RocknRolla

ROCKNROLLA alebo ako Ritchiemu upadli gule. Doterajšie jeho tri gangsterky som ohodnotil peckami. LSATSB a PODFU(C)K sú kultovky ako sa patrí a vizuálne kamerové rošambo REVOLVER tiež zbožňujem ale tomuto chýbajú: za 1. „TÍ“ charizmatickí herci (Gerard Butler je nikto a naviac tu hrá hlupáka), za 2. vtipné momenty pri ktorých by som si mal natrhnúť bránicu ako v prípade jeho prvých dvoch gangsteriek, za 3. kamerové hrátky, iba vizuál ostal ale najhoršie na tom je, že za 4. nepríde ani záverečné krvavé inferno kde sa pretnú cesty jednotlivých postáv, resp. príde ale je ponúknuté mimo záber a tie cesty sa pretnú lebo si scenárista povedal že práve teraz nakráčajú všetci k tomuto do domu a to bude ono. WTF? Jedinou záživnou vecou je hudba ktorá v istých momentoch podtrhuje pár scén ale i tie by som zrátal na jednej dochrámanej ruke bez dvoch prstov určite. (16.01.2009)

Všechno, co potřebujete vědět o životě se nachází uzavřené mezi čtyřmi stěnami krabičky cigaret. Vaši nejlepší přátelé představující ale zároveň i jeden z hřebíků do rakve. To co, začíná sladce končí hořce. A to, co začíná hořce končí sladce. Nový film Guye Ritchieho začíná velmi sladce. Skvělou stylově animovanou titulkovou sekvencí předznamenávající velký návrat ztraceného syna, který se ztratil na své režisérské cestě, když vypustil do světa tragické Trosečníky, jenž dokonale předvedly Madonnin poločas rozpadu a nahé pozadí Adriana Gianniniho. Děj RocknRolly je patřičně zamotaný a scénář nepřináší nic převratně originálního ale způsob, jakým jej Ritchie převedl na plátno je přinejmenším velmi příjemný. Může se zdát, že na komedii je to málo vtipné a na gangsteru zase málo násilné ale díky hereckému obsazení jsem se nenudil ani chvilku. Opět jsou ve hře peníze plus jeden ztracený obraz. Ritchie znovu předvádí odvrácenou podobu dokonale naleštěného Londýna coby metropole plné úspěšných businessmenů. Ale v pozadí vždycky tahá za nitky někdo daleko mocnější. To je možná také důvod, proč nakonec nepůjde Rocknrolla do českých kin. Když snímek začínal sladce, skončí hořce? Na to si už udělejte obrázek sami. Ritchie vítej zpět. 8/10 (19.01.2009)

Možná mám jen špatnou paměť, ale první dvě Ritchieovy pecky mi přišly asi tak desetkrát vtipnější a zábavnější než jeho novinka. Navíc, oproti takovému Revolveru tu chybí i vizuální nápady a invence. Díky solidnímu obsazení se na RocknRolla dívat dá, ale pořád jsem tak nějak ještě čekal víc. U Sherlocka Holmese už asi radši nebudu. P.S. Kvůli mým oblíbencům The Subways zaokrouhluju nahoru na tři. (10.01.2009)

Uměle naspeedované šlapání zelí První polovina filmu mi vyloženě pila krev. Kolísavá temporytmika, humorné vakuum, tendenční gangsta tlachy načichlé vězeňskou palandou, pro které je tak typické, že jsou dnes k poslechu v každém druhém rádoby-macho filmu, ale nikdy nedosáhnou ani na nejpřízemnější tarantinovský standard, mému estetickému založení nepříjemně volené postavení kamery a podivná logika střihu, sterilita, nudní herci, nudné postavy, nudné vyprávění o ničem, nikom, nikam - tedy kvality v rozmezí slabých tří a silných dvou hvězd. Druhý poločas byl naštěstí zajímavější. Zvýšila se frekvence vizuálních perliček a "šťouchů" (klepání na videoklipovitou bránu), scenáristických resuscitací, navykl jsem tomu cool retro filtru tónovanému do hněda a kamera se také polepšila, přesto se Ritchiemu podařilo navýšit můj (pečlivě zaznamenávaný a hubený) "smilecount" pouze o šest vážněji míněných "ha-ha", což je trestuhodně žebrácká bilance - tedy kvality v rozmezí silných čtyř a jednou či dvakrát slabých pěti hvězd. Jasně, chápu, že RocknRolla (dále jen R.) nebyla primárně ukochtěna k tomu, aby člověka lámala smíchy v pase a nutila ho pošpinit deset stránek deníčku kultovními bonmoty, se kterými se v nestřežený moment vytasí na nicnetušící známosti, ale dalo se po Ritcheho předešlých třešničkách čekat vůbec něco jiného? R. je možná důmyslný/á vypravěčsky (dr. fokalizátor a jeho změny), ale, jak praví jedno docela neznámé pořekadlo, ani za hubenou kozou s fazónou prvotřídního akčního býčka se s páchnoucí bečkou hnoje neschováš. Inu, přesně ten stylem přehlcený kind of movie, který bych, v případě, že bych měl možnosti a reputaci s jakou si po světě mašíruje slovutný Guy, nikdy nechtěl natočit. Jsem poeta - a to se s totálně nelyrickým naturelem R. snese asi jako Butlerův anabolický Leonidas s partičkou zvířátek na obálce Čtyřlístku. Když cynickou komediální gangsterku, tak si rád zaplatím exkurz V Bruggách. Jednou a bon voyage. // P.S. Tu sviňárnu s obrazem ti nezapomenu, rejžo! :) P.P.S. Moc se mi líbilo se nasvícení, které velmi často pracuje s paprsky světla pronikajícími oknem či světlíkem. Na všem je něco dobrého. (14.03.2009)

ROCKNROLLU považuji za zatím nejlepší film Guye Ritchie, protože styl slouží vyprávění a nikoliv naopak, jako tomu bylo v jeho předchozích gangsterských opusech SBAL PRACHY A VYPADNI a PODFU(C)K. Zároveň si myslím, že je až příliš chytrá pro cílovou diváckou skupinu, která bude z filmu rozčarovaná, protože nedostala velkou porci hlášek podávaných výraznými postavami (od malých zlodějíčků k velkým bossům - všichni jsou na stejné úrovni a nikdo z filmu netrčí jako cigán Brad Pitt) a střídaných akčními scénami (ty se až na jednu výjimku odehrávají mimo obraz). Lidem, kteří něco takového filmu vyčítají, se dá jedině vzkázat, aby dospěli, protože tentokrát dostali pravou RocknRollu a nikoliv nějakou pozérskou nápodobu. ROCKNROLLU si tak nejlépe mohou užít ti, kteří na filmu oceňují to, jak je vyprávěn - a zde je nejvíc fascinující právě to, jak se střídají jednotlivé pohledy, jak se pracuje s figurou nespolehlivého vypravěče a nikoliv to, jak se distribuují informace ve vyprávění. Je to neuvěřitelný náser, ke kterému se česká distribuce zachovala tak jako Ritchie k divákovi, co se týče onoho obrazu - pověstného McGuffina - ve vyprávění: nebyl nám ukázán. 9/10 (25.01.2009)