Quo vadis, Aida?

Ano, o zločinech bosenských muslimů se nemluví, ale nesouhlasím s tím, že by byla Aida tendenční záležitostí. Film mapuje události, které těsně předcházely srebrenickému masakru a to bylo svinstvo první kategorie, což musí uznat i zarytý zastánce Srbů. Vedle ukázky tradiční neschopnosti modrých přileb, které Mladičovi de facto pomohly posadit lidi do transportů smrti, podává Jasmila Žbanič intenzivní příběh matky, která se snaží zachránit svojí rodinu. A že to byl kolikrát nápor na nervy, což je i zásluha fantastické Jasny Durčič. Jeden z těch filmů, který se dostane pod kůži tak moc, že už ho nikdy nechci vidět. 85% (22.12.2021)

Onen tendencni postoj,ze Srbove jsou zli je zde oslabovan az skoro stylem dokumentarni rekonstrukce. A pohledem hrdinky,ktere jde o rodinu. Obcas film citove vydira, ale zrejme reziserka chtela, aby se tato historicka udalost kazdemu vryla pameti, byt za cenu nazorneho rozdelovani rodin do autobusu a nakladaku (26.11.2021)

Pokud beru film jako drama ženy v extrémní situaci je to za *****. Pokud hodnotím film jako reflexi historické události, tak musím konstatovat, že 5* si v žádném případě nezaslouží. Ne, film nelže, to co ukazuje se pravděpodobně takhle nějak stalo. Film ale vytrhává věci z kontextu a mnohé podstatné zamlčuje. I to se dá částečně chápat, protože události předcházející srebrenickému masakru jsou natolik komplikované, že je nemožné vměstnat je do jednoho filmu (ale pár náznaků navíc by se tam vešlo a výsledku by to strašně pomohlo). Ovšem závěrečné věnování filmu ženám, které ve Srebrenici přišly o 8373 manželů, synů, otců..... to celý film neuvěřitelně shazuje. Toto číslo je v souvislosti se srebrenickým masakrem neustále zmiňováno, ale kolik mužů Srbové ve skutečnosti popravili neví nikdo. Všichni, kdo se o událostech ve Srebrenici začnou jen trochu víc zajímat (tj. začtou se i do textu a nezůstanou jen u titulku), tak se dozvědí, že to je počet mrtvých a nezvěstných. Kde a jak zemřeli se ale již zjistit nedá. Tímto věnováním se z velmi dobrého filmu, který má vypovídací hodnotu jako v zásadě pravdivý, přesto lehce tendenční článek, stal bohužel jen ten novinový titulek, který má upoutat čtenářovu (či ve skutečnoisti divákovu) pozornost a oklamat jej. Musím říct, že úplně nejvíc na mne ve filmu zapůsobilo vyobrazení nizozemských vojáků UNPROFOR a jejich velitelů. To, jak je v tom generalita nechala a to, že se situací opravdu nemohli nic udělat. To je ve filmu ukázáno naprosto trefně. Film je natočený tak, že má skutečně potenciál získat Oscara. A já mu ho i přes výhrady, které jsem výše popsal přeju.  Zároveň je mi jasné, že jeho šance zvyšuje téma, které zpracovává. Pokud by někdo podobně či ještě  o mnoho lépe filmově zpracoval vyhnání mnoha  desítek tisíc Srbů z Chorvatska, ke kterému došlo takřka paralelně, tak by měl šance blížící se nule.... (06.10.2021)

Praktická ukázka toho, že OSN už dávno přežila svůj historický význam a měla by se zrušit. Srebrenica byla pod ochranou OSN a Srbové klidně všechny zdejší muže postříleli zmateně přihlížejícím holandským vojákům před nosem. Jasmila Žbanićová to natočila strhujícím způsobem se zaměřením na hlavní hrdinku v přesvědčivém podání Jasny Duričićové. A závěr je vlastně ještě depresivnější, než jsem čekal. (22.09.2022)

Člověku se po těchto filmech fakt ani nechce věřit, že je to natočeny tak autenticky, že se tohle ve světě prostě opravdu dělo a doufá, že je to ve filmu přibarvené a tlačí se tam na pilu. Bohužel, někdy je pravdou pravý opak a filmy ani nemohou zachytit horory, které si lidé ve válkách opravdu prožili. O tohle téma jsem se díky tomuto filmu začala zajímat víc, přesto, že pravda nebo objasnění asi nikdy úplně nevyjde na světlo světa. Herecky skvostné a filmařsky bez výtek, prostředí nasnímané naprosto neskutečně, zoufalství vyobrazené autenticky, příběhově depresivní, skandální a bolestivé.  KVIFF 2021 (02.12.2021)