Pulp Fiction: Historky z podsvetia

Dokonalé. Quentin Tarantino je prostě génius. Ten jeho scénař je perfektně propracovanej, líp to snad ani nešlo. Všechny ty příběhy se krásně prolinaj a nakonec do sebe všechno skvěle zapadne a ještě k tomu ten Tarantinovsekj černej humor, kterej z kultovního filmu udělal ještě kultovnější, všechny ty nezapomenutelný scény a víc než dokonalý dialogy, hlášky a jak už je Tarantina zvykem, spousta krvavejch scén, který mi v paměti uvíznou ještě hodně dlouho, snad ani nemohl natočit normální člověk. Samozřejmě tomu taky hodně pomohlo herecký obsazení, Samuel L. Jackson byl jako vždycky skvělej a jeho výtažek z bible, kterej vždycky odřiká před rozstřílením nějakýho šmejda je strašně krutej, ale překvapil i JohnTravolta, kterej se před Pulp Fiction už moc neprosazoval, ale tady zase dokázal, že je extratřída a ve spojení s Jacksonem vytvořil nezapomenutelnou dvojici zabijáků, ale i další herci jako Bruce Willis, Uma Thurman, Harvey Keitel, Tim Roth, Ving Rhames nebo Christoher Walken hráli taky báječně i když tam některý měli jenom štěk, tim mam namysli hlavně Keitela a Walkena, jinak tam ostaní měli větší či menší role, ale taky bálečný. Quetin Tarantino je od tohohle filmu pro mě pan režisér, škoda jen že tady nejde dát 6*. (01.12.2003)

„Zmizíš z tohodle města. Hned teď. A když zmizíš, budeš zmizelej, nebo tě zmizím já. V L.A. jsi prostě skončil. Bereš?“ Ostatně, kdo by odporoval někomu, jako je pan Wallace, že…V rámci restartu Tarantinovy tvorby muselo samozřejmě dojít i na Pulp Fiction. Když jsem ho viděl poprvé (před cca 11 lety), nadšení u mě zrovna nepřevládalo, a vlastně to dost negativně poznamenalo můj vztah k Tarantinovi. Napodruhé už to bylo o mnoho lepší. Především jsem se o dost víc bavil a nacházel zalíbení jak v dialozích, tak hlavně dobře napsaných i zahraných postavách (Jules, Vincent, Butch, Marsellus, Winston, Mia…zamrzí jen min. prostor pro Buscemiho, ale na další hereckou exhibici už asi nebylo místo). Kult ani genialitu jsem v tom stále neviděl, kvalitní podívanou už ano. „Neleze ti to na nervy?“ - „Co jako?“ - „Trapný chvíle ticha. Proč máme tu potřebu plácat třeba úplný kraviny, jen aby nebylo ticho?“ - „To nevím. Dobrá otázka.“ - „Podle toho poznáš, že jsi narazil na někoho extra. Když můžeš tu hubu na chvilku zavřít a příjemně sdílet ticho.“ (20.04.2008)

(Quentinova) Legenda o slavném návratu (Travolta) dokázala husarský kousek, neboť spolu s Boormanovým Deliverance dokázala propašovat pod oči filmových akademiků anální znásilnění.. Celou dobu máte správný pocit, že už jste to všechno někde viděli, přesto tu skládačku pokleslého žánru spolknete i s navijákem z Big Kahuna Burgeru. Přiznejte se, kdo napoprvé odhalil představitele Buddy Holly číšníka? (29.08.2008)

Těžko bychom asi hledali film, který víc poznamenal dějiny moderní kinematografie (tj. zj. 90. let), či podnítil tolik mladých režisérů, aby se jeho styl pokusili napodobit (za všechny Guy Ritchie). Když odmyslíme tuhle záležitost, zbude nám i po deseti letech čerstvý a dravý film, balancující černý a suchý humor s akčním příběhem, plným hlášek, které zná snad každý. Tyto hlášky a vůbec celé kouzlo Pulp Fictionu se opírá o dva pilíře - scénář (naprosto zasloužený Oscar) a herecké výkony, kde především Uma Thurman a John Travolta předvádějí možná nejlepší výkony svých kariér (pro Travoltu to platí samozřejmě jednoznačně). A ty scény - "Cedule s nápisem sklad mrtvejch negrů", "Já jsem Uši a ty jsi až po uši v hovnech", "Ezekiel", "Jack Rabbit Slim twist contest", "Adrenalinová injekce, aneb musíš ji třikrát bodnout", "Basebalku nebo katanu aneb tvoje prdel pozná středověk" a desítky dalších. Chápu, že se to někomu nemusí líbit, jistě by se to nemělo nekriticky vynášet do nebes... ale já nemůžu jinak...Mimochodem, dřív než jsem viděl Pulp fiction v originále jsem to zhlédl asi šestkrát dabované a už nemůžu jinak... Nikdo nenamluví Marsluse líp než mistr Vydra! 100% (23.06.2006)

Pohledná a sexy definice pulpové poetiky, která řekla vše, co říci měla a také vše, co říci mohla. Veškeré plagiáty jsou již jen zbytečnou repeticí téhož, tohle je doslova biblicky naditý foliant. Rozhodně Tarantino zpopularizoval netypickou narativní formu a vnesl do hry veškeré pokleslé popkulturní emblémy a mechanismy, které se až do té doby držely jaksi na okraji obecně přijímané kultury. Jedinou vadou na kráse poetiky Pulp Fiction je to, že jde naprosto mimo mne. Ale rozhodně Tarantinův nejlepší film. (27.11.2006)