Salvador

Stoneovi polodokumentaristickej styl prostě sedí, ten chlap zkrátka přimontuje kameru kamkoliv, jen aby měl ten správnej úhel a filmařskej úder. Na Salvadoru si každopádně zatim jen připravuje půdu pro válečný a politický dramata, jaký plodil pozdějc, což je znát - a ne že ne. Scénář nepůsobí úplně domyšleně a uceleně, ten buddy tam fakt neměl co dělat, vtip přichází občejně ve špatných chvílích atp. Ale když uvážíte, jak rychle se Stoneovi povedlo reagovat, je tenhle kousek na každej pád neobyčejně záslužnej. (10.04.2013)

S odstupem času to vypadá, že vrchol filmové tvorby Olivera Stonea, měřeno kvalitou, spadá do 80. let, kdy přišel se dvěma špičkovými reflexemi ničivých válečných konfliktů. Četa je známější a vyvolala všeobecně větší ohlas, přece jen ji natočil jako přímý účastník s hlubokou znalostí věci. Bráno z jakéhokoliv pohledu, představovala vietnamská válka významnější událost a vztah k ní si v americké i světové veřejnosti utvářel kdekdo. Válka v Salvadoru zůstala ve stínu nejen té vietnamské, ale i souběžně probíhající irácko-íránské války, kde šlo o krvavý boj o ropná pole. Občanská válka probíhala v době, kdy se míjela se zájmem americké společnosti. Byla to éra ekonomického vzestupu, nového sebevědomí a yuppies. Salvador byla nemocná země, kde převážnou většinu majetku a veškerou politickou moc vlastnilo 27 rodin, které nechtěly připustit jakékoli reformy a ve spolupráci s armádními špičkami likvidovaly opozici nebo ji zaháněly do ilegality. Americké tajné služby se obávaly nové blamáže a la Kuba a rozhodly se zabránit pádu režimu za každou cenu. V zemi se vzedmula vlna brutálního násilí. Stone jako protiválečný aktivista, jehož politický profil formovala protestní 70. léta, sledoval vývoj se znepokojením a chtěl natočit angažovaný film z první ruky. Nenašel ale producenty, a tak film vznikal z nadšení a obětí celého filmového štábu. I přes řadu kompromisů daných omezeným rozpočtem, točilo se obvykle na první dobrý pokus, z toho snímku čiší neuvěřitelný zápal. Salvador není laciná agitka a jeho hrdina není sympaťák, ale složitá postava. Nespolehlivý nestálý dobrodruh se sklonem k alkoholismu, levičák srdcem, ne ideály, a spíš intuitivně se stavící na stranu těch slabších v konfliktu. Stone zároveň vzdává hold novinářské profesi v době, kdy novináři byli za pravdu ochotni riskovat život a jít proti proudu a očekávání veřejnosti i zaměstnavatele. Boylův kolega umírá při pokusu zachytit realitu pouliční bitvy z bezprostřední blízkosti. O pár let později se jeho kolegové ve válce v Iráku v pohodlí luxusního hotelu spokojili s oficiálním komuniké americké armády, efektními záběry pořízenými armádními kameramany a počítačovou simulací. Celkový dojem: 95 %. (21.10.2013)

Těšil jsem se na parádní válečný dráma, které mě vytrhně pohledem fotografa na zuboženou a zničenou zemi jedním sráčem. Dostal jsem ale klasický pro-americký film a la Oliver Stone, který mi od začátku přišel jako akční kravinka, jako kdyby jí vytrhli z Hollywoodu. Nic závažnýho, jediná skutečně mrazivá scéna přišla, když s kamarádem fotografem šli fotit jatka na kopcích plných mrtvol. Jinak mi to přišlo jako kdyby si Oliver Stone točil co se mu zlíbí, klasickou Hollywoodskou cestou. Vůbec mi to nepřišlo reálné, šokující natož pak zajímavé. Nevím proč, možná za to může ta muzika, která z toho dělá něco, co to vůbec není. (18.12.2009)

Oliver Stone v tomto snímku ešte ako tak decentne, v malých dávkach, sa snažil divákovi podať, akých zverstiev sa dopúšťali vojská USA na územiach iných štátov. Ten skutočný diamant však spočíva v dokumentárnom snímku - Neznámé dějiny Spojených států. Toto je stále taká jemná, mierne idealistická, vojenská rozprávka, pre nenáročných. (24.03.2022)

I přes chvály kritiků a samotných diváků si Salvadoru všimla americká kina až po úspěchu Stoneovy následující Čety. Právě nadšení z režisérova zlomového snímku zaostřilo zraky dalších lidí na sarkastické politické drama, které své názory formuluje až překvapivě jasně. Ve snímku představuje novináře Richarda Boyla (za energickou roli na Oscara nominovaný James Woods), kterého naposledy s balíkem kapesného poslali do Libanonu. Jenže to by nemohl pravidelně ztrácet novinářský průkaz, pít, kouřit marihuanu, lhát a být mizerný katolík. Zapálený fotograf se už tak musí konečně prosadit a vstupenkou do vyšší ligy má být cesta do středoamerického, občanskou válkou zmítaného Salvadoru. Nejde ani tak o to, do které strany kontroverzní politický filmař Stone kope víc, ale spíš jak. Jeho překvapivě jistá a kompaktní režie dokáže být nejednou dokonale zákeřná, kdy manipuluje s divákem, jak se mu zlíbí a happy-end odkládá tak dlouho, až ho úplně smete z prašné salvadorské cesty. Režisérův nadčasový útok je jasně mířený proti politickému i vojenskému směřování a vměšování vlády Spojených států. Hořkou pachuť v ústech kombinuje s poměrně vtipnými a svěže napsanými dialogy, které vkládá do úst nejen sarkastickému Boyleovi, ale i jeho věčně opilému kamarádovi. Možná ale i kvůli tomu nejsou některé scény tak úderné, protože ne vždy je vrstvení komických a dramatických scén úplně vhodné. (13.10.2012)