Quo vadis, Aida?

Chápu, no.. Historická hrůza a  filmový doják, tak nějak automaticky mířící k hromadné sklizni všelijakých drahokovových naháčů, lvů, medvědů atd... Ale mě to prostě minulo... Když si budu chtít pustit nějakou tragickou frašku o impotenci modré helmy (protože frustrace právě z UN předposranosti je zdaleka nejsilnější pocit co ve mě film vyvolal), asi šáhnu po nějaké verzi rwandské zpovědi generála R.Dellaira. (19.03.2022)

Ja neviem. Je to natočené svetovo a je to nesmierne dôležitý film. V pozadí vidíme rekonštrukciu skutočnej udalosti v ktorej figurujú autentické mená a v popredí je príbeh hlavnej postavy Aidy. Ten je zrejme fiktívny, lebo inak si neviem vysvetliť, ako niekto, kto vie, že časť civilistov je odvážaná na popravu, nič proti tomu nespraví. Ja si myslím, že skutočný človek by to čo ona (to, že nič nespravila, že tých ľudí aspoň slovne neupozornila), nespravil. Ak sa mýlim, tak ja asi nebudem z tohto sveta. Alebo možno som len nesprávne pochopil režisérku, aj keď som sa snažil pochopiť ju rôznymi spôsobmi. Z nich najpravdepodobnejší je ten, že človek v tak kritickej situácii myslí iba na svojich najbližších, pričom na všetkých ostatných úplne zabudne.  Tak to by šlo, ale aspoň oznámiť to tým chudákom ľuďom mohla, keď išla okolo, veď boli v podstate ešte v horšej situácii, ako ona.. Jedno je ale (aj z tohto filmu) isté tak, či tak: ľudia sú horší jak zvieratá a sú všade medzi nami. (25.08.2022)

Člověku se po těchto filmech fakt ani nechce věřit, že je to natočeny tak autenticky, že se tohle ve světě prostě opravdu dělo a doufá, že je to ve filmu přibarvené a tlačí se tam na pilu. Bohužel, někdy je pravdou pravý opak a filmy ani nemohou zachytit horory, které si lidé ve válkách opravdu prožili. O tohle téma jsem se díky tomuto filmu začala zajímat víc, přesto, že pravda nebo objasnění asi nikdy úplně nevyjde na světlo světa. Herecky skvostné a filmařsky bez výtek, prostředí nasnímané naprosto neskutečně, zoufalství vyobrazené autenticky, příběhově depresivní, skandální a bolestivé.  KVIFF 2021 (02.12.2021)

Tady asi nejde napsat, že to byl filmový zážitek. Srebenický masakr je totiž zničující a otřesný film, který nezobrazuje válečnou podívanou, spíš totální selhání OSN v bosenském konfliktu a snahu jedné matky, zachránit svého muže a syny. Napětí film buduje pomalu, ani nemá hrdiny v hollywoodském stylu, za téma by si určitě zasloužil plný počet, ale budu-li hodnotit film jako takový, je to na hodně silný čtyři pecky. (29.10.2021)

„Ále, kráčím si takhle vstříc pěkně zkurvené životní mizérii, přičemž u toho budu dost hustě sugestivní, místy až močopudná, taxi holky a pupušové určitě nachystejte kapesníky.“ Dramaticky docela silný až tísnivý film, u kterého si rozhodně nebudete vesele podupávat Verdiho árie či pobrukovat Sienkiewiczovo libreto k nim, jak by mohl název napovídat. Válka je prostě zmrd, kor válka mezi necivilizovanými animálními hovady na obou stranách, kterou pak vesměs odsírají civilisté. Je sice trochu tendenční svinstvo, které leckomu může černovybělit historické události, už tak oběma stranami 25 let post coitum brutálně zkreslované, vyobrazit Srby jako největší kundy a nezmínit, co za SS zvěrstva poturčenecký dobytek z ARBiH pod vedením snad nejhoršího (a asi i nejvychcanějšího) válečného zločince celého konfliktu, Nasera Zkurviče, jenž paradoxně vyklouzl z celé té Haagské frašky, neméně masově prováděl před Srebrenicí etnickým srbským civilistům v rámci účelových provokací, čistek i čirého sadismu. Takže si pěkně zachovejte divácky odstup, jediná pravdivě černobílá věc na celém spektáklu bylo vyobrazení obvyklých zpolitizovaných impotentů z UNPROFOR, kteří naslibovali bezpečné zóny, načež hezky Mladičovi nashromáždili celé porážkové stádo a arivederči, čímž jsou de facto za celou tu masárnu úplně stejně odpovědní. (22.09.2021)