Jablká

Melancholicko-flegmatická povaha hlavného hrdinu nemusí sadnúť každému. Dá sa teda skonštatovať, že čím bližšie vášmu naturelu Aris bude, tým viac sa vám film bude páčiť. Atmosféra je síce pochmúrna, ale určitý čierny humor, možno v štýle Kaurismäkiho, film odľahčuje. Postavy sa chovajú mierne štylizovane, divák sa môže pobaviť nad Arisovými úlohami, ktoré sú trápne podobne, ako sú trápne naše každodenné činnosti. Ani sami si v tom zhone neuvedomujeme, že sú nám istým spôsobom prikázané ako jemu. Možno bude najlepšie si tiež urobiť chvíľku pre seba a ošúpať si radšej jablko než poslať ďalší mail. (05.07.2022)

Šmarjá, to je zase situace... Jak se rozepsat, abych nezačal spoilerovat a nezkazil tak případným divákům zážitek, pokud by si nějakým nedopatřením přečetli tento můj mozkový výblitek? Nezbývá, než zachovat krajní opatrnost. Jedna pěticípá padla za oběť buď mnohým nelogičnostem nebo mnohým nedovysvětlením. S naprostým klidem bych si z těchto důvodů obhájil před sebou samým i nižší hodnocení, ale do toho se mi nechtělo, protože šlo o hodně zajímavý a zvláštní snímek, v němž se dařilo nenápadnému ale přesto rozpoznatelnému humoru na úkor digitálních technologií, takže jsem si zase jednou užil dobu analogovou. Nejsem sice opěvovatelem minulosti, ale analog měl své kouzlo, protože se lidi alespoň občas podívali kolem sebe, aniž by měli neustále před obličejem displej svého mobilu. Když tak vidím ty poloviční zombíky v ulicích, vždycky si vzpomenu, že nejlepší metodou, jak přimět osla k pohybu, je zavěšení nějaké laskominy před nozdry (jde však jistě o podobnost čistě náhodnou). Já jsem si tu pomalou podivnost vcelku užíval, kazily mi to jen výše zmíněné nedostatky, a přestože bych hlavního hrdinu v jeho jednání nenapodobil, jeho důvody jsem plně chápal. / "Jsi si jistá, že umíš řídit?" "Myslím, že ano." / Poučení: Ztratíš-li paměť, zajdi si do kina na horor. (21.07.2023)

Film divákovi nabízí svět zmítanej záhadnou pandemií kdy lidé bez zjevných příčin ztrácejí paměť. Jedním takovým je i Aris. Jenže jedno banální setkání se psem divákovi napoví, že v případě Arise je možná něco jinak. Víc bych se k tomu asi nevyjadřoval(nechci spoilerovat). Jen dodám, že debutující režisér Christos Nikou si mě tímhle snímkem získal a jeho Jablka mi zachutnala. Silné 4hvězdy (06.04.2024)

Zřejmě se nejedná o  retrográdní amnézii (něco se stalo a na události do té doby si napamatuji), spíš to vypadá opět na "populární" autismus. Aris navíc patří ke skupině postižených, ke kterým se nehlásí žádní příbuzní. V rámci "školení" jak získat novou identitu se učí přířazovat sám sebe k věcem, osobám, pocitům atd. Jeho vztah k jablkům je intenzivnější než k pomerančům, zato vztahy z minulosti (pes Milou) neguje svým hotdogem. Co se z toho dá usuzovat? Docela realistická vize budoucnosti. Práce s pamětí (nemyslím vzpomínámí, ale tahání cancourů vědomé látky z nevědomí) by mělo patřit mezi běžné činnosti,, stejně jako zpochybňování své vlastní identity. (16.03.2023)

Učíme se žít nebo žijeme od začátku jen podle cizích pravidel? Jaké by to bylo všechno zapomenout a začít znovu? Nad tím vším, ztrátou blízkého a samotou můžete přemýšlet u filmu Apples debutujícího režiséra Christose Nikou, který obkoukal to nejlepší během natáčení filmu The Lobster, aniž by sklouzl k vykrádání. Chladnosti a absurdních situací, tak typických pro Greek New Wave, dostane divák víc než dost. Stejně jako jednu povedenou taneční kreaci, podivnou costume party, kde otázka "Kdo je Batman?" nabývá zcela jiný rozměr a chuť na jablka. (23.05.2021)