, myslel jsem, že je to právě noční zvíře...

Jasně, v té době stále vládly horory od Hitchcocka a určitým předobrazem mohl být Vymítač ďábla. Jinak vládli hlavně zombie, mimozemšťané a upíři. Richard Donner poukázal na boj se skutečným ďáblem, kterého navíc nelze porazit. Připadá mi to celé ale trochu schématické. Damien nebo vyšší síla postupně zabíjí jednoho člověka za druhým a tomu se nelze vyhnout, zlo nemůže být zastaveno ani poraženo. Zajímavé je, že nebeská/boží stránka byla absolutně pominuta. Jistě, je zde kněz, ale ten je brzy umlčen a nikdo další, kdo by se protivníkovi postavil není. Zato jsou zde objasněny pojmy satanismu, třeba známé ďáblovo číslo aj. Určitě tento horor zůstane kultovním, jedním z velkých plus je země, kde se děj odehrává - Anglie a Gregory Peck.