Paríž, 13. obvod

Nesmírně elegantně režírovaný snímek zkoumající milostné a vzájemně propojené osudy tří pařížských třicátníků. Zkušený filmař Jacques Audiard dokazuje, že má stále prst na tepu doby a moderní kinematografie a že má cit pro psaní inteligentních a současně plně věrohodných dialogů a pro budování přesvědčivých a propracovaných postav. Zároveň skvěle vede herce a výtečně pracuje s hudbou. Skvostná je i černobílá kamera, nabízející nejen velmi esteticky nasnímanou erotiku. Některá rozehraná témata působí trochu nadbytečně, nicméně film i tak jako celek funguje nadstandardně dobře. (28.08.2021)

Aj keď sa to tvári ako artový film (hlavne tým čiernobielym prevedením), čo väčšinou nebýva môj šálok kávy, tak toto mi celkom zapasovalo. Dynamika tohto filmu bola výborná, a milostný trojuholník Émilie - Camille - Nora to celé potiahol výrazne vpredu. Vizuálne to bolo určite odvážne, miestami dokonca až príliš. Len škoda, že po dialógovej stránke to bolo slabšie a skôr tu prevládali emócie. Pritom si myslím, že tie postavy si mali toľko toho čo povedať... Najviac z celého filmu ma však napokon bavila komunikácia Nory a Amber.  Celkovo čisté 3* (24.10.2022)

Skvele rozohratá partia, kedy po istom čase prechádzame na inú hlavnú postavu. Po hodine však z nejakého dôvodu filmu dochádza dych a svižné tempo sa zrazu mení na slimačie. V čom to je, ťažko povedať. Možno iba v tom, že ide o ďalšiu vzťahovú drámu, kde každý hľadá samého seba, spriaznenú dušu a zmysel života, skrátka ako vždy. A všetci sa k tomu musia dostať cez tony sexu, ako vždy. To nemusí byť nutne výčitka, problém je v skutočnosti oná strata tempa, kedy som mal nakoniec dojem, že film trval zhruba o hodinu dlhšie než v skutočnosti. (17.05.2022)

Od filmu jsem čekala více hloubky. Byl to takový lehký rychlý vhled do života pár singlistů, ale hodně klouzající po povrchu. Z protagonistů si u mě našla sympatie pouze právnička Nora, u které se projevil trochu nějaký hlubší dosah. Jinak takový přelet, který jak začal tak skončil. Nezanechalo to ve mě žádnou stopu, zamyšlení. Líbilo se mi černobílé provedení, ale ve srovnání s včera shlédnutém Přebíhání  vyhrává druhý film i po vizuální stránce. (19.11.2021)

O české spisovatelce Petře Soukupové se říká, že vzhledem k povaze jejích románů, kterými jsou výlučně vztahová dramata, nezanechávají její díla na čtenáři žádnou hlubší stopu - příběh po čtenáři prostě jenom tak steče, aniž tento by si o pár měsíců později pamatoval, čeho se vlastně týkal. Neznám filmografii Jacquese Audiarda, ale Paříž, 13. obvod po mně prostě jenom tak stekl. Mihlo se v něm několik postav, o nichž víme jen o něco málo víc než to, jakou roli mají k ústředním postavám. Nic zásadnějšího z toho neplyne, kdybych ho neviděla, nic se nezmění. Navíc i nedlouhá 105minutová stopáž s mým ADHD v kině solidně zacvičila. Kdybych neznala věk režiséra, mám to za zajímavý studentský film. V sedmdesáti už by ale mohl mít i trochu vyšší ambice. Ještě se rozmyslím, zda hodnotím na 3, nebo na 2 hvězdy. (20.04.2022)